Sebastian Kneipp a jeho léčení vodou. Doporučoval i otužování

Období 19. století bylo kromě jiného také dobou značného rozmachu lázeňství. Voda se využívala k nejrůznějším léčebným procedurám. Již ze 17. století pochází zmínky o blahodárném působení vody na lidské zdraví, o otužování. Už tehdy se poukazovalo na fakt, že voda je tím nejdostupnějším léčebným prostředkem pro všechny vrstvy společnosti. Proto také voda našla uplatnění i v lidovém léčitelství. O jejich léčivých účincích byl přesvědčen také Sebastian Kneipp. Ten přišel na svět dne 17. května roku 1821, tedy před dvěma sty lety. Narodil se do chudé rodiny v německém Stephansriedu. Pracoval jako tkadlec, ale když mu bylo 21 let, rozhodl se pro studium na gymnáziu, které úspěšně zakončil maturitní zkouškou. Zanedlouho poté ho však postihla tuberkulóza, tehdy prakticky nevyléčitelná a smrtelná choroba. Nemocný na lůžku prý Kneipp neustále četl knihy a z jedné z nich se dozvěděl, že obyčejná voda může působit na člověka takřka zázračně. A tak se rozhodl podstoupit léčbu pomocí studené vody a skutečně se z obávané nemoci uzdravil. Onou knihou, která vedla ke Kneippově uzdravení i jeho léčitelskému směřování byla dílem lékaře Johanna Siegmunda Hahna s názvem O léčivé síle čerstvé vody.

Po uzdravení pokračoval Sebastian Kneipp ve studiu, nejprve filozofie, později teologie. Kněz se tehdy musel prokázat dobrým zdravotním stavem, a proto se údajně Kneipp každý den chodil otužovat do studené vody v Dunaji. V roce 1852 tak mohl být vysvěcen na kněze a od roku 1855 působil jako duchovní v lázeňském městě Wörishofen. Zde pomáhal také jako léčitel nemocným až do své smrti v roce 1897.

V lázeňském městě měl pochopitelně ideální možnost k léčení vodou. Mezi místními obyvateli se rychle rozšířily zvěsti, že Kneipp pomáhá zbavovat různých neduhů. Zpočátku působil ve skromných prostorách klášterní prádelny, později díky finančním darům spokojených pacientů nechal postavit dvě lázeňské budovy, do nichž přesunul svou léčitelskou praxi. Nenavštěvovali ho zde pouze nemocní, ale také lékařské kapacity dané doby, které se doslechly o jeho léčebných metodách pomocí vody a hledali u něj inspiraci. Ačkoliv Kneipp za své léčení mnohdy dostal nějaké finanční ohodnocení, nepomáhal lidem pro peníze, ale z čisté křesťanské lásky k bližnímu. O tom svědčí již zmíněný fakt, že za peněžní dary nechal vybudovat lázně. Sám byl také přesvědčen, že když voda vyléčila jeho samotného z nebezpečné tuberkulózy, pomůže také jiným nemocným. A v tom se mnohdy skutečně nemýlil.

Aby léčebné metody zpřístupnil co největšímu množství lidí, vydal knihu s prostým názvem Léčení vodou. Ta je také psána jednoduchým a srozumitelným jazykem, což byl Kneippův záměr – měly jí tak porozumět i prostí lidé. Své způsoby léčení šířil také formou přednášek – roku 1893 se jedna konala také v Praze. O rok později si ho dokonce k léčení vodou pozval sám papež.

Ve své knize Sebastian Kneipp popsal několik způsobů léčby, při kterých lze použít vodu. Jednalo se o obklady, koupele, napařování, omývání, polévání, zábaly a pití vody. Jednotlivé procedury se volily podle zdravotního problému pacienta – něco pomáhalo na potíže pohybového aparátu, něco jiného třeba na bolesti hlavy. Kneipp zároveň upozorňoval, že intenzita léčebných praktik má být vždy individuálně přizpůsobena nemocnému. Zatímco jednomu pacientovi bylo nutné naordinovat ponory do studené vody, jinému by to spíše uškodilo a postačilo pouhé polévání ledovou vodou. V otužování ovšem podle něj spočíval základ zdraví v každém případě a doporučoval k povzbuzení imunity střídání teplé a studené vody při procedurách.

Známá je především metoda, pro kterou se ujalo pojmenování „kneippování“ (nebo také počeštěle „knajpování“). To označuje chůzi naboso ve vlhké trávě, na mokrých kamenech nebo ve sněhu. V trávě nebo po kamenech doporučoval Kneipp chodit zhruba 20 minut, a to poměrně rychlou chůzí. Poté bylo nutné ještě vlhké nohy obléknout do suchých ponožek a nazout si teplé a suché boty. Ve sněhu (který by měl být čerstvě napadlý) se má chodit nejdéle po dobu dvou minut, člověk by se měl vyvarovat sněhu namrzlého, který zdraví nesvědčí. Nejvíce pomáhá chůze ve sněhu na počátku zimy nebo s příchodem jara. Jako prevenci onemocnění ledvin a močových cest léčitel radil chůzi ve studené vodě, přičemž hladina nesměla ale sahat nad lýtka. Kolena bylo možné studenou vodou pouze polévat. Polévání nohou střídavě studenou a teplou vodou napomáhá funkci žil.

Udržovat tělo ve zdraví měl i pitný režim, který ale musel být přiměřený. Nadměrný přísun vody dle jeho názoru spíše škodil. Tvrdil, že člověk má pít jenom v případě žízně, a to ještě střídmě. Přesně tak to totiž vypozoroval u zvířat v přírodě. Některé jeho rady by u člověka vedly spíše k dehydrataci než ke zdraví. V oblasti výživy však zastával zásady zdravého stravování. Doporučoval jednoduché a snadno stravitelné pokrmy, zejména celozrnné pečivo, zeleninu a tvaroh. Upozorňoval na důležitost postních dní pro zdraví člověka.