Zimní válka: Sovětský svaz napadl Finsko. Ztratilo část území, suverenitu ale uhájilo

Sovětský svaz na Finsku požadoval, aby Moskvě postoupilo strategicky důležitou Karelskou šíji včetně několika ostrovů ve Finském zálivu a pronajalo ji k vojenským účelům poloostrov Hanko, ležící západně od Helsinek. Finsko s některými ústupky souhlasilo, ale některé požadavky rázně odmítlo.

Záminkou k samotné invazi se stal Mainilský incident z 26. listopadu 1939, kdy Sověti zaranžovali na hranicích útok proti svým vojákům. Moskva vypověděla smlouvu o neútočení a 30. listopadu v 6:50 ráno místního času začala válka. Podle sovětského vůdce Josifa Stalina mělo jít o válku bleskovou. Oproti předpokladům se ale ukázalo, že Rudá armáda oslabená stalinskými čistkami není připravena vést útočnou válku. Neschopnost sovětské armády pod velením Kirila Měreckova vyšla najevo už první měsíc bojů o pověstnou Mannerheimovu linii.

Na odpor se sovětské armádě čítající v době útoku asi půl milionu mužů postavilo 250.000 mobilizovaných finských vojáků, jejichž úkolem bylo bránit tisíc kilometrů dlouhou finsko-ruskou hranici. Navzdory ruské početní i materiální převaze se Finové, posílení o více než 8000 švédských dobrovolníků a o stovky dobrovolníků z dalších zemí, dokázali bránit až do ledna.

Finští bojovníci se výborně pohybovali na lyžích, bíle maskovaní splývali se zavátou krajinou. Významně se jim též vyplácela partyzánská taktika. V bojích využívali i takzvané Molotovovy koktejly, zápalné zbraně, pojmenované po nenáviděném sovětském ministrovi zahraničí. Do karet Finům hrálo i mrazivé počasí a zastaralá technika nepřítele. Legendou války se stal například finský odstřelovač Simo Häyhä, který zabil 542 sovětských vojáků a který je některými zdroji označován za vůbec nejúspěšnějšího odstřelovače v historii.

Přes částečné úspěchy bylo však i hlavnímu finskému stratégovi maršálu Carlu Gustavovi von Mannerheimovi jasné, že nelze dlouhodobě odolávat náporu Rudé armády. Navíc čerstvě jmenovaný velitel operací Rudé armády Semjon Timošenko s novou taktikou prorazil obrannou linii v Karelské šíji a bylo jen otázkou času, kdy Rudá armáda získá průmyslové město Viipuri (dnes Vyborg).

Když 13. března 1940 vstoupilo v platnost příměří podepsané den předtím v Moskvě, držela ještě finská armáda frontovou linii. Uzavřením moskevského míru ale Finsko ztratilo téměř celou Karélii včetně Viipuri, území v oblasti Salla a svou část Rybářského poloostrova na pobřeží Barentsova moře. Dále souhlasilo se zřízením vojenské základny v Hanko a s dalšími požadavky. Finsko přišlo o desetinu svého území a o 30 procent ekonomických kapacit. Asi 430.000 obyvatel Karélie ztratilo své domovy. Finové během války ztratili přes 70.000 mužů (asi 23.000 mrtvých). Sovětské ztráty se odhadují na 130.000 mrtvých či nezvěstných a přes 260.000 raněných či nemocných.

Za útok na Finsko byl SSSR vyloučen ze Společnosti národů. V letech 1941 až 1944 vyústilo napětí mezi oběma zeměmi v další ozbrojený konflikt, takzvanou pokračovací válku. V ní bylo Finsko zčásti podporováno Německem, které využilo finské fronty ve svých operacích proti Sovětskému svazu. Po uzavření příměří mezi Finskem a SSSR v roce 1944, s nímž Německo nesouhlasilo, pak na pokračovací válku navázala takzvaná laponská, neboli lživá válka mezi Finskem a Německem.

Poválečný pařížský mír (1947) uznal finsko-ruskou hranici definitivně tak, jak byla stanovena roku 1940 s výjimkou nejsevernější oblasti Petsamo (Pečenga), která připadla SSSR.

Finský premiér Juho Paasikivi po válce ujistil sovětského diktátora Josifa Stalina o rozhodnutí Finska nepodílet se na žádné iniciativě, která by mohla být považována za nepřátelskou vůči Sovětskému svazu. Paasikiviho vláda se rovněž zavázala k hospodářské spolupráci se SSSR a Finsko se po válce nepřipojilo k žádnému z politických a ekonomických bloků. Pro tento finský postoj se vžil termín finlandizace či Paasikiviho doktrína. Důsledkem toho Finsko odmítlo Marshallův plán, který vytvořili Američané na obnovu válkou poničené Evropy, a také se nestalo součástí NATO. Členem NATO není rovněž sousední Švédsko.