17. listopad jako inspirace pro řecké anarchisty. Před 45 lety řečtí studenti bojovali proti vojenskému režimu

V roce 1967 provedla skupina vojenských důstojníků v Řecku vojenský převrat, při kterém sesadila legitimně zvolenou vládu. O svržení nového režimu se pokusil král Konstantin II., jeho pokus ale neuspěl a byl přinucen abdikovat. Vlády se chopil jeden z důstojníků, plukovník Georgios Papadopulos, který se prohlásil za regenta a vyhlásil Řecko republikou.

Vojenská junta velmi tvrdě jednala se svými odpůrci z řad liberálů a komunistů, které pronásledovala, zavírala je do internačních táborů či je nechávala deportovat pryč ze země. Režim taktéž nepodporoval studentské volby na univerzitách a prosazoval do vedení studentských unií vlastní osoby. Toto všechno vedlo k vytvoření zvláště palčivého odporu vůči juntě mezi studentstvem řeckých univerzit.

V roce 1970 se student geologie, Kostas Georgakis, rozhodl na protest proti režimu spáchat sebevraždu. Jeho smrt měla podobně mobilizační a symbolický efekt jako smrt Jana Palacha či Jana Opletala, samotné studentské protesty vypukly ale až o něco později, v roce 1973. 13 února 1973 junta poslala na univerzitu v Athénách policii, aby zrušila stávku studentů. Junta tím porušila dosavadní pravidlo, že univerzitní půda je státem nedotknutelná. 11 studentů bylo zatčeno.

V reakci na tuto událost asi 4000 studentů obsadilo Právnickou fakultou Athénské univerzity v centru města a požadovalo zrušení zákona na povinný vojenský odvod, kvůli kterému muselo do armády narukovat okolo 88 -„podvratných mladíků“ - studentů. Policie proti nim brutálně zasáhla. Zabarikádování studentů práva je považována za první vlaštovku masivních studentských demonstrací, ke kterým došlo později.

Tyto demonstrace odstartovalo shromažďování studentů za účelem protestu proti režimu na Athénská polytechnické škole 14. listopadu. Studenti zprovoznili nezávislé rádio, jehož prostřednictvím šířili revoluční myšlenky. Režim se rozhodl s nimi zatočit a 17.listopadu poslal na univerzitu tanky.

Studenti začali s juntou jednat o možnosti mírumilovného vzdání se. Armáda jim dala patnáct minut na evakuaci. Nicméně, nakonec nečekala ani deset minut a vtrhla do budovy. Rozdrtila bránu kampusu a nechala policisty, aby utíkající studenty tvrdě bili obušky. Výsledkem bylo asi 34 mrtvých studentů, ačkoliv se hovoří o ještě větším čísle. Vláda tvrdila, že nikdo nebyl zabit uvnitř kampusu.

Povstání jen potvrdilo a dovršilo vysokou neoblíbenost vlády u většiny řeckého obyvatelstva, které těžce neslo ekonomické potíže, k nimž došlo díky mezinárodní izolaci země. Papadopulos se pokoušel získat si přízeň veřejnosti liberalizačními kroky, ty však rozčílily jednoho ze strůjců převratu 1967, Dimitriose Ioannidise, který vedl nejtvrdší křídlo vojenské junty. Ioannidis jen několik dní po studentské revoluci, 25. listopadu, uskutečnil další převrat a chopil se moci. Jeho vláda byla ještě tyranštější než vláda předchozí vojenské junty.

Ioannidis využil nabyté moci k tomu, aby uskutečnil vojenský převrat na Kypru a připojil ostrov k Řecku, kam podle něj vždy patřil. Jeho kroky ale daly záminku Turkům, kteří Řeky z Kypru vyhnali. Vojenská porážka a z ní vyplývající ponížení zpečetily Ioannidisův osud. Byl zatčen a souzen za velezradu, rebelii a též za masakr na Athénské polytechnické škole. Trest smrti mu byl zmírněn na doživotní vězení, kde strávil zbylých 35 let.

17. listopad jako vzor pro řecké anarchisty

Po rozpadu pravicové diktatury se k moci dostala řecká levice, včetně komunistické strany. Ta nechávala slavit 17. listopad jako připomínku boje levice s pravicí. Tato interpretace události je v Řecku dodnes živá. Řečtí anarchisté často využívají oslav k demonstracím před americkou ambasádou. CIA totiž podporovala v rámci studené války vojenský režim jakožto hráz proti komunismu. Toto jednání později ostře odsoudil americký prezident Bill Clinton, podle něhož se to neslučovalo s americkým důrazem na demokracii.

K 17.listopadu se hlásila teroristická skupina Hnutí 17. listopadu. Její příslušníci byli v roce 2003 odsouzeni k doživotí. Skupina měla mít na svědomí okolo 2500 trestných činů, např. bankovních loupeží či vražd amerických, britských a tureckých diplomatů.