Advent je tady. Jaké tradice dodržovali naši předci

Naši předci vnímali advent jako významné období v roce. Nový církevní rok pro ně začínal právě o první adventní neděli. Slovo „advent“ má svůj původ v latinském termínu „adventus“, které je překládáno jako „příchod“. Křesťané očekávali příchod, tedy narození Ježíše Krista, Syna Božího. Počátky adventu bychom našli ve druhé polovině 4. století v Galii a ve Španělsku. Z konce 5. století pak pochází první písemná zmínka o předvánoční době z pera biskupa Perpetua z Tours. Tehdy byl advent ve znamení kajícnosti a přísného půstu. Až v 11. století však byl advent pevně stanoven na dobu čtyř neděl před Vánocemi. O adventu měli všichni věřící v tichosti rozjímat, a proto byly zakázány oslavy a hodování. V 6. století již platil zákaz uzavírání sňatků o adventním čase. Jenom biskup mohl svatbu ve zvláštních případech povolit. Pak se konala tzv. tichá svatba, a to velmi brzy ráno a bez svatební hostiny a veselí.

K adventnímu času dnes již tradičně patří adventní věnec, na kterém se o každé adventní neděli zapaluje svíčka. Adventní věnec je poměrně mladou záležitostí. Poprvé se objevil až v první polovině 19. století – v roce 1838, kdy o něm pochází první písemná zmínka. Tehdy v Hamburku první adventní věnec umístil na dveře sirotčince místní teolog Johann Heinrich Wichern. Před budovu pak umístil i kasičku, do které mohli kolemjdoucí vhodit peníze na pomoc sirotkům. Tento první adventní věnec byl vyřezaný ze dřeva, později však stoupla obliba zelených věnců vyrobených z větviček jehličnanů. Ty měly symbolizovat věčný život, který je spojen s Ježíšem Kristem. Tvar kruhu byl zase odkazem na spojení lidí a Boha, zapálené svíce se staly symbolem plamene lásky, který by měl ve vánočním čase ozářit každého člověka.

Stejně jako adventní věnec, i dnes dětmi oblíbený adventní kalendář nemá příliš dlouhou historii. První obrázkový adventní kalendář je dílem majitele mnichovské tiskárny, Gerharta Langa. Psal se rok 1908, když tento muž nechal na vlastní náklady vytisknout vystřihovací adventní kalendář pro děti, který nazval „V zemi Ježíškově“. Děti na počátku 20. století neobjevovaly v papírových okénkách malé čokoládičky, ale vystřihovaly z jednoho papíru obrázky a lepily je na papír druhý, kde byly otištěny vánoční básničky. Později byly tyto kalendáře využívány jako didaktické pomůcky ve školách při výuce náboženství.

O adventu si naši předci připomínali životy některých světců. S jistými dny byly proto spojovány určité zvyky. Jednou z nejoblíbenějších světic byla svatá Barbora. Její svátek připadá na 4. prosince, tedy na začátek adventního času. Se svátkem této patronky horníků, architektů, zedníků, pokrývačů, kovářů, hrobníků, kameníků nebo hasičů byla spojena celá řada lidových tradic. Svobodné dívky uřezávaly s prvním ranním paprskem Slunce třešňovou větvičku a následně čekaly, zda jim do Štědrého dne rozkvete. Pokud se tak stalo, měla se dotyčná v příštím roce provdat. V minulosti v předvečer svátku Barbory chodily po vesnicích od stavení ke stavení dívky v bílých šatech a obdarovávaly děti drobnostmi. Zlobivé děti však mohly být potrestané metlou, kterou s sebou dívky nosily.

Na 6. prosince připadá svátek svatého Mikuláše. Kult této osobnosti měl v Evropě dlouhou tradici. Od 10. století se na počest tohoto světce pořádaly oslavy spojené s maškarními průvody. Dnes si s předvečerem svátku svatého Mikuláše vybavíme především postavy Mikuláše, čerta a anděla, které nadělují drobné dárky hodným dětem. Tento zvyk má zřejmě svůj původ v přesvědčení, že svatý Mikuláš z Myry byl velmi štědrý. A podle staré tradice svatý Mikuláš 5. prosince večer sestupuje na zem, aby podaroval chudé.

Dne 13. prosince, o svaté Lucii, hospodyňky dodržovaly zákaz praní a předení. Večer 12. prosince se dívky tradičně oblékaly do bílých šatů, chodily po vesnici a rozdávaly cukroví a jablka hodným dětem. Na Moravě lidé od svátku svaté Lucie do 25. prosince dávali každý den stranou jedno poleno. Věřili totiž, že tato polena mají magickou moc, a když se s nimi v den Božího narození zatopí v kamnech, bude stavení ochráněno před působením čarodějnic a zlých sil.

Původně bylo adventní období ve znamení klidu, ticha a rozjímání. Dnes je sice spíše hektické a plné nakupování, ovšem dodnes přetrvaly některé adventní tradice. Hospodyňky třeba začínají péct o první adventní neděli cukroví, většina z nás doma zapaluje svíce na adventním věnci a dodnes chodí Mikuláš, čert a anděl, aby odměnili hodné děti a pokárali ty zlobivé.