Kdo byl před 80 lety popraven na pardubickém Zámečku a proč?

Zámeček hraběte Larische

Zámeček na okraji Pardubic vznikl roku 1885 pro hraběte Jiřího Larische-Mönnicha, proto se mu také říká Larischova vila. Majitel honosný dům obýval především v časech pořádání honů nebo Velké pardubické, slavného dostihového závodu. Už v roce 1897 vilu od Larische koupil hrabě Alfons Henckel, jeho rodina ji využívala do roku 1928, kdy dům začal znovu měnit majitele až do roku 1939. Tehdy se v Zámečku usídlila jednotka Schutzpolizei. V období heydrichiády se v jeho okolí zřídilo popraviště.

Budova je dílem významného architekta, stavitele a restaurátora Františka Schmoranze, absolventa vídeňské Akademie a autora řady okázalých novogotických staveb. Podílel se i na přestavbách několika historických objektů, například zámku Žleby nebo kostelů v Chrudimi, Poličce či Hradci Králové. Působil rovněž jako pracovník v oblasti památkové péče. Když projektoval Larischovu vilu, netušil, že o mnoho let později se z ní stane sídlo nacistické policie, kruté vězení a popravčí místo, kde najde smrt i jeho pravnučka Anna Žváčková.

Popravčí místo a oběti

Park Zámečku se od začátku června do začátku července roku 1942 stal popravištěm, kde vyhaslo bezmála dvě stě nevinných lidských životů. Jejich těla byla spálena a popel rozprášen do Labe.

U Larischovy vily byli popraveni 24. června 1942 obyvatelé Ležáků – ve stejný den, kdy došlo k vypálení jejich obce. Trest smrti je všechny stihl za ukrývání vysílačky Libuše parašutistů ze skupiny Silver A.

Gestapo se tehdy zaměřilo na pátrání po dalších odbojářích a spolupracovnících výsadkové skupiny Silver A, které rovněž čekal trest smrti. Jedním z nich byl lékař Josef Bartoň, pediatr z Pardubic. Profesně se angažoval v boji proti tuberkulóze nebo se věnoval vzdělávání porodních asistentek. Za Protektorátu byl aktivní v odbojové činnosti, stal se členem Petičního výboru „Věrni zůstaneme“ nebo ÚVODu, tedy Ústředního vedení odboje domácího. Roku 1942 poskytl lékařskou péči vojákům ze Silver A, tato spolupráce ho nakonec stála život – 2. července 1942 byl u Zámečku popraven. Jeho manželka Emilie skončila v koncentračním táboře v Osvětimi, kde den před Štědrým večerem roku 1942 zemřela v plynové komoře.

Obětí poprav 2. července 1942 se stal i významný pardubický hoteliér Arnošt Košťál, provozovatel několika vyhlášených ubytovacích zařízení, se kterým se přátelili osobnosti, jako byl Jan Masaryk, Edvard Beneš nebo Voskovec s Werichem. Jeho hotel Veselka často hostil přední muže pardubického gestapa, o nichž pak Košťál donášel informace skupině Silver A. Jednoho z vojáků, Josefa Valčíka, v tomto podniku dokonce ukrýval coby číšníka pod falešným jménem Miloslav Šolc. Zapojení do odboje ho nakonec připravilo o život.

Druhého červencového dne 1942 byla také zastřelena učitelka Věra Junková – žena, která lékaře Bartoně přivedla k nemocnému Jiřímu Potůčkovi ze skupiny Silver A, aby mu pomohl při zápalu plic. S Potůčkem Junková udržovala milostný poměr po ukončení vztahu s jeho kolegou, vojákem Alfrédem Bartošem. Před výkonem trestu smrti byla krutě týrána a stala se svědkem vraždy své spoluvězenkyně Taťány Hladěnové, jejíž mrtvé tělo bylo později dovlečeno k předstírané popravě spolu s ní. Ve stejný den u Zámečku zahynul i Josef Chrbolka, se kterým Junková v rámci odboje spolupracovala a který ukrýval vysílačku Libuši. Stejného provinění se dopustil učitel Josef Janáček a zaplatil za to téhož dne také životem.

Vysílačku do posledního dne opatroval Josef Klikar. Ani výslechy na gestapu ho nezlomily, nic neprozradil a v jeho domě se nenalezly žádné důkazy prokazující jeho zapojení do odboje. Proto ho policie propustila na svobodu, ovšem pouze na krátko. Mezitím však stihl Klikar vysílačku zničit a zbytky ukrýt v lese. Po výpovědi dalších zadržených si pro něj gestapo přišlo znovu a tentokrát už nemohl muž nic zapírat. Dne 9. července 1942 ho nacisté zastřelili spolu s dalšími odbojáři spolupracujícími se skupinou Silver A.

Dne 9. července 1942 se konala také poprava rodiny Burdychovy, odsouzené k trestu smrti rovněž za ukrývání příslušníka Silver A Jiřího Potůčka a vysílačky Libuše v jejich stavení v Kosteleckých Končinách. Skrýš byla prozrazena a rodina zatčena. Milada Burdychová během razie gestapa, kdy byl smrtelně zraněn její manžel, prodělala psychický kolaps, proto ji policisté oddělili od zbytku rodiny a umístili do nemocnice v Náchodě, po krátkém zotavení ji přesunuli do vězení v Hradci Králové. Rodina se znovu shledala až na popravišti u Zámečku, kde byli zastřeleni také rodiče Miladina muže, manželé Satranovi.

Na místě někdejšího popraviště se dnes nalézá památník obětem nacistického režimu.