Počasí a pověry. Co má zapudit bouřku nebo vichřici?

Jaké představy měli naši předci o počasí a přírodních jevech? To mohou napovědět staré obyčeje a pověry. V lidovém prostředí se třeba říkalo, že malé bílé obláčky jsou beránci, které pase svatý Petr na obloze. Z některých středočeských regionů pochází prastará víra, že ve velkých tmavých mracích se skrývají zlé čarodějnice a sesílají na zem ničivé kroupy.

Čarodějnice dle lidového přesvědčení měly na svědomí i vichřici. Silný vítr byl prý znamením, že se čarodějnice slétají, aby škodily svému okolí. Také se věřilo, že čarodějnice se ve větru ukrývají, a proto do vzduchu lidé házeli nože ve snaze zlé ženy zabít. Člověk se však musel mít na pozoru, aby ho větrný vír nepohltil – na toho by čarodějnice uvalila kletbu nebo ho usmrtila.

Vichřice beroucí vše, co jí stálo v cestě, bývala na zem údajně sesílána samotným ďáblem. Na Moravě ničivý vítr spojovali se sebevrahy, zejména oběšenci, kteří svým zoufalým činem na kraj přivolali živelnou pohromu. V některých oblastech si lidé zuřící vichřici vykládali jako sebevrahovu duši, která nenalezla po smrti pokoje. Totéž se prý stávalo po popravách zločinců. Zaznamenáno bylo několik případů, kdy po vykonání trestu smrti propukla bouře doprovázená ničivým větrem a krupobitím.

Dlouho se v lidovém prostředí udržela víra, že bouře je vlastně boj Boha se zlými silami. Pokud něco na zemi zapálil blesk, měl tak oheň tyto síly zničit. S věcí poškozenou bleskem se nesmělo žádným způsobem manipulovat, to prý přinášelo smůlu. Proto ani dřevo ze stromu padlého při bouři nemohlo přijít do pece, hrozil by totiž požár domu. V případě, že uhodil blesk do člověka, bylo to vysvětlováno tím, že dotyčný měl v sobě zlého ducha. Blesk k sobě mohl někdo také přivolat tak, že ukazoval na černé mraky, v některých krajích stačilo stát při bouřce na prahu domu nebo míchat mléko na plotně. Spolehlivé ochrany před zasažením bleskem po celý rok bylo možné dosáhnout trojím políbením země a trojím pokřižováním při prvním jarním hromobití. Tato pověra se udržela zejména na Moravě až do minulého století.

Po bouři se lidé často vydávali na místa, kam blesk dopadl, aby posbírali tzv. hromové kameny. Jednalo se prý o zbytky blesků – uhlazené kusy kamenů, často špičaté, které se musely schovat pod střechou, aby bylo stavení ochráněno před úderem blesku. Lidé však tehdy netušili, že nesbírali žádné magické předměty, ale dochované kamenné nástroje z období pravěku. Právě to byly totiž dle etnografů a archeologů ve skutečnosti domnělé hromové kameny.

Naši předci se snažili nepřízni počasí zabránit, třeba modlením nebo zaříkáváním. Zvláštní zaříkávací formule se regionálně lišily, vždy však měly odvrátit krupobití, bouři nebo vichřici. Aby zaříkávání fungovalo, muselo být proneseno bez jediného přeřeknutí, jinak by dotyčného člověka přírodní živly zabily nebo mu poničily všechnu úrodu! Když lidé poznali, že se blíží bouřka, dávali pod krovy koště obrácené smetákem vzhůru nebo sekeru ostřím nahoru, což mělo zachránit úrodu před zničením. Stejný účinek mělo zajistit položení lopat křížem přes sebe v zahradě nebo na poli.