Co vám neřekli o 1. světové válce? Střet velmocí doutnal už od roku 1878

Tvář Evropy se měnila. Dříve mocná Osmanská říše, ovládající téměř celý Balkán, slábla a pomalu se drobila. Naopak mocnosti jako Rakousko-Uhersko či Německo, které cítily určité historické neuznání a územní ztráty, začaly nebezpečně vojensky taktizovat. 

Co se týče balkánské oblasti, vše nenápadně začalo už v roce 1878, kdy podle Berlínské smlouvy získalo Rakousko-Uhersko mandát obsadit a spravovat Bosnu a Hercegovinu, jež byly dosud provinciemi Osmanské říše, přičemž Osmanská říše si zachovala formální svrchovanost. Vídeň se touto smlouvou zavázala zajistit v Bosně a Hercegovině mír a pořádek. Podle této smlouvy bylo Srbsko uznáno velmocemi nezávislým a svrchovaným státem. Srbsko ve svých hranicích od začátku zahrnovalo pouze část etnické srbské populace.

Následující desetiletí se rozhořely spory mezi Srbskem a jeho sousedy a Srbsko začalo budovat svůj vliv a snažilo se znovu získat svou říši ze 14. století. Tyto spory zahrnovaly i konflikt s Rakouskem-Uherskem v roce 1906.

Během Bosenské krize v roce 1908 Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu a Hercegovinu, která byla dosud protektorátem. Proti této anexi Srbsko razantně protestovalo. K Srbsku se přidalo také carské Rusko a Osmanská říše. Srbsko mobilizovalo, čímž se situace vyostřila téměř až k válce. S anexí Bosny a Hercegoviny bylo nakonec Srbsko nuceno souhlasit poté, když carské Rusko zjistilo, že by pro případný konflikt nezískalo podporu západoevropských mocností. Během balkánských válek mezi lety 1912 a 1913 Srbsko vojensky dobylo Makedonii a Kosovo, čímž obsadilo dřívější provincie Osmanské říše a Bulharska.

Je důležité dodat, že v dané době byla Evropa kontinentem několika supervelmocí, které v posledních letech ustavičně zbrojily. V pozadí zde stály mocenské vztahy, které rozdělovaly Evropu na dva znepřátelené bloky. Byla to doba vypjatého nacionalismu. Základ těchto bloků položilo spojenectví Německa a Rakousko-Uherska, které tvořilo tzv. Dvojspolek. Když se následně přidala Itálie, vznikl tzv. Trojspolek. Proti němu stálo spojenectví velmocí Francie, Británie a Ruska, tzv. Dohoda.

Takový byl stav v Evropě již na samém počátku 20. století. Je třeba ovšem připočíst velká území zahrnující koloniální bohatství zmiňovaných států, která se dotýkala například Afriky a Asie. Léta míru, která se v Rakousko-Uhersku nesla s osobou Františka Josefa I. se chýlila ke konci, jelikož napětí sílilo. Čekalo se jen na záminku a ta přišla již brzy, v létě roku 1914. Shodou okolností se onou rozbuškou nejkrvavější války v dějinách Evropy stal člověk, který si válku nepřál. Byl to rakouský arcivévoda a následník trůnu František Ferdinand d’Este. Člověk bouřlivé a cholerické povahy s vášní pro lov i vojsko, který si však uvědomoval zaostalost rakouské armády i fakt, že velká válka by vedla k rozpadu Rakouska-Uherska.

Mezi jeho nejbližší přátele patřil německý císař Vilém II., kterého i dvakrát hostil na svém zámku Konopiště. I proto vznikla fáma, že se zde, v komnatách konopišťského zámku na začátku června roku 1914, domlouvala budoucí válka. Vilém II. byl pravda bojechtivý a budoucího konfliktu se nebál, Německo již bylo vyzbrojeno a věřilo, že má v případném boji navrch. Ovšem František Ferdinand d’Este válečný krok odmítal.

Necelé dva týdny po odjezdu Viléma II. z Konopiště odjíždí František Ferdinand d’Este se svoji chotí Žofií Chotkovou na vojenské manévry v Bosně a Hercegovině. Nechtěl válku, pouze coby následník trůnu ukázat sílu a odhodlání své monarchie. To ovšem stačilo k rozdmýchání odboje a krvavé msty mezi nespokojenými obyvateli. O pár dní později, 28. června při návštěvě Sarajeva, se společně se svou chotí stanou obětmi atentátu, který se nakonec stane záminkou pro válku. Začne to ultimátem Rakouska-Uherska vůči Srbsku a sám císař František Josef I. věří v bleskovou válku. Na jeviště však vstupují již dávno připravení další aktéři, členové Trojspolku a Dohody. Namísto regionálního boje na Balkáně se tak o měsíc později, 28. července, rozhoří Velká válka, dnes známá jako I. světová válka.