Historie Pražského hradu: Jak vznikalo sídlo českých králů a prezidentů?

Zájem archeologů se na Pražský hrad soustředil již v první polovině 19. století, kdy však docházelo spíše k ojedinělým nálezům. Během stavebních prací na katedrále svatého Víta koncem 19. a počátkem 20. století se již odkrývaly fragmenty dřívějších staveb románského a gotického stáří s jistou systematičností. Profesionální archeologické výzkumy se začaly realizovat v souvislosti s rozsáhlými rekonstrukcemi Pražského hradu od dvacátých let 20. století. Archeologická výzkumná činnost od té doby přinesla celou řadu zajímavých poznatků o vývoji areálu.

Nejstaršími archeologickými nálezy z prostoru Pražského hradu jsou ty z období paleolitu, tedy ze starší doby kamenné. Objeveny zde byly kosterní pozůstatky mamuta a nosorožce srstnatého. Další doklady pravěkého života na lokalitě pocházejí z neolitu, z mladší doby kamenné, a to artefakty kultury s lineární keramikou a kultury s vypíchanou keramikou. Následující úsek dějin, eneolit neboli pozdní dobu kamennou, prezentují nálezy kultury se šňůrovou keramikou nebo protoúnětické kultury.

Prvními středověkými stavbami na místě dnešního Pražského hradu byly církevní objekty – předrománské a románské rotundy a kostely. Zpočátku se zde tedy nacházelo centrum církevní správy, teprve později také té světské. Nejstarší dochovanou zděnou stavbu představují základy kostela Panny Marie, ten měl dle dobových písemných pramenů nechat vystavět někdy roku 885 kníže Bořivoj. Po pozůstatcích svatostánku usilovně pátrali archeologové od dvacátých let 20. století, objevit se ho podařilo až v padesátých letech badateli ukrajinského původu Ivanu Borkovskému. Kromě reliktů obvodového zdiva a apsidy se tehdy odkryla i hrobka s kosterními pozůstatky muže a ženy. Tito jedinci bývají ztotožňováni s knížetem Spytihněvem a jeho manželkou. Kostel Panny Marie byl v průběhu 11. století přestavěn, poté fungoval až do 13. století, kdy ho zničil požár.

 Přemyslovské hradiště začal budovat Bořivojův syn Spytihněv I., který rovněž nechal celý areál opevnit. Kamenný hrad vznikl na místě dnešního Pražského hradu až ve třicátých letech 12. století za vlády knížete Soběslava I. Skutečná královská rezidence byla postavena během panování Přemysla Otakara II.

Někdy na počátku 10. století byl založen další kostel, bazilika svatého Jiří. Ta byla později zakomponována do areálu kláštera benediktinek. Taktéž v 10. století, ve dvacátých letech, dal vystavět kníže Václav rotundu svatého Víta. V sedmdesátých letech 10. století se rotunda v souvislosti se založením pražského biskupství proměnila v biskupský kostel. Další stavební fázi zahájil roku 1060 kníže Spytihněv II., za jehož vlády se kostel stal trojlodní bazilikou. Její vysvěcení je doloženo písemnými prameny k roku 1097. Základy baziliky je možné spatřit v podzemí dnešní katedrály svatého Víta.

Kromě církevních staveb se v areálu Pražského hradu nalezly také pozůstatky obytných románských domů dřevěné i kamenné konstrukce z 10. a 11. století. Do 12. století jsou datovány relikty nejstaršího celokamenného opevnění komplexu.