Bitva u Nekmíře: Husité zde poprvé před 600 lety použili vozových hradeb

Husitské války jsou významnou kapitolou našich dějin. Husitské vedení boje se zapsalo i do dějin vojenství. Známé jsou například vozové hradby, které byly poprvé použity před 600 lety, a to v bitvě u Nekmíře.

Ačkoliv došlo v listopadu roku 1419 k uzavření příměří mezi kališníky a katolíky v našich zemích, někteří radikální husité ho nehodlali respektovat. Jednalo se o skupiny vedené Breňkem Švihovským z Rýzmburka, sourozenci Kunešem a Chvalem z Machovic, Valkounem z Adlaru a Janem Žižkou z Trocnova. Ti pak z Plzně neváhali útočit na nepřítele. To byla jen předehra k bitvě u Nekmíře.

Bitva se měla uskutečnit u tvrze zvané Nekmíř. Kde se však tato tvrz nacházela, to je dodnes záhadou. Dnešní obec s názvem Nekmíř najdeme nedaleko Plzně a žije v ní něco málo přes pět set stálých obyvatel. Zda však na tomto místě došlo před 600 lety k významné husitské bitvě, to se můžeme jenom domnívat.

Informací o bitvě u Nekmíře se do dnešních dnů dochovalo skutečně velmi málo. Prakticky jedinou zmínku o ní bychom mohli najít ve Starých letopisech českých, tedy soupisu událostí z let 1378 až 1526 z pera neznámých autorů. Poprvé letopisy uspořádal a vydal František Palacký. Obsahují důležité informace o husitských válkách, o bitvě u Nekmíře se zde píše:

„Když jednou Žižka vytáhl z Plzně k Nekměři s necelými třemi sty pěších a sedmy vozy, na kterých vezl zařízení k boření zdí (hady), dostihl ho na cestě pan Bohuslav, který měl přes dva tisíce jízdných i pěších. A tak zaútočil na Žižku s jízdním houfem a myslel, že je všechny na hlavu potře. Ale Žižka odrazil ho od vozů a zabil Hynka z Nekměře. Pak táhl dál svou cestou a tu noc pobořil tři opevněné tvrze.“

Proti sobě tedy stanula vojska tři sta mužů pod vedením Jana Žižky z Trocnova a více než dva tisíce mužů vedených Bohuslavem ze Švamberka, který měl tedy několikanásobnou převahu. Nevíme, kolik obětí si střet vyžádal. Víme ale, že Žižka početné vojsko Bohuslava ze Švamberka dokázal porazit, a to za použití vozových hradeb. Podle dochované zprávy měl Jan Žižka k dispozici sedm vozů. V této bitvě zřejmě ještě nebyly speciálně upraveny pro boj, jak se domnívají vojenští historikové. Protože se však vozy při boji tehdy osvědčily, měli si je husité později ještě přizpůsobovat bojovým podmínkám, a to třeba přiděláváním dlouhých prken coby ochranou před palbou nepřítele. Řetězy se k sobě pak jednotlivé vozy spojovaly. Před samotnou bitvou bylo nutné prozkoumat a případně upravit terén, proto s sebou husité vozili nářadí, tedy lopaty, motyky nebo rýče. Vozových hradeb využívali husitští bojovníci zejména z toho důvodu, aby se výškově vyrovnali nepřátelským jezdcům na koních, a mohli proti nim tak snáze útočit. Zatímco v bitvě u Nekmíře bylo použito pouhých sedm vozů, v dalších bitvách jich bylo využíváno několik desítek až stovek. Použití bojových vozů bylo značně variabilní, a vždy tak mohlo co nejlépe vyhovět daným podmínkám.

Přesná podoba vozové hradby je otázkou značně problematickou. Písemné prameny se o ní zmiňují pouze zřídka a ne zrovna detailně. Ne příliš spolehlivou představu nám také podávají dobové prameny ikonografické, tedy obrazové. Vyobrazení husitské vozové hradby se dochovalo například v tzv. Vídeňském kodexu z první poloviny 15. století. Zde jsou vozy zobrazeny s dlouhými prkny mezi koly, které jsou vybaveny zřejmě střílnami nebo pozorovacími otvory. Husitské bojové vozy měly být opatřeny také polními děly. Alespoň se o tom zmiňoval Vavřinec z Březové při líčení bitvy pod Melechovem v roce 1420. K podobě vozové hradby vojenský historik Jan Durdík napsal: „Vozy byly postaveny nepochybně tak, aby bylo možno rychle a co nejvíce skrytě zapřáhnout potahy, bylo-li toho třeba.“ Vozová hradba tedy byla tvořena „z vozů nikoli podélně k hlavní frontě šiku postavených, nýbrž tak, že vozy stojí k čelu šikmo a navzájem kryjí prostor potřebný pro zapřahání.“ Vzhledem k malému množství informací, které nám nabízejí dobové prameny, nám zůstává podoba vozových hradeb nejasná.