Co se po válce stalo se zlatem a poklady za miliony, které nacisté ukradli

Nacistické impérium bylo obrovské a na jeho chodu se podílely zástupy lidí. Značné možnosti neměl jen Hitler a jeho nejbližší spolupracovníci, ale tisíce dalších vysoko postavených nacistů. Jak už to mezi lidmi bývá jednalo se velmi často o oportunisty, kterým nacistická ideologie byla ukradená. Nebyli ani příznivci bestiálních myšlenek, ani jim nebyly příliš proti mysli. Důvod tohoto počínání byl jednoduchý. Moc, kterou jim nacistická expanze na porobených územích přinesla nabízela možnost se nenápadně obohatit.

Největší záhadou je dodnes nacisty ukradené zlato. Není divu, že se Němci obohacovali na úkor zlatých rezerv porobených zemí. Ať už šlo o Československo, Nizozemí, Belgii nebo Polsko. U státních fondů se však nezastavili.

Děsivým mementem nacistických loupeží byly sbírky zlata zavražděných židů včetně zlatých zubních korunek. Jen v Osvětimi se mělo nacházet na 8 tun zlata obětí nacistického vraždění. A to nevíme, jaká část majetku skončila v kapsách nacistických oportunistů.

Příkladem může být nedávno objasněný případ německého důchodce Cornelia Gurlitta a jeho otce Hildebranda. Jednalo se o kurátora moderního umění, který se dal do služeb nacistů, aby prodával umělecké kusy, jimiž nacisté opovrhovali. Hildebrand Gurlitt tvrdil, že se do služeb nacismu dal ze strachu, ale lukrativní funkce mu přinesla obrovské bohatství. Nejen že z prodeje uměleckých kusů čerpal značné provize, některá díla obrovské hodnoty mu nenápadně propadla mezi prsty do jeho vlastní sbírky.

Po válce ustál vyšetřování, příliš toho o uměleckých dílech nevyzradil a o své sbírce tvrdil, že shořela v jeho domě. Nacistů bylo plné Německo a na jednoho galerijního obchodníka ve službách zrůdného režimu se rychle zapomnělo.

V tomto případě však boží mlýny mlely pomalu, ale jistě. Hildebrand Gurlitt sice zemřel v roce 1956 v zapomnění, ale spravedlnost si přišla pro jeho syna, který byl podobně bezskrupulózní. Při náhodné kontrole celníky v roce 2012 ve vlaku z Curychu do Mnichova si všimli mimořádně nervózního důchodce. Následovala kontrola, která odhalila v jeho tašce několik balíčku pětiseteurových bankovek.

Prohlídka bytu a vyšetřování následně zjistilo, že povedený syn nacistického obchodníka nenápadně obrazy rozprodával v zahraniční a vydělával na nich milióny euro. Na obchodníka s nakradenými obrazy svého otce se vrhly zástupy zvědavých novinářů, což jeho srdce neuneslo a záhy na to v roce 2014 Cornelius Gurlitt zemřel. Jeho případ je jen střípkem z mozaiky nacistických krádeží, které dosud nejsou objasněny. Bohužel řada podobných posluhovačů nacistického nikdy nebylo odhaleno a z války vyšli s miliónovým nakradeným měním.