Co s vejci po Velikonocích? Takhle si s nimi poradily naše babičky

Archeologové předpokládají, že vejce konzumovali již lidé v pravěku, zpočátku je zřejmě sbírali od volně žijícího ptactva. V našem prostředí začali chovat slepice až Keltové, a to ještě poměrně zřídka. Ve starověkých vyspělých civilizacích se oproti tomu drůbež chovala běžně. Prokazatelné doklady o využívání slepičích vajec pochází ve středoevropském prostoru sporadicky z období stěhování národů, více až od raného středověku, kdy se vejce stalo i symbolickým milodarem přidávaným do hrobu zemřelým. Vejce tak nebylo pouze pokrmem, ale také jakýmsi kultovním předmětem.

Ve středověku se vejce v jídelníčku neobjevovala v období půstu. Konzumovat se neměla příliš často, protože byla dle dobového názoru obtížně stravitelná, studená a lepivá, což lidskému tělu prý spíše škodilo. V souvislosti s šířením protestantismu se přísné půsty zmírňovaly, což vedlo i ke zvýšené spotřebě vajíček. Tuto skutečnost je možné zaznamenat mimo jiné v raně novověkých kuchařských knihách, kde se objevuje značné množství předpisů s obsahem vajec. Ta se připravovala natvrdo, naměkko i míchaná a přidávala se do nejrůznějších pokrmů. Recepty na vajíčka byly mnohdy velmi složité. Jeden z nich radil uvařit vejce naměkko a následně se měla opatrně odstranit malá část skořápky tak, aby vytekl žloutek a trochu bílku. To se smíchalo s pepřem, zázvorem, šafránem a petrželkou a připravila se omeleta, která se nakrájela na drobné kousky. K nim se přidalo syrové vejce a vzniklou směsí se naplnily opět vaječné skořápky. Tím ovšem recept nekončil! Do plněných skořápek se daly ještě rozinky a vejce se opatrně nechala uvařit ve vodě. Pak se oloupala a polila tmavou omáčkou připravenou ze směsi koření a medu.

Vejce patřila snad do každé kaše, kterých se vařilo mnoho druhů – ovocné, slané i sladké nebo silně kořeněné. V 15. a 16. století se dělala třeba tato vaječná kaše.

„Vezmi dvacet nebo třicet vajec a dobře je rozšlehej. Na pánvi je umíchej na másle. Potom je utři, přidej pět nebo šest vajec syrových. Do kotlíku dej vařit čisté sladké víno, trochu ho přislaď, okořeň zázvorem a šafránem a vlij do něho tu vaječnou kaši. Dobře míchej, a když zhoustne, odstav z ohně. Na míse posyp rozinkami.“

Míchaná vejce také sloužila pro přípravu vaječných klobásek, když se smíchala s moukou a vzniklá hmota vytvarovala do válečků, které se usmažily na másle. Klobásky se servírovaly se zvláštní kyselou omáčkou, někdy s přidanými rozinkami.

Slavná Magdalena Dobromila Rettigová do své kuchařské knihy roku 1826 zařadila také recepty na vajíčka na mnoho způsobů. Jedná se o nejrůznější variace na míchaná či nadívaná vejce. Složitější byl postup třeba na vejce na francouzský způsob. To byla natvrdo uvařená vajíčka plněná nádivkou, do které patřilo kromě žloutků, másla a smetany také štičí maso. Nádivkou se půlky vajec spojily k sobě, pak se vajíčka obalila ve strouhance a usmažila. Takto připravená vejce se pak podávala s houbovou omáčkou. Rettigová často kombinovala vajíčka s houbami a rybami. Její recept na vejce s houbami zní takto:

„Rozkloktej a osol několik vajec, vezmi amoletku, rozpusť na ní máslo a nalej vejce a udělej amuletek – polož ho na máslem vymazanou mísku, tím opečeným vespod, usekej kousek uvařené štiky a dej ji na čerstvé máslo s houbičkami, buď hříbkami, anebo žampionkami, a trochou zelené petruželky usmažit; pak ten amuletek tím pomaž a zase jeden upeč a ten zase na to přiklop, zase tím upečeným navrch, dej to ještě trochu upéct a jest to hotovo.“