Temný okamžik české historie: 21. srpna nás zradili spojenci

Takzvaná Operace Dunaj byla největší operací druhé světové války a to, co po ní následovalo, by se dalo označit jako doba temna. Česká armáda dostala rozkazy nezasahovat se a nebránit se, když cizí vojska rychle a pragmaticky obsazovala velká města a hlavní body. Vláda později v Moskvě podepsala, že s „bratrskou pomocí“ souhlasila.

Sovětští vojáci byli přesvědčení o tom, že jedou české lidi zachránit a po odmítavé reakci byli silně demoralizováni. Velení je muselo nahradit jinými, kteří dostali přísný zákaz s českými občany mluvit. První dny se Češi srdnatě bránili a protestovali.

Invaze začala obsazením letiště, na která začala přistávat letadla s vojáky. A právě letadla mnoho občanů upozornila na to, že se něco děje. Všichni si to brzy spojili a lidé se báli. Československý rozhlas vysílal většinu noci, než ho kolem deváté ráno umlčela střelba.

Rozhlas pak však ještě od jedenácté hodiny vysílal tajně. Hlásil přerušovaně, ovšem utajená studia informovalo o tom, co se v zemi děje. Rozhlas lidi vybízel ke krádežím různých cedulí, ať se jednalo o označení ulic či ukazatele cesty. Chtěli zkomplikovat postup vojsk.

Tanky a vozidla invazivních sil byly označené bílými pruhy, které měly odlišit tanky spojenců od těch českých, které v té době byly stejné. Do československých ulic se dostalo okolo 6 300 tanků a pozemní jednotky se pohybovaly mezi 200 a 500 tisíci.

Polské, maďarské, bulharské a německé jednotky oblast Československa opustily v listopadu téhož roku. Sovětská armáda však u nás zůstala až do roku 1991. Na své užití zabrala různé vojenské i nevojenské objekty, jako je například vojenský prostor Milovice, kasárna v Mladé Boleslavi či nemocnici v Kostelci nad Černými lesy.

Právě v Milovicích vzniklo ve své podstatě nové město obydlené jen sovětskými vojáky. Mezi Milovicemi a Moskvou vznikla vlaková linka, která jezdila každý den.

Příčinou – nebo spíše záminkou – pro vpád do Československa, které se vymaňovalo z komunistického vlivu, byl takzvaný Zvací dopis. Tento rusky psaný dopis psali Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak sovětskému Leonidu Brežněvovi. V dopise psali, že Československu hrozí kontrarevoluce a že požadují veškerou pomoc, kterou mohou dostat.

Dopis byl objeven ve státním archivu Ruska 15. července 1992. Už v době napsání byl dopis činem vlastizrady a jeho autoři byli veřejností odsouzeni. Žádný trest je však dodnes nepotkal, ačkoliv byly jejich podpisy ověřeny kriminalisty.

Jedná se o záležitost, kterou Česko ani Slovensko jen tak nezapomenou a také neodpustí. Státy, které nás obsadily, se však postupně omlouvaly. Prvním bylo Maďarsko, které se omluvilo již 11. srpna 1989. Polsko se omluvilo při příležitosti výročí Německo a Bulharsko se omluvily 1. a 2. prosince 1989.

Dokonce i Rusko tuto akci odsoudilo. Poprvé ji odsoudil Michail Gorbačov 4. prosince 1989. Právě Gorbačov se s Václavem Havlem podílel na domluvách o odchodu sovětských vojsk z oblasti Československa. O invazi se negativně vyjádřil i Boris Jelcin a v roce 2006 jeho slova uznal i Vladimir Putin.