Největší válku v dějinách lidské civilizace předznamenala konference v Mnichově, v jejímž průběhu se pokusili představitelé největších evropských mocností ukonejšit agresivního diktátora Adolfa Hitlera obětováním Československa. Přestože se aktéři jednání plácali po ramenou, že zachovali mír své doby, českoslovenští politici byli mnohem prozíravější. Nic jiného jim nezbylo.
Události kolem mnichovského diktátu byly bezprecedentní zradou Československa jeho nejbližším spojencem Francií (pod nátlakem Británie), ale co bylo horší, jednalo se o zradu svobody a demokracie. O příčinách politiky appeasementu bylo popsáno mnoho stran.Výsledkem byl stav uznání fait accompli pod tlakem agresora proti mezinárodnímu právu. Podobnost s děním na východní Ukrajině dnes ponechme na zvážení každého. Faktem zůstává, že úzkoprsost tehdejších politiků v čele nejvýznamnějších demokratických států tehdejší Evropy otevřela dveře nejbrutálnějšího vojenského konfliktu všech dob.
Smrtelný strach státníků
Tehdejší předsedové vlád Británie Neville Chamberlain a Francie Eduard Daladier, však neměli dostatek odvahy k použití síly proti Hitlerovi a naopak se cítili jistější v kramflecích, když se mohli z problematiky vyvléknout a předhodit Hitlerovi kostičku servilním ústupkem. Podle historiků měl francouz Daladier značné obavy z nacistické rozpínavosti, která asi neměla skončit jen u československého pohraničí.
Podle svých pozdějších vyjádření si byl Daladier vědom letecké převahy Německa a pod tlakem veřejného mínění paralyzovaného vzpomínkou na krvavou lázeň 1. světové války, která nejtíživěji dopadla právě na Francii, následoval ústupkovou politiku britského premiéra, ovšem měl zásadní obavy z dalšího vývoje. Dav, který ho oslavně vítal po návratu z Mnichova, označil slovy pro svého asistenta za “kretény” (francouzky les cons). Edvard Beneš po přijmutí vynuceného mnichovského ultimáta prohlásil, že soudit bude historie a ta z uvedených aktérů národní hrdiny neutvořila, naopak jsou za strujce historického traumatu obou zemí.
Mezi vraždou a sebevraždou
Z československého úhlu pohledu samozřejmě, žádný důvod k optimismu nebyl. Všichni čelní politici považovali rozhodnutí o mnichovském diktátu za dilema, jestli je pro národ lepší spáchat sebevraždu anebo podstoupit vraždu. Méně známé jsou komentáře ze záznamu z jednání vlády o mnichovském ultimátu. Bezradnost vyjádřil jeden z několika ministrů bez portfeje Imrich Karvaš. "...nám bylo již dvakráte Anglií i Francií řečeno, že ani v případě světové války a vítězství nelze po všech ohromných bojích počítati s dnešními hranicemi. Dnes válka znamená předčasné vybití celého národa, protože za dnešních zbraní by to byla válka vyhlazovací. Nehovoří ani o výsledcích války prohrané. Mysli jen na zkázu a v případě konečného vítězství. Bude-li zachován mír, zůstane jádro národa, které může uvažovati o dalším životě, např. o zlepšení poměru k Polsku, třeba i o federaci s Polskem; jinak by nastala postupná germanisace."
Situace byla bezvýchodná, pomoc Sovětského vztahu nebyla ničím garantována, kvůli nebezpečí bolševizace, které se Československo po válce stejně nevyhlo, se ministři obávali útoku navíc ještě od Anglie. Přestože emoce vedly členy vlády k tomu podstoupit čestný boj, rozhodli se řídit rozumem a nevelet národ k bezvýchodnému vyvražďování, tíhu rozhodování shrnul ministr pro zpravodajské služby Hugo Vavrečka "Bylo by povinností riskovat boj, ale při desetinásobné převaze je možno čestně se vzdáti. Jsme už poraženi bez války a máme volbu mezi vyvražděním a zmrzačením s možností dalšího života."
Těžký úkol, doručit vyjádření vlády a především prezidenta Beneše, padl na jeho pravou ruku, ministra zahraničí Kamila Kroftu. Ten v Berlíně zástupcům Británie, Francie a Itálie uvedl, že proti dohodě Československo protestuje, ale nezbývá mu než smrtelný diktát přijmout. Člen československé zednářské lóže Krofta na závěr schůze pronesl prorocká slova, která se měla naplnit v největší tragédii 20. století: "Nevím, budou-li mít vaše země z mnichovského rozhodnutí prospěch. Určitě ale nejsme poslední. Po nás přijde řada na jiné…"
Související
Před 84 lety Mnichovská dohoda naporcovala Česko
Putin si hraje na historika: Společnost národů selhala, osud ČSR je důkazem
Mnichovská dohoda (29. září 1938) , historie , II. světová válka , Československo
Aktuálně se děje
včera
Do čela Sokola byl zvolen Martin Chlumský
včera
Vědce znepokojuje další nemoc. Ptačí chřipka se šíří u krav, přenesla se i na člověka
včera
Finský poslanec střílel opilý před nočním klubem. Policie ho zadržela
včera
VIDEO: Ukrajinci zaútočili na mezinárodní letiště v Moskvě
včera
Šéf ukrajinské armády přiznal, že situace na frontě se neustále zhoršuje
včera
Dopady změn počasí jsou stále ničivější. Prohlubují konflikty, ničí lidem životy, varuje UNHCR
včera
Kreml o mírových jednáních s Ukrajinou: Jednu věc je třeba vzít v úvahu
včera
WSJ: Putin pravděpodobně nenařídil vraždu Alexeje Navalného
včera
Dohoda, nebo útok na Rafah. Izrael dal Hamásu poslední šanci
včera
Misky vah se naklání. Rutte si získává podporu Turecka, v cestě do křesla šéfa NATO mu ale stojí další země
včera
Babišovo ANO opět prachsprostě lže. Tentokrát o důchodech
včera
Hamás zvažuje izraelský protinávrh na příměří v Pásmu Gazy a propuštění rukojmí
včera
Ukrajinské drony údajně zasáhly dvě ruské ropné rafinerie
včera
Rusko údajně sestřelilo desítky dronů z Ukrajiny
včera
Biden se postaví Trumpovi? Chce se s ním setkat tváří v tvář
včera
OSN spočítala, jak dlouho potrvá renovace Pásma Gazy
včera
Rusové provedli další útoky na energetickou infrastrukturu Ukrajiny
včera
Bez Číny by invaze na Ukrajinu byla pro Rusko náročná, zní z USA
včera
Předpověď počasí: Bude tepleji a beze srážek, míní meteorologové
včera
Ukrajina dostane od Španělska rakety Patriot
Španělsko pošle na Ukrajinu rakety Patriot. Na videokonferenci mezinárodní Kontaktní skupiny pro podporu Ukrajiny to dnes oznámila španělská ministryně obrany Margarita Roblesová. Informoval španělsky list El País v reakci na tlak spojenců z EU a NATO.
Zdroj: Julie Jarošová