Role sv. Václava v dějinách? Nevýrazný kníže posloužil německé ideologii

Dnes se může zdát paradoxní přístup prvního budovatele svatováclavského kultu. Nebyl jim nikdo jiný, než samotný strůjce vraždy knížete Václava jeho bratr Boleslav. Ve středověku to totiž se smrtí zbožného člověka nebylo jen tak. Zemřít ve jménu Krista se totiž považovalo za mučednictví, jehož prostřednictvím se mohl nebožtík vypracovat až do panteonu svatých a to byla ta nejlepší kariéra, jakou si středověk uměl představit. Jednalo se sice o kariérní vzestup až po smrti, ale to nikomu příliš nevadilo. Boleslav si tyto okolnosti dobře uvědomoval a začal svatý kult svého bratra přičinlivě budovat. Zakladatelem českého středověkého státu byl totiž právě Boleslav, který smrt bratra využil k propagandě.

Kníže Václav se hodil Karlovi IV., husitům i Habsburkům

Dalším velkým propagátorem kultu svatého Václava byl Karel IV. V tomto případě se projevila, jak Karlova obsese kultem svatých, tak vztah k českému království a tradici přemyslovské dynastie. Za husitských válek odkaz knížete Václava nezůstal zapomenut. Ovšem jak katolíci, tak kališníci si neváhali přisvojit českého světce na svou stranu. Ke svým propagandistickým účelům si pak svatováclavské dědictví půjčovaly nejrůznější frakce bez ohledu k oblibě této postavy u opozice. Habsburkům se hodil k propagaci státního katolického náboženství, naopak českým vlastencům a obrozencům přišel vhod při vyzdvihování slavné české historie.  

Založil Československo Masaryk nebo sv. Václav?

Po dlouhém pobytu v Rakousko-Uherském soustátí přišel český světec na přetřes i po vzniku první československé republiky. Na vlnách propagandy opět lavíroval na dvou protichůdných proudem politických zájmů. Vztah mezi katolictvím, které zdědilo punc provázanosti s odvrhnutými Habsburky, a republikánskou státní mocí v čele s prezidentem Masarykem byl docela napjatý. Například o lidové straně její kritici s vervou prohlašovali, že poslouchá více Řím než republiku. Sporu nebyl samozřejmě ušetřen ani odkaz knížete Václava, obzvláště v roce 1929, který se stal rokem oslav tisíciletého výročí úmrtí světce.

Pro některé lidovce se staly oslavy výjimečnou příležitostí přivlastnit si významnou postavu: „My, katolíci, musíme touto oslavou provésti novou revoluci, ne takovou jaká byla 28. října 1918, ale převrat vnitřní, náboženský a mravní. Katolíci musí být mravní elitou národa.“ Hlásal například generální tajemník lidovců Stašek a přisazoval si i poslanec pověřený problematikou oslav Hlinka: „Svatý Václav umřel, ale nezemřela jeho idea a můžeme říci, je-li dnes náš stát samostatný, existuje-li naše republika i po dlouhých bojích reformačních husitských a pokrokářských, že je to zásluha sv. Václava. Ať přijde kolik chce Lutherů, Kalvínů, Husů a Wiclefů, zůstane v československém národě univerzální a jediná samospasitelná církev katolická, mimo niž není spásy.“ Podobná zvolání nebyla přijímána s důvěrou u rozmáhajících se ne-katolíků, kteří vnímali svatého Václava, jako symbol země, jako jejího patrona takřka zbaveného náboženských souvislostí.

Nakonec posloužil i nacistům

Konečnou parodií bylo zneužití svatováclavského symbolu nacisty. Stal se totiž symbolem poddanství Čechů před Němci. Přestože politická situace v 10. století byla naprosto nesouměřitelná s dobou protektorátu, neváhali nacisté dějiny překroutit. Koneckonců dělali tak mnozí před nimi a neméně takovýchto překrucovatelů nastoupilo po nich.