KOMENTÁŘ: Babišova vláda uplácením voličů nesmyslně utrácela. Snahám o zastavení dluhu se vysmívá

Data Českého statistického úřadu tento týden ukázala, že dluh vládních institucí ČR stoupl loni ve třetím čtvrtletí meziročně o 260 miliard korun na 2,433 bilionu korun. Míra zadlužení vzrostla z 38,1 procenta hrubého domácího produktu (HDP) na 40,5 procenta. Trochu příznivější zprávou může být, že ve srovnání s předchozím čtvrtletím dluh ve třetím kvartále roku 2021 klesl o 84,1 miliardy korun a míra zadlužení se snížila o 2,2procentního bodu. Bez ohledu na to, ovšem další položkou, která onen zmíněný dluhový vlak pořádně rozjela je, že státní rozpočet skončil v loňském roce ve schodku 419,7 miliard korun. To je nejhorší výsledek od vzniku České republiky.

Možná si řeknete, že to je mnoho povyku pro nic. Vždyť co, dluhy budou a my nebudeme. Jenže zas tak jednoduché to není. Marian Jurečka, místopředseda vlády České republiky a ministr práce a sociálních věcí, to řekl v diskusním pořadu Otázky Václava Moravce České televize jasně: „Státní dluh narostl za poslední dva roky o 826 miliard korun. Jenže jen 351 miliard korun byly konkrétní výdaje státu na boj s dopady způsobenými covidovou pandemií, tedy necelá polovina toho zadlužení. Ostatní výdaje se takříkajíc rozpustily v celkových výdajích státu.“ A následující věta je snad nejdůležitější na celé záležitosti s dluhy vůbec, a to prosím i pro to opakování, které jsem uvedl na začátku textu: „Od roku 2007 byly vlády, které zvyšovaly výdaje státu meziročně o pět procent v průměru. Poslední vláda Andreje Babiše však způsobila meziroční nárůst výdajů státu o více než deset procent.“

Páni, řeknete si jistě. Je to někde znát? Ano, znát to budeme my všichni. A to brzo. Protože výmluvy lidí z hnutí Ano a ČSSD na to, že zadlužení státu způsobila covidová pandemie jsou jen levnými žvásty aktuální opozice, která se směšně chechtá svým chováním těm, co s těmi dluhy budou muset něco udělat. Rychle a účinně. Už málokdo z populistů přizná, že nejen covid, ale i jejich volební dárky, placené státem, zadlužily zemi vůbec nejvíce za posledních třicet let. Deník E15 to popsal jasně: „Sekeru (rozuměj do státní kasy) hluboko zaťala už krize roku 2008, postupně přesáhla 1,5 bilionu korun. V období prosperity však ANO a ČSSD snížily závazky státu pouze nepatrně, od roku 2019 pak raketově vzrostly. Letos zřejmě přesáhnou hranici 2,5 bilionu.“ A to byl státní dluh ještě na konci roku 2020 2,05 bilionu korun. Na každého Čecha tak hypoteticky připadl dluh zhruba 234 038 korun. ¨

Zbyněk Stanjura, současný ministr financí k tomu řekl: „Pokud bychom pokračovali tímto tempem, tak narazíme na dluhovou brzdu někdy v roce 2024.“ A co to je? Jednoduše řečeno, jde o nástroj, který nedovolí vládě utrácet a zadlužovat zemi více, než je zdrávo. Dluhová brzda ale stanoví hranici, při jejímž překročení musí vláda předložit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu a fondů. Stanovena je na úrovni 55 procent hrubého domácího produktu. A že pak mohou nejen státní zaměstnanci, ale i důchodci, nezaměstnaní, zdravotně postižení a vůbec všichni ti, kteří jsou odkázáni na nějakou tu platbu od státu, zapomenout na nějaké navyšování či zvyšování těchto částek. ¨

Vím, lidi budou naštvaní a zuřit, že za toho Babiše bylo přece jen líp (dostávali přece ty peněžní balíčky…). Jenže cest, jak z děsivých dluhových čísel, způsobených (a znova to opakování) lidmi jako Schillerová a Babiš, moc není. Nevydáme-li se v krátkém čase na tu správnou, bude to bolet ještě víc. Světové ratingové agentury, které posuzují výkonnost a stabilitu ekonomik světa totiž s největší pravděpodobností při „nicnedělání“ s dluhem nebo „zlým děláním“ s dluhem, nebudou otálet se zhoršováním ratingu a tím snižováním důvěryhodnosti země.

Takovým krokem se s největší pravděpodobností výrazně zdraží splácení dluhu Českem, neboť investoři nebudou ochotni půjčovat Česku peníze na nízké úroky. Nehledě na další fatální okolnosti. Mezi nimi výrazně vládne rychle rostoucí inflace, poté možné snižování výkonnosti HDP, rostoucí nezaměstnanost atd., atd., atd. Jistě, na strašení je ještě brzo, ale měli bychom už dnes vědět, že i přes chlácholivou rétoriku politiků bude dluhový vlak opravdu bolet zastavit.