KOMENTÁŘ: Slavík měl zůstat mrtvý. Konečně ale našel svou identitu

Pamatujete na všechny ty zábavné a kulturní televizní estrády, které nás doprovázely v dobách dávno minulých? Pořady jako Novoty, Čundrcountryshow nebo Zlatý slavík se na obrazovkách objevovaly s železnou pravidelností, většinu z nich ale nakonec odvál čas. Výjimkou je právě předávání cen hudební popularity, které se snaží udržet zuby nehty. A to poněkud paradoxně.

Původního slavíka totiž založil v roce 1962 časopis Mladý svět, jehož vydavatelem byl v té době ÚV Československého svazu mládeže řízený Komunistickou stranou Československa. Co na tom, že anketa měla údajně od nástupu komunistů k moci jisté problémy s fair play, po pádu režimu se jí zkrátka změnilo jméno a pokračovala směle dál. 

Když už se v roce 2017 zdálo, že je anketě konec, objevil se Karel Janeček, který slavíka resuscitoval. Přinesl svá roky proklamovaná hlasovací pravidla a vytvořil slavnostní večer, který měl do kulturní noblesy stejně daleko, jako jeho výsledky do relevance.

Podíváme-li se totiž na výsledky, jednoduše zjistíme, že se hlasování zúčastnilo pouze něco málo přes 200 tisíc lidí. O tom, kdo je v Česku nejpopulárnější, tak rozhodly pouhá 2 procenta Čechů. Zbytek o možnosti hlasování buď nevěděl, nebo ho jednoduše nezajímala.

Rovněž si nedělejme iluze, že by měl slavík něco společného s hudbou. Ačkoliv jde o předávání cen výhradně pro zpěváky, zpěvačky či kapely, řada výherců nevydala nové album i několik let. Někteří ještě nikdy. 

Pokud bychom tedy chtěli měřit skutečnou míru popularity, ať už po hudební či fanouškovské stránce, existují na to lepší nástroje. Například porovnat počty sledujících na sociálních sítích (kde 200 000 lidí není vpravdě nijak neobvyklé číslo a řada celebrit dosahuje násobně vyšších počtů followerů).

Velmi dobré statistiky (navíc na týdenní bázi!) poskytují také různé online hudební služby typu YouTube Music či Spotify, kde se mimochodem někteří výherci slavíka neobjevili, jak je rok dlouhý. Nebo lze vyhodnotit úspěšnost umělců podle počtu prodaných alb. Možností je nespočet.

K čemu tedy slavík v dnešní době vlastně slouží? Odpověď jsme dostali několikrát, a vlastně nám byla naservírovaná na webu i v televizi. K propagaci hlasovacího systému D21. Takzvaná Janečkova metoda má být přelomovým hlasovacím systémem, který na základě udělování kladných a záporných hlasů podle svého tvůrce přináší přesnější výsledky, než pouhopouhé klasické volební hlasování.

Jestli je to skutečně pravda nebo ne nechme stranou, veskrze jde o matematickou záležitost, která může skončit v propadlišti dějin, nebo změnit svět. To druhé se ale zatím nestalo, a známý český miliardář bezpochyby doufá, že se toho jednou dočká. Svou metodu se proto rozhodl aplikovat právě na hlasování o slavících.

To nemusí být navzdory nesmyslnosti celé ankety a priori špatně, podobně jako veřejností odsuzované výstupy některých účinkujících v průběhu pátečního večera. Co bylo ale opravdovou třešničkou na dortu byla finální politizace slavíka, k níž došlo právě ústy Janečka. 

Matematik využil svůj proslov k napadání aktuálních opatření a očkování proti covidu. Prakticky přes noc se tak stal hvězdou dezinformátorů, kteří ho na sociálních sítích vynášejí do nebes. Lidé, kvůli kterým se i po téměř dvou letech s covidem plní nemocnice k prasknutí, tak mají pocit, že našli zastání u známé a bohaté osobnosti.

Pokud se Janeček nechce zařadit mezi odpůrce očkování a opatření typu Csáková nebo Volný, měl by svá slova formulovat lépe, či vůbec. Hlavně si k tomu ale příště vybrat jiné místo a jiný čas. A ideálně se vyvarovat i spotů, v nichž se profiluje například jako ochránce národa od zákazu zpívání, které jen tak mimochodem dle studií skutečně podporuje šíření covidu. 

Finální otázku (která od včerejška koluje internetem), jestli šlo o slavíky nebo zahájení prezidentské kampaně, si odpoví každý sám. Faktem ale zůstává, že slavík má s pohřbíváním sebe sama bohaté zkušenosti. V minulosti zemřel už dvakrát.