První školní den je postrachem prvňáčků i starších děti. Jak by měli rodiče správně reagovat na obavy svých ratolestí?

Psycholog Manuel Lopez Leon z Brookdale Medical Center například říká, že děti mohou mít při návratu do školy nebo při svém úplně prvním školním dnu příznaky úzkosti. Upozorňuje na to, že s návratem do školy je spojena celá řada obav, které bychom neměli podceňovat.

Navrhuje proto, aby rodiče začali už před začátkem školního roku připravovat své ratolesti tak, aby si zvykali na nový denní režim, který budou mít. Takový plynulý přechod z prázdnin do školy zabrání nebo alespoň omezí pocit úzkosti. Leon zároveň radí, aby rodiče naslouchali obavám svých dětí ohledně učitelů, spolužáků nebo možné šikany.

Na tyto kroky je dnes už samozřejmě pozdě. Přesto mohou rodiče stále udělat hodně, aby svým dětem pomohli zvyknout si na mnohdy náročný režim. Psycholožka Eileen Kennedy-Mooreová poukazuje na to, že konec léta a začátek povinností doléhá na všechny děti. Některé pociťují šimrání v břiše, že budou mít nové učitele, spolužáky a zkušenosti – a v podstatě se na to těší. Jiné děti ale mohou mít potíže se spánkem či sníženou chuť k jídlu. Mohou být i podrážděné, mít záchvaty pláče nebo dokonce úplně odmítnou jít do školy.

Různý věk, odlišné starosti ze školy

To, čeho se děti bojí, se liší podle věku. Předškoláci a děti nastupující do první třídy mohou mít obavy z odloučení od rodičů, zvláště pokud nejsou zvyklé trávit čas bez nich. Malé děti mají tendenci obávat se zranění a „praktické logistiky“, jako například „Co když nebudu moci najít záchod?" „Co když sednu do špatného autobusu?" nebo „Co když si pro mě po škole nikdo nepřijde?"

Tyto starosti mohou mít i starší děti nastupující do nové školy. I je mohou trápit otázky jako „Co když nebudu moci najít svou učebnu?" Je pravděpodobné, že budou i mít společenské obavy, jako například jaký bude jejich učitel, zda si najdou kamarády nebo s kým budou sedět v lavici nebo na obědě.

Pokud vaše dítě vypadá úzkostlivě, je třeba se jej zeptat, co ho trápí. Děti někdy slyší nesprávné nebo zveličené informace od ostatních dětí, které je zbytečně děsí. Občas jen stačí je ujistit, jak to ve skutečnosti chodí, popřípadě vyvrátit jejich obavy. 

Podporujte úsilí, které dítě vynakládá

Odmítnutí obav vašeho dítěte slovy: „Neboj se, bude to v pořádku", jen v dítěti vyvolá další strach, že to v pořádku nebude, vysvětluje psycholožka. Je lepší a efektivnější je přiznat si, že vaše dítě má strach. Mohl byste říci něco jako: „Jsi nervózní, protože jdeš do nové školy," nebo „Máš strach, protože tvoji přátelé z minulého roku budou v jiné třídě." Občas stačí, když slyší, že vy jejich obavám rozumíte.

Zkuste si s dítětem projít možná problematická místa. Ukažte mu školní stránky, kde je škola vyfocena. Když se zeptá, s kým si bude hrát, popovídejte si spolu o tom, jaké jsou možnosti. Buďte konkrétní, poraďte mu, aby se dívalo po dětech, které si také hledají kamarády. V případě starších dětí zdůrazněte, že jiné děti se budou potýkat se stejnými problémy.

Zdůrazněte kontinuitu. Děti často slyší, že škola je úplně jiná než školka, nebo že čtvrtá třída je jiná než pátá. Přesvědčte dítě, že změny nejsou tak dramatické. Vysvětlete mu, že i ve škole potká kamarády ze sousední ulice, že opět uvidí ty, se kterými už do třídy chodil – nebo ty, se kterými se potkával ve školce.

Nastavte pozitivní, ale realistické očekávání

Nejdůležitější věc, kterou můžete udělat, abyste rozptýlili starosti ze školy, je ukázat dítěti, že mu důvěřujete, že celou věc zvládne. Pokud jste klidní a optimističtí a budete přesvědčeni, že vaše dítě zvládne přechod do školy, pomůže to i vašemu dítěti.

Někdy samozřejmě trvá, než si dítě zvykne na nové okolnosti. Můžete mu také vyprávět příběhy o tom, jak se už v minulosti úspěšně se starostmi vyrovnalo – třeba jak to samo zvládlo ve školce, na táboře nebo v kroužku.

Klíčové je podle psychologů sebeovládání a sebedisciplína

Co přesně to znamená? Rodiče by u dítěte měli podporovat jeho sebeovládání. Zároveň by ho ale neměli do ničeho tlačit a neustále ho kontrolovat. Psycholog a vědecký výzkumník laboratoře sociální psychologie osobnosti z Ústavu sociální a politické psychologie NAPS Vladimir Savinov říká, že by rodiče dítěti měli ukázat, že existují hranice, ve kterých může jednat a vyjadřovat nespokojenost se školním rozvrhem nebo říkat, že je unavený. Důležité je. Aby dítě chápalo, že s takovými prohlášeními bude zacházeno s porozuměním.

„Myslím, že je ideální, když na stížnosti dítěte na školní rozvrh reagují oba rodiče: jeden je mírnější a druhý drsnější (když hradí „špatného a dobrého poldu). Obvykle je to tak, že matka prokazuje lásku bezpodmínečnou a otec podmíněnou – tedy za jakýkoli úspěch. Rodiče by se měli sladit, aby se předešlo rozporům,“ vysvětluje Savinov.

A jak to udělat, když má dítě jen jednoho rodiče? „Pokud není dítěti možné poskytnout dva vztahy (mírný a drsný), pak jeden rodič musí být mírný i přísný současně. Přesněji řečeno, v různých záležitostech se chovat různě,“ vysvětluje expert.