Jak nacisté rozsévali smrt? Výcvikový tábor Waffen-SS v srdci Čech přinesl zkázu tisícům lidí

Výcvikový prostor Waffen-SS Čechy, nazývaný jako SS-Truppenübungsplatz Beneschau, později od 1. září roku 1943, jako SS-Truppenübungsplatz Böhmen, byl zřízen v březnu 1942 v prostoru mezi řekami Vltavou na západě a Sázavou na severu, městy Benešovem, Olbramovicemi na východě a Sedlčany na jihu. V centru oblasti stanulo město Neveklov. Velitelství sídlilo v Benešově a na zámku Konopiště.

Právě na zámek Konopiště se dle rozhodnutí říšského protektora Reinharda Heydricha usídlil hlavní štáb výcvikového prostoru. Zámecké sbírky byly přestěhovány na řadu míst, část z nich i do Rakouska. Některé ceny obrazy se dostaly do správy Zemské galerie v Praze. Slavná estenská sbírka zbraní do německého muzea v Praze a ke konci války do solných dolů v Rakousku.

Do této těžké doby spadá statečný čin zámeckého kastelána. Hrozilo totiž nebezpečí, že budou odvezeny i šperky a zlaté klenoty, oceňované na 40 milionů tehdejších korun. Kastelán, vědom si tohoto nebezpečí, se vloupal do zabezpečené místnosti, zfalšoval zápisy a klenoty včas ukryl.   

Díky dochovaným zápisům a evidenci se po konci války podařilo většinu předmětů dohledat a vrátit opět na autentické místo v prostorách zámku, jiných se ujaly centrální instituce. To je ale spíše vzácný příběh oné doby. Většina jiných domácností a rodin takové štěstí neměla.

Příprava na zřízení výcvikového tábora v srdci podrobeného protektorátu začala už v roce 1941. Funkce velitele připravovaného výcvikového prostoru byla zřízena konkrétně 1. listopadu 1941. Vysidlování některých oblastí bylo součástí německé germanizační politiky, jejímž cílem bylo propojit území osídlená Němci a izolovat české osídlení do menších celků.

V pěti fázích došlo k vystěhování většiny původních obyvatel. Protože předchozí několikaleté přípravy probíhaly v utajení, obyvatelstvo se o svém vysídlení dozvědělo až těsně před akcí. Z některých obcí byla vysídlena výrazná většina obyvatelstva, z mnoha jen zhruba polovina nebo i méně než čtvrtina. Vystěhovalci v první etapě si s sebou mohli vzít živý i neživý inventář, v dalších etapách byli obyvatelé nuceni všechen majetek ponechat na místě. Německá strana předpokládala, že majetky z tohoto území budou po válce přiděleny zasloužilým německým důstojníkům.

Počet odsunutých obyvatel se odhaduje přibližně na 30 000 osob z asi 65 obcí, menší část obyvatelstva, přibližně 40 %, byla donucena cvičiště zemědělsky zásobovat. Pracovalo se zde denně včetně sobot a nedělí, zaměstnanci dostávali nepříliš velkou mzdu a deputát. Postupně zde byly zřízeny dělostřelecká škola, škola tankových granátníků, ženijní škola, škola stíhačů tanků a škola útočných děl.

Kromě místních obyvatel byli k práci později používáni i vězni. Na území bylo zřízeno několik táborů: pracovní výchovné tábory pro lidi vyhýbající se práci, pro lidi ze smíšených rodin (manžely židovek a potomky smíšených párů), kárný tábor pro provinilé příslušníky SS, pro politické vězně atd. Například v Hradištku byla v roce 1943 zřízena pobočka koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Ani do konce války však cvičiště nebyla v plném rozsahu dokončena.

Již začátkem května 1945 německá vojska cvičiště opustila a obyvatelstvo se začalo spontánně vracet do svých domovů. Mnohé domy však byly zničené nebo zpustlé. Někteří obyvatelé proto zůstali ve svém dočasném bydlišti nebo obsadili některou usedlost po vysídlených Němcích v pohraničí. Byl vytvořen Národní výbor vyvlastněných obcí povltavských a posázavských. Později byl po ministerské poradě zřízen přímo tzv. Koordinační výbor pro obnovu území bývalého cvičiště SS Benešov.

I po několika generacích je toto dávné zlo patrné v mentalitě místních obyvatel.