Vánoční koledy: Kde hledat původ této tradice?

V minulosti patřilo koledování asi k nejoblíbenějším vánočním zvykům. Již z období středověku pochází doklady o tom, že žebráci a potulní žáci chodili od stavení ke stavení a zpívali vánoční písně. Za to obvykle dostávali drobný finanční dar nebo něco dobrého k snědku. Vánoční obdarovávání chudých bylo ve středověku projevem milosrdenství a jakousi náboženskou povinností. Podle rozšířené lidové víry mělo mít vánoční koledování dokonce magickou moc – koledníci se svými zpěvy údajně do domu přinášeli radost a štěstí. Koledování se pojilo především se Štědrým dnem, svátkem svatého Štěpána a Novým rokem. Koledovat se chodilo však i na Tři krále nebo na Hromnice. Vánoční zpěvy byly také typickou součástí adventních trhů, hostinců nebo rodinných setkání ve vánočním čase.

Podle názoru některých badatelů mají vánoční koledy prapůvod ve starých pohanských zpěvech u příležitosti oslav zimního slunovratu. Historik Zikmund Winter, který žil na přelomu 19. a 20. století, v souvislosti s vánočním koledováním napsal: „jako kněží pohanští prvního dne každého měsíce obcházeli po domech s modlami, rovněž tak chodívali hned první kněží křesťanští s křtem po domích a dávajíce domu žehnání, přijímali za to dary. Z kalend se stala kolenda, koleda.“

V našich zemích se tradice vánočních koled prokazatelně objevila již v předhusitském období. První písemná zmínka o vánočních koledách na našem území se váže k roku 1400, kdy některé z nich zapsal benediktinský mnich Jan z Holešova ve svém díle Pojednání o Štědrém večeru. Naše nejstarší vánoční koleda nese název Vele, vele, stojí dubec uprostřed dvora. Jenom o něco málo mladší je známá píseň Narodil se Kristus Pán. Koledníci chodili od domu k domu od svátku svatého Mikuláše až do Hromnic. Se svátkem svatého Mikuláše se pojily velké průvody koledujících žáků a jejich učitelů. V takovém průvodu nesměla chybět postava biskupa Mikuláše. Až do poloviny 14. století v našich zemích pravidelně chodili koledovat i církevní představitelé, kteří s sebou nosili obraz Ježíše Krista. V období vlády Karla IV. za to dokonce dostávali tzv. kolední plat, a to „prelátům a kanovníkům 4 kopy, služebníkům kostela, tj. vikářům a oltářníkům a jiným 2 kopy, žokům a kůrním 20 a bonifantům 10 grošů, ovšem jen těm, kteří osobně do domu arcibiskupova přišli a kolední zpěv před ním vykonali.“ Jistou zvláštností je fakt, že do roku 1390 chodily na koledu také prostitutky, kterým to však ve zmíněném roce bylo zakázáno.

V sousedním Německu byla nejstarší vánoční koleda písemně zaznamenána v roce 1500. Hlavní postavou této písně byl svatý Josef. Nejoblíbenější koledou je zde však známá (a u nás neméně oblíbená) a původně rakouská Tichá noc (Stille Nacht). Jejími autory jsou Franz Xaver Gruber a Joseph Mohr, kteří ji poprvé veřejnosti představili v roce 1818 o Štědrém večeru. Údajně se tehdy v kostele svatého Mikuláše v Oberndorfu u Salzburku porouchaly varhany, a tak lidé poprvé píseň slyšeli bez hudebního doprovodu.

V Anglii jsou vánoční koledy písemnými prameny doloženy od 15. století. Pro některé anglické koledy jsou typické humorné prvky. Od poloviny 19. století se zde těší oblibě koleda s názvem Good King Wenceslas, tedy Dobrý král Václav. Tato koleda je spojena se dnem svatého Štěpána a pojednává o svatém Václavovi, patronovi naší země. Jedná se o překlad básně českého básníka Václava Aloise Svobody, který byl napasován na nápěv ze 13. století.