Bez cukroví nejsou Vánoce aneb jaká je historie vánočního pečení?

Mezi jakýsi „ochranný“ pokrm patřilo také obřadní pečivo, předchůdce dnešního vánočního cukroví. Toto pečivo naši předci zavěšovali nad vchodem do stáje s dobytkem, na ovocné stromy a nad vchodem do domu. Cukrovím se také obdarovávali čeledíni, děvečky i členové rodiny. Postupem času se „ochranné“ pečivo stalo vánočním cukrovím.

Pokud bychom se v čase vrátili do 19. století, pochutnávali bychom si na jiném vánočním cukroví než dnes. Hospodyně také nepekly velké množství cukroví a k pečení používaly převážně levné a dostupné suroviny. Mezi oblíbené vánoční cukroví tehdy patřily například řezy nazývané „domácí přítel“. Ty byly připravovány z hrubé mouky, cukru, anýzu, vajíček, kandovaného ovoce a ořechů. Nejoblíbenějším cukrovím byly v 19. století zřejmě karamely. Ty se staly neodmyslitelnou součástí štědrovečerního stolu i vánočního stromečku, kde plnily funkci ozdob. Karamely si lidé mohli koupit na trhu, častěji si je ale připravovali sami doma. Stačilo v kastrůlku nechat zkaramelizovat cukr a přidat k němu silnou kávu, mléko nebo smetanu, máslo a vanilku. Směs se pomalu ohřívala za stálého míchání až do zhoustnutí. Pak se přelila na máslem vymazaný plech a nechala ztuhnout. Plát se poté nakrájel na malé kostičky, které se často zabalovaly do zářivých papírků.

Cukroví se také peklo z vánočkového těsta. Hospodyně z něho tvarovaly malé bochánky a naplnily je mákem. Upečené buchtičky se namočily v horkém mléce nebo v horké vodě s rozpuštěným medem. Pak byly posypány skořicí, cukrem, strouhaným perníkem nebo drcenými křížalami z hrušek, kterým se říkalo pracharanda. Tyto vánočkové buchtičky se nazývaly kutelky a pekly se u nás do druhé světové války. Dnes se podobné vánoční pečivo peče v Polsku.

Častou a oblíbenou přísadou vánočního cukroví byl v 19. století med. Zejména v městském prostředí se pekly tzv. medáky. Ty byly velmi náročné na přípravu. V hrnci se nejprve připravila směs z cukru, medu, vajec, másla a mléka. Ta se následně smíchala s hladkou moukou. Těsto hospodyně vyválela a rozdělila na čtyři části, které se upekly v troubě. Všechny placky se pak slepily náplní připravenou z másla, cukru, vajíčka a vanilkového pudingu. Někdy se mezi placky dávala i marmeláda. Hotový dort se pak natřel čokoládovou polevou. Med a ořechy byly také základem tzv. certlí. Med se ohřál a smíchal s kousky ořechů. Tekutou medovou směsí se pak plnily papírové košíčky. Toto vánoční cukroví bylo oblíbené zejména u dětí.

Škvarkové cukroví má hlavně na vesnicích dlouhou tradici. Ve městech se začalo péct až v 19. století. Těsto tvořila hladká mouka, mleté škvarky, cukr, kakao, vejce, skořice, hřebíček a citrónová kůra. Těsto se dalo do formiček a upeklo. Škvarkové cukroví se peklo zhruba tři týdny před Štědrým dnem, aby bylo krásně vláčné.

Velmi oblíbené byly také zázvorky – cukroví, které vzniklo v městském prostředí a od druhé poloviny 19. století se peklo i na vesnicích. A mnoho lidí zázvorky připravuje dodnes. Na toto cukroví potřebujete polohrubou mouku, strouhaný zázvor, cukr, vejce. Vypracované těsto se vyválí na tenký plát, z něhož se vykrájí různé tvary. Zázvorky se nechávaly vždy alespoň týden odležet.

Po druhé světové válce se začalo připravovat vánoční cukroví i z dražších surovin. Navíc bylo možné již hotové kousky zakoupit v cukrárnách. Dodnes si Vánoce bez cukroví nedokážeme představit. Pečeme nejrůznější druhy a často ve velkém množství. Nejoblíbenější jsou vanilkové rohlíčky, linecké koláčky, kokosové kuličky či plněné košíčky.