Tradiční vánoční úprava ryby? Kapr na modro a na černo

Ryba se v jídelníčku našich předků objevovala poměrně často jako typické postní jídlo. Ve starých českých kuchařkách můžeme najít velké množství receptů na přípravu ryb. Nejčastěji se jedla zřejmě štika, která se podávala osmažená s omáčkou uvařenou z vína, rozinek, jablek, smetany a nejrůznějšího koření. Servírovala se také s jablky, kyselým zelím nebo zvláštní perníkovou omáčkou. Na podobný způsob se upravoval také kapr.

První zmínka o kaprovi podávaném o Vánocích pochází z roku 1253 z pera vlámského mnicha Viléma z Rubruku. Ten tehdy strávil vánoční svátky na dvoře jednoho mongolského vládce, který si vzal za manželku křesťanku, a proto se o Štědrém dnu podávala postní ryba, a to právě kapr. Na štědrovečerním stole se v našich zemích poprvé objevil až někdy v 17. století a výhradně u vyšších společenských vrstev. Nedílnou součástí Vánoc se kapr stal teprve v 19. století. Tehdy tuto rybu jako štědrovečerní pokrm zmínila ve své Domácí kuchařce známá Magdalena Dobromila Rettigová. Ta sepsala recepty na kapra na modro, na černo i smaženého. Právě kapr upravený na modro a na černo byl zprvu nejoblíbenější, zejména v měšťanském prostředí. Na venkově se až do první světové války však o Štědrém večeru jedl spíše kuba připravený krup a hub. Teprve po druhé světové válce se s Vánocemi začal pojit kapr smažený. Právě tehdy vzrostla všeobecně obliba smažených pokrmů.

Kapr na modro nebo na černo se dnes už téměř nepřipravuje. Oba způsoby jsou velmi náročné na přípravu a výsledné pokrmy charakterizuje neobvyklá chuť.

Kapr na modro dostal své pojmenování podle barvy, kterou ryba získala po naložení do octa. Pokud nebyl k dispozici o Vánocích kapr, stejným způsobem se připravovala jiná ryba, třeba štika nebo pstruh. Ryba se musela nejprve obrat od šupin a naporcovat. Poté se jednotlivé kousky daly do pekáče kůží dolů a zalily se horkým octem se solí. Tak ryba okamžitě zmodrala. Také bylo potřeba připravit rosol z uvařených telecích a vepřových nožiček. To se většinou dělalo den dopředu. Druhý den se do vývaru přidal ocet od kapra, nakrájená kořenová zelenina, cibule, sůl, pepř, pár kuliček nového koření, bobkový list, snítka tymiánu a vše se spolu krátce povařilo. Po chvíli se do vývaru dal uvařit kapr zhruba na půl hodiny, než maso změklo. Tím ovšem příprava nekončila! Kapr se nechal vychladnout a dal se do pekáče, kam se ještě přidal vývar smíchaný s želatinou a vaječnými bílky. Na rybě se vytvořil rosol, který se pak i s masem naporcoval a servíroval.

Kapr na černo se připravoval již v 16. století, recept na něj se nachází již v kuchařce Bavora Rodovského z Hustiřan. V 16. i v 19. století se kapr na černo chystal prakticky stejným způsobem. Do hrnce se do vody přililo trochu octa, vložila se celá cibule a kořenová zelenina pokrájená na kousky. Přidala se sůl, pepř, bobkový list, hřebíček, nové koření a trocha piva. Vše se povařilo, než zelenina změkla. Pak se do vývaru dal naporcovaný kapr. Měkké maso se následně vyndalo z hrnce, do vývaru se nakrájely vlašské ořechy a nastrouhal perník a citronová kůra, přililo se malé množství citronové šťávy a červeného vína. Do vývaru patřila i malinová zavařenina a sušené švestky. Vše se vařilo do zhoustnutí, hotová černá omáčka se podávala k uvařenému kaprovi.