Jak si Japonsko kompenzovalo frustraci? Po neúspěchu u Pearl Harbor napadlo Austrálii

Zatímco v Evropě zuřila koncem roku 1941 válka již přes dva roky, mohly se Spojené státy stále ještě těšit z míru. Již od jara se sice po přijetí Zákona o půjčce a pronájmu nedalo hovořit o úplné neutralitě USA, které dodávaly zbraně zejména do vzdorující Británie, drsná realita bojiště ale zůstávala běžným Američanům na hony vzdálena. Situaci změnil až 7. prosince 1941 překvapivý japonský útok na vojenskou základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech.

Napětí mezi USA a zemí vycházejícího slunce přitom rostlo už delší čas a napadení přístavu, který se kvůli zhoršující se situaci v Pacifiku stal začátkem roku 1941 sídlem americké Tichomořské flotily, jen "vypustilo páru z kotle". Pod něj už od půlky 30. let přikládali Japonci hlavně svou expanzí v Asii, ale také spojenectvím s Německem a Itálii v září 1940. Už o několik měsíců dříve začal velitel japonského loďstva admirál Isoroku Jamamoto chystat útok na havajskou základnu.

Přípravy tak již byly v plném proudu, když v červenci 1941 Japonci okupovali Indočínu a Američané v reakci na obsazení francouzské kolonie zmrazili japonské účty v USA a uvalili embargo na dodávky ropy a dalšího strategického materiálu do Japonska. Přestože mezi oběma tichomořskými rivaly pokračovala diplomatická jednání, souhlasil v půli podzimu s útokem na Pearl Harbor i císař Hirohito. Směrem k cíli vyplulo šest letadlových lodí s doprovodem 26. listopadu 1941.

Na palubách nesly přes 400 letounů, většinou bombardérů (ať už klasických nebo nesoucích torpéda), za jejichž řídící páky usedala elita námořního letectva. Piloti, zoceleni boji v Asii, měli za sebou náročný výcvik, při kterém si vyzkoušeli i simulované útoky na město Kagošima na hornatém ostrově Kjúšú, jehož okolí se podobalo krajině kolem PearlHarboru. Po cestě dlouhé 6300 kilometrů zakotvila japonská plavidla 440 kilometrů severně od Havaje a čekala na poslední rozkaz.

Ještě předtím, než se stovky letounů s rudými výsostnými vrhly na do akce, zaútočilo na americkou základnu několik miniponorek, ovšem bez většího úspěchu. Jednu z nich Američané potopili už krátce po půl šesté ráno, což ale nic nezměnilo na překvapivosti následujícího leteckého úderu. Americké radary sice přilétající letouny zaznamenaly, operátoři je ale omylem považovali za vlastní bombardéry, které měly dorazit na zdejší základnu z pevniny.

První vlna japonských bombardérů přilétly k cíli krátce po tři čtvrtě na osm ráno a jejich posádky měly před sebou přístav jako na dlani. Překvapení bylo dokonalé a obránci americké základny nedokázali nalétávajícím Japoncům účinně vzdorovat. Ze čtyř stovek letounů s bílými hvězdami jich zůstalo nepoškozeno jen pár a pouze necelé desítce pilotů se ve všeobecném zmatku podařilo vzlétnout a utkat se s nepřítelem. O moc lépe na tom nebyly ani obsluhy protiletadlových děl a kulometů.

Mezi první a druhou vlnou náletů se ale obrana vzpamatovala, o čemž svědčí i počet sestřelených japonských letadel - zatímco z první vlny se nevrátilo devět strojů, druhá se stala osudná 20 posádkám. Celý nálet, k jehož neočekávanosti přispělo i to, že Japonsko předalo nótu s vyhlášením války až po útoku, trval jen necelou hodinu a půl. Následky ale byly na první pohled hrozivé, zahynulo bylo přes 2400 Američanů, na dně skončily čtyři bitevní lodě a potopena či poničena byla i řada dalších plavidel.

Japonské ztráty byly na druhou stranu minimální, přesto se ale nedá mluvit o jasném vítězství. Kvůli obavám z možného protiútoku totiž Japonci nepodnikli uvažovanou třetí vlnu náletu, a tak přístavní zařízení v Pearl Harboru uniklo vážnému poškození a mohlo i nadále sloužit námořnictvu. Ještě podstatnější bylo, že zničení či poškození unikly tři americké letadlové lodě - dvě právě vezly letouny na vzdálenější ostrovy, třetí čekala na své letecké osazenstvo v San Diegu.

Právě nízkých ztrát a nově nabytých zkušeností se ale Japonci rozhodli využít. 19. února 1942, jen deset týdnů po útoku na Pearl Harbor, provedla japonská letadla další nálet, tentokrát na australské město Darwin. Při náletu zahynulo přes 240 lidí. Jednalo se o první a zároveň největší útok zahraniční mocnosti proti Austrálii.

Cílem útoku japonských letadel na Darwin bylo paralyzovat australský strategický vojenský přístav. Bomby padající z letadel zničily přístav, město, vojenské i civilní letiště, zasáhly i nemocnici. Útok zničil velkou část australského válečného námořnictva, potopeno bylo osm spojeneckých lodí a zničeno 22 letadel. Japonci utrpěli ztrátu jen čtyř letadel.

Stejně jako při náletu na Pearl Harbor první vlně útoku velel námořní kapitán Micuo Fučida, použity byly i stejné letadlové lodě, z nichž Japonci startovali.