GLOSA | GLOSA: Jak jsem začal cvičit

První trénink za mnou a připadám si jako jiný člověk. Opravdu to neprospívá pouze tělu ale také mysli. Jako ochrana před bacily totiž neslouží pouze fyzická odolnost, ale také kladné nastavení v hlavě (slovíčko pozitivní jsem raději opomněl). Režim, který jsem si nastavil, mi vyhovuje. Navíc jsem našel fitko, kde jsou lidé příjemní a usměvaví. A hlavně všichni fit.

Týden uběhl a přišly nové restrikce. Posilovnu mi zavřeli. Propadám do deprese a šahám po flašce. Při nákupu koukám po potravinách, které mé chmury zaženou. Rozhodně nejdou nazvat zdravými. Pokud totiž mysli nepomůžu cvičením, možná pomůžou brambůrky a cola. Probouzím se do nového dne s novým nápadem.

Ač běh opravdu nesnáším, zkusím to. Nevzdám se svého předsevzetí tak snadno. Oblékám se do běžeckého a lehce se protáhnu. Vycházím před dům a … úsměv opadá. Osud nejspíš nechce abych měl tělo podobné antickým sochám. Prší. Vracím se do bytu. Mezi čtyři stěny. K rozečtené knize o muži, který stanul v popředí husitské revoluce.

Z běhu se stala cigareta na balkóně. Z proteinového nápoje dnešní třetí káva. Z pomýšlení na zdravý pohyb se stala živá představa dávné defenestrace. Naštěstí k nám v dnešní době autority promlouvají. Večer se tedy podívám na plánovaný projev ministra zdravotnictví. Snad mi alespoň tento plán vyjde.