Záhada kolem Pražského hradu: Proč na něm první český král nesídlil?

Své osudy spojili s Pražským hradem, původně raně středověkým hradištěm, již první panovníci naší země. Kníže Bořivoj, který získal svou moc díky spojenectví s Velkou Moravou, sice původně sídlil na Levém Hradci, kde také vystavěl první křesťanský kostel v Čechách. Následně si však, vědom si důležitosti pražského ostrohu, přesunul svůj zájem sem.

Je důležité mít na mysli, že počátky české historie jsou složitější a dodnes obsahují spoustu neznámých či nejistých míst. Pravdou je, že v pražské kotlině a jeho okolí existovalo více vládců, či jinak řečeno knížat, nad nimiž teprve postupně získávali Přemyslovci převahu. Koncentrace jejich moci právě na pražskou ostrožnu měla své praktické i symbolické důvody.

Kromě možnosti kontroly důležitého brodu přes řeku Vltavu existoval na ostrožně bájný kamenný trůn či stolec, zvaný Žiži. K němu byl dle tradice vždy přiveden nově zvolený kníže. Po slavnostním usazení na stolec bylo lidu oznámeno jeho jméno. Kníže Bořivoj zdejšímu místu dodal na významu ještě výstavbou druhého nejstaršího kostela u nás zasvěceného Panně Marii.

Ke vzniku opevněného raně středověkého hradiště, které zaujalo zhruba prostor dnešního Pražského hradu, došlo již za časů Bořivojova syna Spytihněva I. Jeho nástupci dále prostor ostrožny opevňovali, ale také kultivovali a rozvíjeli v centrum českého knížectví.

Centralizace rodícího se českého státu byla značná. Napovídá o tom i fakt, že v následujících století se okolní mocnosti museli vždy snažit dobýt právě pražské hradiště, aby ovládli celou oblast. Vedle panovníka se zde postupně začala rozvíjet i církevní správa.

Okolí pražského hradiště se též pomalu proměňovalo, neboť došlo k zániku starších hradišť a k výstavbě nových, již pod vládou Přemyslovců. Patřil mezi ně i Vyšehrad. Ten byl sice již ve středověku spojovaný s přemyslovskou tradicí, je však pravdou, že je mladší. Vznikl snad až ke konci 10. století. Svůj opodstatněný prim v českých dějinách však Vyšehrad opravdu měl.

Jak již bylo řečeno, téměř od počátku se na rodícím se Pražském hradě vedle sebe rozvíjela jak světská tak církevní moc. Vedle paláce knížete zde existovaly důležité svatostánky. Kromě již zmíněného kostela Panny Marie také kostel sv. Jiří a především rotunda sv. Víta, následně nahrazena románskou bazilikou. V její blízkosti vzkvétala kapitula a pražské biskupství.

Právě bující světská a církevní moc si postupem času začala konkurovat. Již v minulosti došlo mezi oběma stranami ke sporům, zvláště citelné však začaly být ve druhé polovině 11. století. Církevní činitelé totiž začali zasahovat do politiky. Konkrétně to byl pražský biskup Jaromír, mladší bratr tehdy vládnoucího knížete Vratislava II. Aby Vratislav II. omezil vliv pražského biskupství, rozdělil roku 1063 českou diecézi na dvě části. Oblast Čech zůstala pod správou biskupa v Praze, avšak druhé biskupství v Olomouci pro oblast Moravy podléhalo arcibiskupství v Mohuči. Vratislav následně na Vyšehradě založil vyšehradskou kapitulu, která byla podřízena přímo Římu. Nepřátelství mezi Vratislavem a Jaromírem pokračovalo a postupně do něj vstoupili další dva činitelé – Svatá říše římská a Řím.

Není divu, že se Vratislav roku 1070 rozhodl přesunout právě na Vyšehrad, z něhož se stalo hlavní panovnické sídlo, zatímco Pražský hrad sloužil jako sídlo pražského biskupství. Na Vyšehradě byla kromě sídla panovníka i důležitá mincovna.

Ještě větší význam a prim získal Vyšehrad záhy, neboť v roce 1085 se kníže Vratislav II. stal prvním českým králem, známým jako král Vratislav I. Zaručil tak Vyšehradu nejen první místo mezi sídly český králů, ale zahájil též na Vyšehradě sídelní tradici českých panovníků až do časů Soběslava I.