"Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!" Před 675 lety zemřel v bitvě u Kresčaku Jan Lucemburský

Když jel Jan Lucemburský do bitvy, bylo mu už 50 let a byl slepý. Účast v boji mu proto ostatní rytíři rozmlouvali, on však prý tehdy pronesl legendární větu: „Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“ Zda se to tak skutečně událo, to jistě nevíme. Díky důkladnému antropologickému průzkumu tělesných pozůstatků Jana Lucemburského, který vedl přední český antropolog Emanuel Vlček, se podařila ale s jistotou zjistit příčina úmrtí českého krále.

Tělo Jana Lucemburského bylo mumifikováno, a to krátce po úmrtí. Došlo k vyjmutí srdce a následnému konzervování tělesných ostatků v sudu s horkou pryskyřicí. Tento postup byl skutečně ve středověku často používán, což dokládají i písemné zprávy. Mumie Jana Lucemburského nebyla dobře zachovaná, i přesto umožňoval její stav poměrně detailní antropologické zkoumání. Tělesné pozůstatky panovníka se díky konzervování dochovaly v částečné celistvosti spojené zbytky vazů a svalů.

Dle dochovaných ostatků měřil král kolem 170 centimetrů, měl atletickou a svalnatou postavu. Jeho hlava byla krátká a zakulacená s nízkým čelem a výraznými rysy v obličeji – dlouhým úzkým nosem a výraznou bradou. Protože bylo tělo Jana Lucemburského částečně mumifikováno, dochovaly se také zbytky měkkých tkání, vlasů a nehtů. Tak se podařilo zjistit, že panovník nosil krátce střižené vousy s drobným knírkem a dlouhé vlnité vlasy. Dle historických zpráv měl vlasy blonďaté a oči modré.

Antropologický průzkum potvrdil, že Jan Lucemburský byl v době bitvy u Kresčaku skutečně slepý. Slepota se u něj rozvinula mezi jednačtyřicátým a třiačtyřicátým rokem života a měl ji s největší pravděpodobností na svědomí zelený zákal. Kromě tohoto onemocnění se král těšil dobrému zdraví odpovídajícímu jeho věku. I když se za svého života zúčastnil jako rytíř několika bitev, zřejmě si v nich nepřivodil žádná vážná zranění. Na kostře totiž antropologové nezaznamenali žádné pozůstatky vyhojených úrazů, jako jsou zlomeniny nebo vykloubeniny. Pouze na lebce se nacházelo několik drobných stop po úderech tupým předmětem, nejednalo se však o nijak vážné úrazy hlavy. Taktéž nebyly zjištěny žádné choroby, které by měly degradující vliv na kostru. Patrná deformace pánevních kostí a bederní páteře ukazovala na častou jízdu na koni. Dle dochovaných písemných pramenů Jan Lucemburský skutečně v sedle trávil dlouhé hodiny denně, kdy byl schopný ujet i sto kilometrů za jediný den!

Zranění, a to smrtelná, utrpěl Jan Lucemburský až ve své poslední bitvě u Kresčaku. Zemřel na následky poškození mozku s masivním krvácením do lebeční dutiny. Tento úraz mu způsobilo probodnutí levého oka ostrým předmětem trojbokého tvaru, tedy kopím, šípem nebo dýkou. Smrtelná bodná rána byla nalezena i v oblasti zad v blízkosti levé lopatky, která vedla až do hrudníku. Panovník zřejmě dlouho netrpěl, smrt musela v případě těchto úrazů nastat velice brzy, pravděpodobně ještě na bojišti, což odporuje některým záznamům dobových kronikářů, která převzal v 19. století i František Palacký.

Pravá paže Jana Lucemburského byla poškozena opakovanými údery sečnou zbraní, zřejmě meče. Tyto rány si rytíř neodnesl ze samotného boje, ale byly antropology interpretovány jako doklad okradení mrtvého krále na bitevním poli o zbraň v ruce a prsteny na rukou.