Plavání. Jaká je historie oblíbeného letního sportu?

Nutnost, sport i zábava

Jako mnoho jiných sportů, také plavání se zrodilo z lidské potřeby. Naši předci si osvojili tuto dovednost proto, že jim dokázala zachránit život. Z tohoto důvodu se lidé učili plavat již v dobách starověkých říší, které se rozprostíraly při moři. Nejstarší záznamy o výuce plavání pocházejí ze starého Egypta, dodnes se dochovala vyobrazení plavců, známé jsou papyrové svitky obsahující záznamy o plaveckých lekcích. Prokazatelně se snažili pohybovat ve vodě také obyvatelé starověké Mezopotámie, Řecka i Říma. Právě v antických zemích byl kladen na schopnost plavání největší důraz, sport se vyučoval na školách a dle ideálů tehdejší doby měl umět plavat každý člověk. Vojáci ve starém Římě prý dokonce ovládali plavání v plné zbroji!

Ve středověku se plavání pojilo především s rytířskou kulturou, patřilo mezi několik dovedností, které musel každý správný rytíř ovládat. Dochované písemné prameny z počátku 15. století hovoří o plavání na zádech a na břiše jako o základních schopnostech rytířů. Kromě těchto vrstev společnosti se ve středověku jiní lidé plavání nevěnovali. V dobách renesance a humanismu tato dovednost znovu pronikala mezi běžné obyvatelstvo, zájem o plavání oživilo tehdy intenzivní studium antických textů, v nichž se o něm psalo jako o nutnosti. V antických dílech byly rovněž zaznamenány způsoby učení plavání i plavecké styly, všechny tyto informace humanisté přebírali a uplatňovali v praxi. Na základě antických pouček i vlastních zkušeností napsal roku 1538 jistý učenec Nicolas Wynman první plaveckou učebnici. Plavání se znovu stalo předmětem vyučovaným na školách, od 19. století již nesloužilo jako pouhá potřeba k případnému zachránění života, ale proměnilo se v oblíbenou kratochvíli.

V předminulém století se také o plavání začalo hovořit jako o sportu, tehdy se pořádaly první profesionální závody. Plavalo se většinou jen jedním stylem – tím byla prsa. Od starověku se prokazatelně znaly i jiné způsoby, například plavání na zádech. Styl zvaný kraul je však z písemných pramenů znám až ze závěru 19. století a údajně byl převzat od starých amerických indiánských kmenů. Zlom v dějinách plavání znamenal rok 1896, kdy se tento sport zařadil mezi disciplíny prvních letních olympijských her v moderních dějinách, které se uskutečnily v řeckých Athénách.

Jak se učili plavat naši předci?

Ještě v pokročilém minulém století se uplatňovala tzv. výuková metoda bidla. Při ní se využíval speciální pásový postroj, který si plavec oblékl a zároveň byl připevněn k bidlu. To ze břehu pevně držel asistent, a jedince tak nadlehčoval nad vodní hladinou. Svůj původ má tento způsob výuky v závěru 18. století, využití našel na počátku 19. století třeba při výcviku vojáků v pruské armádě.

Vůbec nejstarší výuková metoda plavání je jiný způsob nadlehčování jedince ve vodě. Již z dob starověké Mezopotámie se dochovaly obrazové scény zobrazující člověka nadnášeného na vodní hladině pomocí měchů zhotovených ze zvířecích kůží. Nákresy podobných nadlehčovacích pomůcek pocházejí i z období renesance, nejslavnějším autorem návrhů takovýchto předmětů z dané doby je Leonardo da Vinci. Výuková metoda s nadlehčovacími pomůckami přetrvala do dnešní doby – využívají se plavecké kruhy, nafukovací rukávky nebo desky.