Jak válka mění lidi? Vojáci se bojí víc v metru než v Afghánistánu

Sebastian Junger pracoval jako válečný reportér 15 let, než si prý uvědomil, že má problém a něco je špatně. Navštívil například Afghánistán při bojích proti Tálibanu, avšak přestože podle jeho slov viděl opravdu ošklivé věci, neměl nikdy pocit, že jej to nějak ovlivnilo. "Moc jsem o tom nepřemýšlel," přiznal při konferenci pro Ted Talk.

"A potom jsem se vrátil do New Yorku. Jednoho dne jsem šel do metra a poprvé v životě jsem poznal opravdový strach. Měl jsem obrovský panický záchvat. Byl jsem vystrašenější než kdy dřív v Afghánistánu. Vše, na co jsem se podíval, vypadalo, že mě hodlá zabít, ale nedokázal jsem vysvětlit proč. Vlak jely moc rychle, bylo tam příliš mnoho lidí, světla byla moc ostrá, zvuky hlasité... Opřel jsem se o sloup a čekal. Když jsem to už nemhl snést, vyběhl jsem ven a šel jsem pěšky," popsal.

Později prý zjistit, že se jednalo o krátkodobý projev posttraumatické stresové poruchy (PTSD). A postupně jich přišlo více. "Netušil jsem, že je to spojeno s válkou a tím, co jsem viděl. Domníval jsem se, že jednoduše blázním a že se to vždycky zlepší," uvedl.

Avšak 20 % lidí skončí s chronickým dlouhodobým PTSD a nejen podle jeho průzkumu, který na toto téma začal dělat, jsou náchylnější jsou k tomu lidé s psychickými problémy, lidé, kteří byli v dětství traumatizování apod. Zároveň zaregistroval zvláštní věc. Zatímco válka pomalu končí a intenzita bojů ustává, klesá i počet mrtvých klesá, avšak počet postižených? Ten se zvyšuje. "Navíc ve válce v Iráku či Afghánistánu je 10 % vojáků přímo zapojeno do bojů, vidí své kamarády umírat, zabíjejí a brání se smrti. Ale o určitou formu kompenzace proti PTSD zažádala téměř polovina armády," komentuje situaci.

A začal se zamýšlet, zda v minulosti například indiánští bojovníci také trpěli PTSD a proč tomu tak v dnešní době je. Došel k názoru, že možná není problém to, co se stalo během bojů, ale společnost, do které se vojáci vracejí. "Pokud se vrátíte k soudržné, kmenové společnosti, můžete se přes trauma rychle dostat. Ale pokud se vrátil do izolované, moderní společnosti, můžete být traumatizováni po celý svůj život," domnívá se.

Podle něj je dnešní doba na lidskou psychiku náročná. V bohaté společnosti je počet sebevražd vyšší než v chudší agrární. A lidé jsou náchylnější k depresím. "V moderní společnosti je pravděpodobně v historii nejvyšší míra sebevražd, depresí, osamělosti, zneužívání dětí a úzkosti," uvedl. A proto prý členové armády po návratu domů mají problémy, protože pocit soudružnosti, kterou zažili, zde najednou neplatí.

"A my se soustředíme na PTSD, ale pro mnoho lidí to nemusí být trauma, možná je to jen pocit odcizení, který může často vést k sebevraždě. Měli bychom se na to zaměřit a pochopit proč," upzorňuje.

Připomíná například 11. září, kdy v New Yorku poté klesl počet sebevražd o 40 % a váleční veteráni prý uvedli, že se jejich symptomy PTSD poté zlepšily. "Pokud traumatizujete celou společnost, nerozpadneme se, ale spojíme. A ten pocit mnoha lidem pomáhá," vysvětluje.

"Amerika bývala státem, který držel při sobě, ale to se změnilo. Nyní jsme rozděleni, propast mezi bohatými a chudými se čím dál více zhoršuje, vztahy mezi rasami jsou špatné... A veteráni to vidí svýma očima, vědí, co se děje v zemi, pro kterou bojovali. Není divu, že jsou v depresi a bojí se. Občas jsem slyšel otázku, zda dokážeme zachránit veternány. Já si myslím, že správná otázka zní, zda dokážeme zachránit sami sebe, protože potom budou i váleční hrdinové v pořádku," uzavírá.