Pražský hrad: Hlavní sídlo českých knížat, králů a prezidentů. Proč právě zde?

Za více jak deset století se toho v české kotlině stalo mnoho. Změnila se společnost a s ní se změnil u způsob vlády. I tyto zásadní změny však přečkal Pražský hrad téměř bez újmy a v zásadních časech českých dějin zůstával sídlem hlavy českého státu.

Během dlouhých českých dějin nastaly samozřejmě výjimky. Už v raném středověku vystřídal na krátký čas roli panovnického sídla nedaleký Vyšehrad, který tak Pražskému hradu, v té době raně středověkému hradišti, uzurpoval prim sídla prvního českého krále, kterým byl v letech 1085 až 1092 Vratislav I. I později sídlili čeští králové často kvůli špatnému stavu Pražského hradu jinde, především v Královském dvoře, který stával v místech dnešního Obecního domu.

Své výsadní postavení ztratil Pražský hrad v mladších dějinách, kdy se v rámci Rakouského, následně Rakousko-uherského království přesunulo sídlo správy státu do Vídně. I přes to měl Pražský hrad důležitou roli coby občasná rezidence habsburských panovníků a též jako symbol českého národa, který během času osvícenectví rostl. Není divu, že se s nástupem demokratické vlády vrátilo sídlo hlavy státu opět do prostorů Pražského hradu, který byl ještě během 1. poloviny 20. století pracně opravován, restaurován či dostavován. To platí i například o katedrále sv. Víta.

Pražský hrad je sídlem prezidenta republiky v rámci moderních dějin naší země dodnes. Jak tomu ale bylo v minulosti? Kdy se tak stalo a proč právě zde?

Jistému významu se původně úzká a skalnatá ostrožna nad levým břehem řeky Vltavy těšila již v období pravěku. Archeologicky byla doložena sídliště kultury s lineární keramikou a kultury s vypíchanou keramikou. Z Lumbeho zahrady pocházejí i doklady o osídlení v období eneolitu a dále zde jsou doloženy pohřební aktivity kultury se šňůrovou keramikou a únětické kultury.

Snad již v těchto dobách vedl pod pražskou ostrožnou důležitý brod přes řeku Vltavu. Ten tomuto místu dodával na důležitosti, neboť tudy zřejmě již od pravěku vedla významná obchodní stezka. Dále je to fakt, že z ostrožny bylo možné vizuálně kontrolovat podstatný prostor v okolí. Díky dnešní husté zástavbě mimo centrum Prahy je ale těžké představit si původní rozhledové možnosti.

Své osudy spojili s tímto místem již první panovníci naší země. Kníže Bořivoj, který získal svou moc díky spojenectví s Velkou Moravou, sice původně sídlil na Levém Hradci, kde také vystavěl první křesťanský kostel v Čechách. Následně si však, vědom si důležitosti pražského ostrohu, přesunul svůj zájem sem.

Je důležité mít na mysli, že počátky české historie jsou složitější a dodnes obsahují spoustu neznámých či nejistých míst. Pravdou je, že v pražské kotlině a jeho okolí existovalo více vládců či jinak řečeno knížat, nad nimž teprve postupně získávali Přemyslovci nadvládu. Koncentrace jejich moci právě na pražskou kotlinu měla své praktické i symbolické důvody.

Kromě možnosti kontroly zmiňovaného brodu existoval na ostrožně bájný kamenný trůn či stolec, zvaný Žiži. K němu byl dle tradice vždy přiveden nově zvolený kníže. Po slavnostním usazení na stolec bylo lidu oznámeno jeho jméno. Kníže Bořivoj zdejšímu místu dodal na významu ještě výstavbou druhého nejstaršího kostela u nás, zasvěceného Panně Marii.

Všechny tyto vlastnosti podnítili Bořivoje a jeho následníky zvolit si právě pražskou ostrožnu a to i přesto, že původně byla skalnatá a mnohem užší než dnes, což do budoucna vyžadovalo značné úsilí o kultivaci a stavební úpravy. Bylo to ale nahrazeno již zmíněnými kvalitami. Situování hradiště navíc umožňovalo vznik osad v nejbližším okolí, z nichž se staly dnešní Hradčany, Staré Město, ale především Malá Strana, mající původně roli podhradí.

Ke vzniku opevněného raně středověkého hradiště, které zaujalo zhruba prostor dnešního Pražského hradu, došlo již za časů Bořivojova syna Spytihněva I. Jeho nástupci dále prostor ostrožny opevňovali, ale také kultivovali a rozvíjeli v centrum českého knížectví.

Centralizace rodícího se českého státu byla značná. Napovídá o tom i fakt, že v následujících století se okolní mocnosti museli vždy snažit dobýt právě pražské hradiště, aby ovládli celou oblast. Kdo vládl Praze, vládl Čechám. Tato tradice platí už více jak 1100 let a za ten čas proměnila původní raně středověké hradiště ve výstavný hrad, který se svými rozměry patří mezi největší hradní komplexy na světě.