Bojovali proti moru, sami mu podlehli. Které osobnosti potkal takový osud?

Na počátku září roku 1439 zemřel na mor všestranně nadaný učenec Křišťan z Prachatic. Byl uznávaným matematikem, astronomem a lékařem. Dalším oborem jeho zájmu byla teologie, stal se farářem a kázal ve staroměstském kostele sv. Michala. V náboženství vzdělával Jana Husa, přátelil se s ním a podporoval jeho reformační učení. Roku 1386 začal studovat na pražské Karlově univerzitě, kde posléze přednášel až do své smrti. Také zde zastával několik let post děkana filozofické fakulty a rektora univerzity. Doma i ve světe proslul latinskými díly o astrolábu i česky psanými spisy z oblasti lékařství. Ve své době patřil mezi přední odborníky na léčbu moru, nemoc z těla pacientů dostával pouštěním žilou. O této proceduře napsal obsáhlé pojednání.

V prosinci roku 1565 mor zahubil švýcarského lékaře a zoologa Konrada Gessnera. Ten svým dílem položil základ moderní zoologie. Narodil se v březnu 1516 v Curychu, kde také vystudoval medicínu, vykonával lékařskou praxi a prožil celý svůj život. Naplnil zde i svou přírodovědnou vášeň, když nechal vysázet botanickou zahradu. Do blízkého okolí často vyrážel studovat a sbírat byliny i pozorovat živočichy. Město však roku 1565 zasáhla morová epidemie. Konrad Gessner coby městský lékař obětavě pomáhal nemocným, morem se sám nakazil a podlehl mu.

Jeden z nejvýznamnějších renesančních učenců, lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli je také obětí morové epidemie. Jako lékař působil v několika italských městech, ale také v Praze, kde pracoval na dvoře Ferdinanda Tyrolského. Také zde publikoval několik svých spisů včetně proslulého Herbáře. U pražského tiskaře a nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina vyšlo také Mattioliho latinské pojednání o moru. Tato nemoc stála italského lékaře život roku 1577.

Prvního říjnového dne roku 1585 ve věku 52 let podlehla zákeřné nemoci princezna Anna Dánská, manželka saského kurfiřta Augusta Saského. Pocházela z dánského královského rodu, jejím otcem byl dánský král Kristián III. Matka Dorotea Sasko-Lauenburská jí zajistila dvorskou výchovu i vzdělání, od ní samotné se Anna naučila příst, šít i vyšívat. Annu Dánskou matka ovšem zasvětila také do znalosti léčivých bylin. Saská kurfiřtka se proto velmi dobře vyznala v účincích bylinek a dokázala je využít při léčení nemocných, své znalosti prohlubovala dopisováním s významnými lékaři a odborníky dané doby. Proslula výrobou „zázračné“ oční vody, protijedu výborně účinkujícího při otravách nebo žaludečního likéru. Nechala zřídit v Drážďanech dvorní lékárnu, v městečku Annaburgu založila dvě laboratoře specializující se na výrobu bylinných léčiv. Zde také vznikl Annin spis, který obsahuje předpisy na bylinné preparáty. Když prý někdy onemocněl její manžel, sama ho uzdravila právě pomocí bylinek. Pomáhala i dalším lidem a pro její laskavost se jí přezdívalo „matka Anna“. Sama sobě však pomoci nedokázala, mor žádná bylinka nevyléčila.

Ve věku pouhých 23 let na mor zemřel roku 1591 Alois Gonzaga, člen jezuitského řádu, který byl v první polovině 18. století svatořečen a jmenován patronem proti moru a očním chorobám. Svůj krátký život totiž zasvětil péči o nemocné, což se mu nakonec stalo osudným. Během morové epidemie v Římě zřídili jezuité špitál pro pacienty nakažené touto smrtelnou chorobu. Někteří řeholníci se morem sami nakazili, mezi nimi i Alois Gonzaga.

Ve 44 letech podlehl moru další člen jezuitského řádu, teolog Friedrich Spee. Ten výrazně vystupoval proti čarodějnickým procesům, na což později doplatil. Ze trest byl totiž umístěn do špitálu v Trevíru, kde se staral o zraněné vojáky. Zařízení zasáhla epidemie moru, která zabila mnoho pacientů i ošetřovatelů. Dne 7. srpna 1635 nemoc ukončila život i německého jezuity.

Při péči o nemocné se morem nakazila také mexická řádová sestra Juana Inés de la Cruz, chorobě podlehla 17. dubna 1695. Ta je známá zejména svou literární tvorbou, především poezií. Ve svém díle se několikrát zabývala ožehavým tématem ponižování žen ze strany mužů.

Jedním z největších bojovníků proti šíření morové nákazy byl Alexandr Antonín Ignác Šamský. Již během přednášky u příležitosti své doktorské promoce v prosinci roku 1710 hovořil o moru jako o největší hrozbě pro lidstvo. O této nebezpečné chorobě pak napsal odborné pojednání, ve kterém například předložil návrh jídelníčku vhodného během epidemie, léčebný postup nebo preventivní opatření. Na konci roku 1714 lékař při pečování o nemocné ve špitálu v Lounech morem onemocněl a po několika dnech nemoci podlehl.