Češi rozdrtili Rudou armádu: Bitva u Lipjag vyvolala mezi bolševiky paniku

Když se na jaře 1918 střetly československé legie s ruskými bolševiky, rozdělily se na několik skupin, mezi něž patřila i výše zmíněná, jíž velel poručík Čeček. Nepřítel byl tehdy v přesile, ale přesto jej porazily. Když se Čechoslovákům podařilo dobýt Penzu, začali se bolševici soustřeďovat do ruského města Samara, důležitého obchodního střediska, v němž byla už ve druhé polovině 19. století zavedená železnice. Samara byla také jednou z překážek bránících legionářům v postupu. Bolševici věřili, že díky přesile dokáží zvrátit důsledky ztráty Penzy. V tom se ale mýlili.

Stanici Lipjagy, která leží v blízkosti Samary, si bolševické vojenské útvary vybrali jako pomyslný nárazníkový bod, v němž rozdrtí československé legie. Z tohoto důvodu sem soustřeďovaly ty nejzkušenější vojáky z celého Ruska. Na pomoc jim přispěchali i lotyšští bolševici, váleční zajatci a zahraniční příznivci nové revoluční ruské vlády, včetně českých komunistů.

Přibližně 4000 mužů vyzbrojených 180 kulomety, 13 děly různých ráží a 10 bombomety a vybavených 2 pancéřovými vozy a jedním pancéřovým vlakem tehdy čekalo na příchod Čechoslováků s předpokladem, že vítězství mají v kapse. Ve prospěch hrály bolševikům i přírodní překážky, které už dříve staly osudnými Napoleonově armádě.

Penzenská skupina poručíka Čečka čítala pouze 1600 mužů vybavených 32 kulomety, 7 děly a jedním pancéřovým vlakem "Orlík". Díky spolupráci s československými zpravodajskými službami, jakož i ruskými antibolševiky, nebyl Čeček nepřítelovými úmysly rozdrtit ho u Lipjag nijak překvapený. Plán pak byl jasný. Část vojáků dostala za úkol postupovat vesnicemi Mordovskije Lipjagy a Ruskije Lipjagy na Lipjag, zatímco zbytek se nepozorovaně plížil k Voskresenské s cílem napadnout bolševiky nepozorovaně z boku a týlu.

Jinými slovy Čeček věděl, že musí nejprve zaútočit přímo, a pak nepříteli zabránit v ústupu směr Samara. Druhá skupina, jenž měla za úkol zaútočit nečekaně, postupovala v noci. Když zjistila, že se první skupině podařilo u Bezenčuku přimět odrazit první útok, dodalo jí to sebevědomí, a už se nemohla dočkat, až bolševiky překvapí, až se budou chtít stáhnout do Samary. Po obsazení Voskresenské došlo ke střetu s bolševickými jezdeckými jednotkami, běhemž nichž padli dva jezdci. 4. června 1918 v ranních hodinách měly československé legie obsazenou celou vesnici.

Bolševici tehdy zpanikařili, a když je jezdecké jednotky stihly informovat o československém postupu, nepodařilo se jim útok nijak odvrátit. Následná dělostřelecká odveta se setkala s neúspěchem kvůli nepřesnosti. Když pak následně zjistili, že jim opravdu teče do bot, rozhodli se probít do Samary, což se jim ale nepodařilo. Jediným bezpečným útočištěm se jim nakonec staly mokřady v povodí řeky Lopatiny. Část z nich se utopila, ale asi 150 rudým námořníkům se podařilo utéct. Zbytek padl do zajetí.

Po vyhrané bitvě u Lipjag se československým legionářům podařilo získat 6 vojenských vlaků disponujících vojenským materiálem, 1 sanitní vlak, 13 děl, 180 kulometů, několik samostřílů, 10 bombometů, 5000 pušek, 2 pancéřové automobily, 2 osobní automobily, 4 nákladní automobily a další cennou výbavu, včetně plánů obrany Samary. Vyděšení bolševici pak začali zosnovat novou obrannou strategii pro nadcházející boj o Samaru.