Poslední přeživší z Hitlerova bunkru líčí závěrečné dny Třetí říše. Při nich dala facku malému Goebbelsovi

Poslední žijící žena, která pobývala v Hitlerově posledním příbytku v jeho bunkru, promluvila o závěrečných dnech Třetí říše. Dnes 88letá žena, Johanna Ruf, sloužila v bunkru ještě jako teenagerka v roli sestřičky, která ošetřovala německé vojáky, kteří utrpěli zranění při obraně Berlína. 

Hitler v bunkru spáchal sebevraždu v době, kdy před branami Berlína stála Rudá armáda. Rufová si pamatuje slova Josepha Goebbelse, šéfa nacistické propagandy, jak ji v jistý moment řekl: "Konečné vítězství je za dveřmi,". "Ale za dveřmi byli jenom Rusové," uvádí Rufová v rozhovoru pro německý Bild. 

Nedávno byly publikovány její zápisky z počátku roku 1945, které popisují den po dni poslední týdny Hitlerovy říše. Paradoxně nejvíc Rufovou trápí skutečnost, že vlepila facku Goebbelsovu synovi Helmutovi. "Dlouhou dobu jsem se styděla, protože jsem malému Goebbelsovi, Helmutovi, vrazila velkou facku," uvedla. "On byl tak drzý. A Nadmíru roztěkaný. Pohrozila jsem mu, že mu dám facku. On řekl. "tak do toho!" Tak jsem mu ji dala," říká. 

"O několik hodin později byl Helmut a jeho pět sourozenců mrtvých, otrávených jejich matkou Magdou v bunkru," vzpomíná. Její memoáry nesou název "Facka pro malého Gobbelse".

Johanna byla nejmladší medičkou ve skupině dalších 30 lékařů z "Bund Deutscher Madel", což bylo jakési dívčí křídlo Hitlerovy mládeže. Johanna se podle listu The Times jako dobrovolnice přihlásila k práci sestřičky poté, co skončila školu v lednu 1945. Než se dostala do bunkru, byla ve svých 15 letech zajata Rusy, kteří ji drželi dva měsíce. Následně ji propustili kvůli nízkému věku. 

Johanna také vzpomíná, jak v dubnu 1945 ona i další pracovníci v bunkru měli dostat vyznamenání od samotného Hitlera. "Vypraly jsme si své blůzky, abychom se vůbec mohli objevit před Hitlerem v čistých šatech," říká. Když tak učinily, bylo jim oznámeno, že akce se ruší a žádné udělování nebude. 

Podle vydavatele knihy tkví její kouzlo zejména v tom, že popisuje dění v podmínkách bitvy o Berlín očima 15leté dívky. Přidanou hodnotou je také skutečnost, že byla Johanna v minulosti v zajetí Rusů.