Obuškový zákon vás mohl zbavit práce i studií, před 48 lety ho podepsal i Dubček

Předsednictvo tehdy už Federálního shromáždění přijalo 22. srpna 1969 zákon, pro který se později vžilo označení "obuškový", nebo také "pendrekový". Byl jedním z nástrojů, jak situaci v Československu po invazi z roku 1968 normalizovat. 

Oficiálně nesl zákon označení "Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb. o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku". Opatření v praxi přineslo mimořádní pravomoci Sboru národní bezpečnosti (SnB). Tyto pravomoci měly bezpečnostní sbory využít v perzekuci lidí, kteří byli nespokojeni s vývojem státu po sovětské okupaci a s opuštěním Dubčekovy politiky socialismu s lidskou tváří. Jeden ze zcela nezbytných podpisů pod zákon však připojil právě Alexander Dubček jakožto předseda Federálního shromáždění.

Opatření připomnělo také Ministerstvo kultury pod vedením Daniela Hermana (KDU-ČSL) na svém twitterovém účtu.

22. 8. 1969 přijalo předsednictvo FS ČSSR tzv. pendrekový zákon, zpřísňující tresty pro ty, kdo by např. řekli, že na Hradě sedí papaláši. pic.twitter.com/kdbUtk9eG8

Zákon podepsal i prezident Ludvík Svoboda a předseda federální vlády Oldřich Černík. Mimořádných pravomocí si SnB mohl užít jen do konce roku 1969. Zákon ale nabyl účinnosti ihned dnem podpisu, tedy 22. srpna. 

Co k přijetí zákona skutečně vedlo? Podle zákonodárců hrubé narušování veřejného pořádku. Zákon byl přijat "V zájmu upevnění a ochrany veřejného pořádku, který je v současně době hrubě narušován, zejména ze strany protisocialistických a protispolečenských živlů," stojí v samotném zákoně. 

Zákon se dotkl v podstatě celé společnosti. Lidé se nesměli účastnit akcí, které "narušují veřejný pořádek", trestáni byli i ti, kteří "odpírají plnit povinnosti vyplývající z jejich služebního postavení nebo pracovního zařazení a ztěžují tak úsilí o udržení veřejného pořádku či nerušeného chodu pracoviště nebo kdo jiného k takovému neplnění povinností vybízí". Pokud by šlo jen o přestupek, proviněný mohl skončit na 3 měsíce v žaláři, nebo mu byla vyměřena pokuta 5 tisíc korun. Zpřísnilo se i trestání trestních činů pobuřování, hanobení republiky a jejich představitelů, poškozování zájmů republiky v cizině, výtržnictví nebo příživnictví. Odsouzeným hrozil delší trest odnětí svobody o celou polovinu trestu původního.

Lehké to nebylo ani na pracovišti. Paragraf 4 stanovoval, že ten, kdo "svou činností narušuje socialistický společenský řád a ztrácí tím důvěru potřebnou k zastávání dosavadní své funkce nebo svého dosavadního pracovního místa, lze z funkce odvolat, popřípadě s ním i okamžitě rozvázat pracovní poměr," stojí v zákoně. V případě studentů byl postup obdobný, za své názory mohli být okamžitě vyloučeni z dalšího studia. 

"U učitelů vysokých a jiných škol může příslušný ministr z funkce odvolat, popřípadě i pracovní poměr okamžitě zrušit též proto, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vychovávají svěřenou mládež proti zásadám socialistické společnosti a její výstavby," stanovilo opatření.