80 let od poprav na Kobyliské střelnici. Kdo padl za oběť nacistickému režimu?

Střelnice v pražských Kobylisích vznikla pro potřeby armády již v roce 1890, tehdy se sem chodili vojáci zdokonalovat ve střelbě. Postupem času se zde nejenom střílelo, ale začaly se tu pořádat také nejrůznější kulturní akce, například koncerty nebo přehlídky Sokola. Střelnice se také stala místem spolkových setkávání. V době nacistické okupace byla však přetvořena na popraviště, v někdejších konírnách coby ve vězení čekali odsouzení na smrt. Od konce května do začátku července roku 1942 zde zahynulo více než 500 osob.

Dne 1. června 1942 byl popraven Viktor Felber, významná osobnost tehdejších oborů techniky a mechaniky. Když roku 1903 dokončil a představil svou disertační práci, obdržel tak vůbec první doktorát z technických věd v Čechách. Později se stal profesorem mechaniky a termomechaniky, děkanem i rektorem Českého vysokého učení technického v Praze. Byl prý velmi přísný a kladl někdy až přehnané nároky na své studenty i kolegy, a proto s nimi mnohdy vedl ostré spory, což ho natolik vyčerpávalo, že dobrovolně odešel do předčasného důchodu. V době druhé světové války se přidal ke skupině odbojové inteligence, což ho přivedlo na popraviště. Zemřel spolu se svým synem Juliem Felberem.

Ve stejný den byl popraven také známý spisovatel a dramatik Vladislav Vančura. Do světa literatury „zběhl“ od lékařské praxe. Vystudoval medicínu, ačkoliv se od dětství špatně učil a maturitní zkoušku skládal až ve 24 letech. Studium na gymnáziu totiž na nějaký čas přerušil a snažil se prosadit jako výtvarný umělec, což se mu však nepodařilo, a proto se nakonec rozhodl dokončit si vzdělání. Přestože jako lékař nepůsobil, studium medicíny se ukázalo jako osudové, protože na lékařské fakultě poznal svou budoucí manželku Ludmilu. Vančura se brzy uplatnil v literárních kruzích, psal povídky, romány i příběhy pro děti. Od roku 1939 se zapojil do odbojové činnosti, za což byl roku 1942 zatčen gestapem a později také zastřelen. Jeho tragický konec života popisoval básník Jaroslav Seifert takto:

„Až příliš dobře vzpomínám si na ten večer. Vladislav Vančura byl již několik týdnů zatčen a týrán gestapem. Seděli jsme rozechvěni u rozhlasového přijímače, abychom vyslechli zprávy o nových opatřeních nacistů a o vraždách, které slibovalo. Když mezi prvními jmény popravených ozvalo se jméno Vančurovo, vstali jsme jako vymrštěni hrůzou ze svých židlí a bez dechu jsme strnuli. Vladislav Vančura! V tom jméně byla zasažena celá naše generace, byl v něm osud nás všech. V tom jméně byla krvavě zraněna celá naše země.“

Mezi popravenými na Kobyliské střelnici v létě 1942 byli také významní čeští sportovci. Večer 9. června zde vyhasl život gymnasty Františka Erbena, někdejšího náčelníka Sokola. Zúčastnil se druhých letních olympijských her v roce 1900 v Paříži, kde české země reprezentoval jako vůbec první sportovec, a to v gymnastickém víceboji. Medaili tehdy nezískal, stanul až na 34. místě. Na mistrovství světa ve sportovní gymnastice pořádaném roku 1907 v Praze již vybojoval tři zlaté medaile a dvě bronzové. Úspěšný byl i na mistrovství světa v roce 1909 a 1911. Nacistickému režimu se příčilo jeho silné vlastenecké smýšlení, a proto ho nechal popravit.

Československého mistra v atletice Evžena Rošického nechalo gestapo popravit ve věku pouhých 27 let, a zabránilo mu tak v dalších sportovních úspěších. Sportovec se řadil mezi evropskou běžeckou elitu, běhal v rekordních časech, roku 1930 se účastnil letních olympijských her v Berlíně. Protože spolu se svým otcem Jaroslavem Rošickým pomáhali českým odbojářům, byli dne 25. června 1942 popraveni.

Posledního červnového dne roku 1942 zemřelo na Kobyliské střelnici více než 70 nevinných lidí! Mezi nimi bylo i několik důstojníků československé armády. Josef Jedlička získal bohaté vojenské zkušenosti již během první světové války na frontě v Rusku, zapojil se také do zpravodajské služby, po nástupu Hitlera k moci se začal angažovat v odboji. Měl doktorát z přírodních věd – vystudoval meteorologii, klimatologii a geografii. Tyto obory později uplatnil při výkonu své profese, když působil v meteorologické skupině Vojenského technického a leteckého ústavu.

Ve stejný den byl popraven Josef Mašín, další armádní důstojník a jeden z hlavních představitelů odbojové skupiny Tři králové. Za zásluhy v první světové válce získal několik vyznamenání. Svou odvahu prokázal i později, když v roce 1939 nedodržoval rozkazy, aby nekladl okupantům odpor. Údajně chtěl raději nechat vybouchnout sklad československých zbraní v Ruzyni, než aby připadl nacistům. Tím si vysloužil obžalování za vzpouru. Nevzdal se však a v odbojové činnosti neustával, byl zpravodajem exilové vlády v Londýně. Gestapo si pro něj přišlo již v květnu roku 1941, tehdy byl zraněn při přestřelce. Po krátkém zotavení v nemocnici absolvoval kruté výslechy, několikrát se neúspěšně pokusil o sebevraždu. Když po atentátu na Heydricha gestapu odmítl odsoudit tento čin, ale naopak pronesl, že je mu líto, že zastupujícího říšského protektora neusmrtil osobně, podepsal si tím ortel smrti.

Dne 30. června 1942 byla popravena i Františka Plamínková, významná politička a jedna z předních osobností ženského hnutí. Právě ona dala ženám jistá práva (včetně volebního), za která celý život tvrdě bojovala, a to nejen v Československu, ale také v zahraničí. Ostře kritizovala počínání Adolfa Hitlera, již v roce 1939 ji zatklo gestapo. Tehdy strávila několik týdnů v cele a nakonec byla propuštěna. Po druhém zadržení v červnu 1942 si již vyslechla odsouzení k trestu smrti, protože souhlasila s atentátem na Heydricha.

Záhy po konci druhé světové války se Kobyliská střelnice proměnila v pietní místo, od roku 1978 je národní kulturní památkou. V sedmdesátých letech minulého století se začala rodit podoba tohoto dnešního pomníku protifašistického odboje.