Charlotta Garrigue Masaryková zemřela před 100 lety. Jaký vliv měla na prezidenta a proč se nikdy nestala první dámou?

Manželka prezidenta Masaryka byla Američanka, pocházela z newyorského Brooklynu, kde se dne 20. listopadu 1850 narodila do rodiny zámožného obchodníka Rudolpha Pierra Garrigua, původem z oblasti jižní Francie. Díky výbornému rodinnému a finančnímu zázemí se Charlottě dostalo kvalitního vzdělání. Již od dětství inklinovala především k uměleckým oborům, vynikala v malířství, literatuře, ale hlavně v hudbě. Skvěle ovládala hru na klavír, kterou studovala na odborné škole v Lipsku. Právě zde během studií poznala svého budoucího manžela – Tomáše Masaryka. Později studovala i muzikologii. Když se s manželem odstěhovala do Čech, zamilovala si hlavně dílo skladatele Bedřicha Smetany, o němž napsala i několik článků do novin.

Za Tomáše Masaryka se Charlotta provdala na jaře roku 1878 v New Yorku. Tehdy ještě nemohla tušit, že si bere budoucího prvního československého prezidenta. Co však věděla velmi dobře, byl fakt, že její muž je velice inteligentní, vzdělaný a v myšlení pokrokový. Po stránce intelektuální se k sobě pár výborně hodil, a proto si manželé po celou dobu svého vztahu rozuměli. Ve své ženě měl Masaryk dokonalou oporu a inspiraci. Sám o ní tvrdil: „Já jsem se od ní naučil mnohem víc než ona ode mne. Dával jsem jí vědění, ona mne formovala.“

Charlotta měla na svého manžela skutečně nemalý vliv, a to ve sféře kulturní, společenské i vědecké. Díky bohatým známostem její americké rodiny Tomáše dostala do okruhu vlivných osob, vztahy s nimi využil během svého působení na univerzitě i v prezidentském úřadu. Charlotta byla žena emancipovaná, tento trend ostatně pocházel ze země jejího narození. Právě díky ní se Tomáš Masaryk dozvěděl o tzv. ženské otázce a začal veřejně prosazovat zrovnoprávnění žen s muži. Některé osvětové přednášky, které Masaryk na toto téma prezentoval veřejnosti, údajně svému muži připravovala právě Charlotta. S propagací ženských práv se pojila i myšlenka demokratizace společnosti či jisté sociální otázky. I na tyto problémy pohlíželi manželé stejně. Charlotta dokonce pomáhala Tomášovi psát jeho slavné sociologické dílo Sebevražda, v němž mimo jiné rozebíral problematiku nejslabších sociálních vrstev společnosti či zneužívání žen právě v souvislosti s pácháním sebevražd.

Vztah manželů Masarykových byl založen na hodnotách, jako je vzdělání, vzájemná úcta, respekt a důvěra. V jejich manželství také platila rovnoprávnost. Masaryk (nepochybně pod vlivem své ženy) veřejně prohlašoval, že žena nemá být v domácnosti otrokem, ale váženou manželkou a matkou, které manžel pomáhá s domácími pracemi. A jak říkal, tak i činil – sám se do chodu domácnosti aktivně zapojoval, stejně tak do výchovy dětí. Ve své době bylo takovéto chování muže dosti neobvyklé, dnes však víme, že pokrokové.

Jen díky shodnému pohledu na svět a sdíleným životním hodnotám mohl vztah manželů Masarykových překonat mnohé těžké zkoušky, jako bylo dlouhé odloučení v časech první světové války, věznění dcery Alice, úmrtí syna Herberta nebo vlny nenávistných projevů společnosti. Když Charlotta těžce onemocněla a kvůli vážným psychickým problémům musela být dlouhodobě hospitalizována v sanatoriu a zbavena svéprávnosti, i tehdy jí byl milující manžel oporou, i když ona sama nemohla zaujmout roli první dámy. Tohoto nelehkého úkolu se místo ní výborně zhostila jejich dcera Alice. Zdravotní stav Charlotty se neustále zhoršoval. Dne 13. května 1923, přesně před 100 lety, ve věku 72 let zemřela po prodělané mozkové mrtvici.