ROZHOVOR | Babiš a Pavel budou v krizi spolupracovat, říká Ostrá. Prezidentské volby už nehrají roli

Pánové Babiš a Pavlem nezačali svou vzájemnou, řekněme, spolupráci zrovna vřele. Odstartovala ji prezidentská kampaň v roce 2023, kdy docházelo na vzájemné urážky, negativní kampaň, a nakonec Pavlovo vítězství. Myslíte, že může tato nepříjemná zkušenost mít vliv na Pavlův přístup k pravděpodobnému premiérovi?

Petr Pavel i Andrej Babiš jsou dnes již zkušení politici, kteří si jsou vědomi toho, jak se rétorika i strategie v rámci předvolební kampaně liší od následné reál politiky. Zejména pokud máte silně personalizované volby, kde vybíráte mezi dvěma kandidáty, je polarizace téměř nevyhnutelná. To se také odráželo na podobě negativní kampaně při prezidentských volbách. Dovolím si však věřit, že dnes už tato zkušenost nebude v postojích pana prezidenta vůči pravděpodobnému premiérovi hrát roli. 

Od této kampaně uplynuly dva roky a realita je úplně jiná – Babiš Pavlovu podporu nutně potřebuje. Co ale musí udělat pro to, aby mu prezident schválil na ministerské posty třeba takové osobnosti, jako je Filip Turek nebo Petr Macinka? 

Je otázkou, zda ji nutně potřebuje. Andrej Babiš umí dobře fungovat v roli, kdy má proti sobě oponenta, se kterým soupeří, vzpomeňme si, jak se choval ve vládě Bohuslava Sobotky. Oproti původním předpokladům některých komentátorů se ani v opozici „neztratil“, naopak dokázal využít konflikt s Fialou. 

Další věc je Ústava ČR, která prezidentovi nedává moc příležitostí, jak odmítnout jmenovat ministra. Podle vyjádření ústavních právníků tak lze učinit pouze, pokud existuje závažný zákonný důvod. Prezident sice naznačil, že v případě Filipa Turka je ochoten jít na hranu svých ústavních kompetencí, ale považuji to spíše jako signál směrem k Andreji Babišovi a pobídku k jednání. 

Dovedu si představit, že výměnou například za pokračování muniční iniciativy nebude prezident nijak veřejně rozporovat Petra Macinku. A v případě Filipa Turka, který údajně stále figuruje na seznamu ministrů, Babiš po mírné přestřelce s prezidentem doporučí Motoristům výběr jiného jména. 

Můžeme se také dočkat scénáře z dob prezidentování Miloše Zemana, který odmítal jmenovat některé kandidáty na ministry z ČSSD, jako Poche nebo Šmarda, Babiš na jejich jménech samozřejmě netrval a byla to sociální demokracie, která nakonec ustoupila. Taková hra nervů může trvat i několik měsíců. A podle dosavadních vyjádření Andreje Babiše, se ani tentokrát nehodlá pouštět do případné kompetenční žaloby na prezidenta. 

Dočkáme se třeba toho, že Babiš Pavla označí za dobrého prezidenta? Nebo by to bylo až moc proti jeho přesvědčením, respektive přesvědčením jeho voličů?

Záleží, proč by tak měl činit. Sám od sebe, bez jasné motivace k tomu nemá Babiš důvod. A zbytečně by tím mohl část vlastních voličů zmást či dokonce nazlobit. S trochou imaginace si lze představit scénář, že si oba pánové pochválí vzájemnou spolupráci, pokud si budou umět vycházet vstříc. Ale upřímně, nečekám žádné extrémy, to znamená ani zásadní střety, ani bezproblémový vztah mezi prezidentem a budoucím premiérem. 

Zastává nyní prezident svou roli dobře? Přece jen pořád mohl protestně pověřit sestavením Petra Fialu a sledovat, jestli se mu podaří dojednat koalici s Motoristy, nebo alespoň jejich podporu.

Myslím si, že prezident jedná tak, jak mu ukládá Ústava. Což by měla být samozřejmě norma, ale po letech prezidentování Miloše Zemana se to může zdát jako nadstandardně dobré chování. Pověřením Fialy by prezident republiky zbytečně znepřehlednil politickou situaci a dovolil by do ní vnést silné negativní emoce. Dokáži si představit zejména antisystémové strany, ale samozřejmě i hnutí ANO, jak by tento krok rámovaly jako zradu voličů, nerespektování demokratických voleb a podobně. Důvěra ve stát by se u části voličů dál propadala. 

A také si řekněme na rovinu, jak by se liberální části společnosti líbilo, pokud by takovým způsobem postupoval Miloš Zeman po volbách v roce 2021, tzn. ignoroval by vítěze voleb. Pravidla, tedy zákony, Ústava a zvyklosti musí platit pro všechny, jinak je ohrožena legitimita našeho politického systému. 

Když bude Babiš premiérem, bude mít větší moc a vliv než prezident. Přesto Pavel nyní má nad lídrem ANO moc, která se Babišovi pravděpodobně nelíbí. Využije jí a nejmenuje některé ministry, pokud budou příliš kontroverzní? Nebo to spíše nechá plynout, ať už raději existuje vláda, a prioritou pro něj bude, že existuje program, na němž se ANO, SPD a AUTO shodli?

Částečně jsem odpověděla už v předchozí otázce. Dynamika mezi premiérem a prezidentem se mění, to je přirozené. Andreji Babišovi se možná nemusí líbit, že nyní je míč na straně prezidenta, ale po tolika letech ve vrcholné politice je natolik zkušený, aby se snažil s prezidentem dohodnout a zbytečně nečeřit vody. Jeho cílem je mít vládu co nejrychleji a bez výraznějších překážek. Toho nedosáhne tím, když půjde s prezidentem do zbytečných střetů založených čistě na osobní animozitě. 

Babiš slíbil „spojovat“ českou společnost. Myslíte, že dodrží svá slova? Nepůjde proti prezidentovi při první možnosti, která se mu naskytne?

Každý politik toto slibuje. Před volbami slyšíme i sliby, že daný politik či strana bude hájit zájmy všech. Je to nereálná představa. Politické strany hájí zájmy svých voličů, to je základ jejich existence. A zájmy voličů se mohou, a taky se to tak děje, stavět proti sobě. Zájem podnikatele bude omezení regulací v pracovním právu, naopak zaměstnanci ocení bytelný zákoník práce nebo státem garantovanou minimální mzdu. 

To samé platí o proklamacích o spojování společnosti. Politici ví, že polarizace jim pomáhá mobilizovat voličskou podporu. Polarizace je účinný pomocník v odvracení pozornosti v momentě, kdy se dostanou do víru kauz nebo skandálů. A v neposlední řadě, rozdělená společnost je lépe manipulovatelná a kontrolovatelná společnost. Možná jsem příliš cynická, ale opravdovou upřímnou snahu o spojování společnosti u českých politiků nevidím. 

Kdyby v nějakém černém scénáři přišla krize, jako například vojenský konflikt s Ruskem nebo třeba další pandemie, jsou Pavel a Babiš připraveni na vzájemnou spolupráci v zájmu bezpečnosti České republiky? Dokážou překlenout podstatně rozdílné politické postoje?

Zde si naopak dovolím optimistický pohled. Myslím si, či doufám, že ano. Andrej Babiš byl současnou vládou v kampani vykreslován jako symbol zla nebo spojenec Kremlu. Ale Babiš je jiný typ politika než Konečná nebo Rajchl či Okamura. Je pragmatik, který má stále silné obchodní vazby na západní Evropu. Fakt, že dopředu avizoval, že otázka zahraničí bude spadat přímo pod něj, ukazuje, že si chce pohlídat plnou kontrolu nad zahraniční orientací Česka a nenechat nic náhodě (tedy nepředvídatelnému chování jeho budoucích koaličních partnerů). 

Kde se Babiš a Pavel neshodnou, je otázka zlepšení vztahů v rámci V4. Ale zde jde také pouze o předvolební proklamaci, na kterou část voličů stran budoucí koalice rádo slyší. Ve skutečnosti tato spolupráce nedává smysl a není to pouze „vinou“ Česka a současné vlády. Je to zejména Polsko, které vidí garanci své bezpečnosti i hospodářských zájmů v užší spolupráci se Západem a specificky s Německem. Naopak důvěra v představitele Slovenska a Maďarska je u našich polských sousedů poznamenána otevřeným příklonem obou těchto zemí k Rusku. Narovnat vztahy mezi zeměmi V4 je proto iluzorní představa, kterou si možná i Babiš sám časem uvědomí.