REPORTÁŽ: Dojatí vítězové se objímali, bouřili a dlouho do noci si připíjeli. Stále nemohu triumfu uvěřit, říká Černochová

Odbíjí čtrnáctá hodina, volební místnosti se zavírají a pražský hotel Grand Majestic Prague, kde svůj štáb rozbila koalice Spolu, je v očekávání. Napětí je ve vzduchu znát. Tiskové středisko je už dávno přeplněné, žurnalisté svádějí boje o poslední volné zástrčky, aby měli zdroj pro svůj počítač. Novináři záhy vyzvídají, kdy mohou očekávat příjezd lídrů, tedy Petra Fialy, Markéty Pekarové Adamové a Mariana Jurečky. „Měli by dorazit kolem sedmnácté hodiny,“ informuje Šárka Martínková z mediálně analytického oddělení ODS. V té chvíli netuší, že trio dorazí až kolem 18:30 hodiny. Redakce EuroZprávy.cz ve své reportáži pozorně mapovala dění ve volebním štábu koalice Spolu, která si užívala vítěznou a hlavně dlouhou noc.

Kníže měl už odpoledne jasno: všechno dobře dopadne

Jako první se ve volebním štábu objevuje lídr kandidátky Spolu Martin Baxa. Pohled na televizi, z níž září sedmiprocentní náskok hnutí ANO před ODS, KDU-ČSL a TOP 09 jej sice netěší, ale v žádném případě nezmatkuje. „Jsem v klidu, během své politické kariéry jsem zažil už tolik štábů, a tak vím, že první predikce pozdější skutečnosti vůbec neodpovídají,“ prohlásil místopředseda ODS a čas mu dal za pravdu.

 Za necelou hodinu má před ústy mikrofony a diktafony čestný šéf TOP 09 a jeden ze zakladatelů strany Karel Schwarzenberg. Je v dobré náladě, a tak žertuje. „Nejlepší by bylo, kdyby koalice Spolu dosáhla jednapadesáti procent a nebylo by co řešit.“ Pak zvážněl a řekl, že mu bude stačit, aby kolegové porazili Babiše. „Dobře to dopadne,“ hlesl kníže a odešel. Nedaleko stojící bývalá 1. místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija dává najevo, jak je napnutá, i když sama nekandiduje. „Jsem strašně nervózní. Ještě není sečtená Praha, snad nám pomůže,“ přeje si. Záhy se začne vyjasňovat.

Najednou do hotelu začíná proudit množství politiků. Mezi nimi je i Pavel Žáček z ODS, zakladatel Ústavu pro studium totalitních režim. „Po dvaatřiceti letech se komunisté nedostanou do Sněmovny a Babiš to nedá. Vše vypadá skvěle,“ pohltí emoce jindy seriozně vážného muže. Vítězná nálada se začíná po volebním štábu rozlévat jako dravá řeka, která není k zastavení. Kolegové koalice Spolu a její příznivci se soustředí ve velkém sálu, z něhož vysílá své vstupy Česká televize. Na velkých obrazovkách sledují, jak ODS, TOP 09 a KDU-ČSL stahují náskok hnutí ANO. Jakmile se smaže i minimální ztráta, vypukne obrovský ryk, jekot a skandování. Kolem půl sedmé večer se volební štáb otřásá v základech. Koalice Spolu jde před hnutí ANO a následný řev by snad předčil euforii fanoušků pražské Slavie, když pravidelně slaví její mistrovský titul. Lidé se začínají objímat, a to i neznámí. „Změna je tady,“ křičí a přitom jim po tvářích stékají slzy dojetí. Jakoby nevěřili, že se chvíle, o níž osm let snili, jednou reálně dočkají.

Atmosféra začíná připomínat karneval. Osazenstvo dostane zprávu, že do Truhlářské ulice právě přijíždí Petr Fiala, Markéta Adamová Pekarová a Marian Jurečka. Vystupují z vozu a všichni slyší: „Petr do Strakovky, Markéta do Strakovky, Marian do Strakovky.“ Nadšenci je okamžitě posílají do vlády. Lídři se opozdili  o hodinu a půl, neboť nechtěli přijet dříve, než bude vše jasné. Středem pozornosti je ale šéf ODS. Spolustraníci i fanoušci na něj volají: „Premiér, premiér.“ Jindy vážný profesor politologie roztává. Směje se na všechny strany a ruku má od gratulací umačkanou. „Petře, gratuluji vám,“ stihne pronést lidovecký Hayato Okamura, bratr Tomia, šéfa SPD. Fiala se zastaví jen krátce, protože každý si s ním chce po americku plácnout.

Atmosféra připomínala Listopad 1989. Už je to tady.

Po boku má budoucí ministerský předseda manželku Janu, která se usmívá a je na ní vidět, jak je na svého muže hrdá a pyšná. Když trojice vpluje do hlavní sálu, není na krok slyšet vlastního slova. „Spolu, spolu,“ otřásá se místnost. Fiala vystoupí na pódium a pamětníci mají pocit, že se čas vrátil do Listopadu 1989 na česká, moravská a slezská náměstí, kde probíhala Sametová revoluce. Davem totiž jako tehdy znělo: „Už je to tady, už je to tady.“ A z opačného koutku se line: „Babiše do koše,“ v narážce Jakeše do koše. Atmosféra opravdu připomíná nezapomenutelnou dobu před dvaatřiceti lety v historicky památném podzimu.

Fiala si jen posteskne, že je těžké při slavení odpovídat na dotazy novinářů při tiskové  konferenci. Ale pak se zase směje, vždyť je to hlavně jeho večer, což uzná i Marian Jurečka, který tvrdí, že koalice Spolu prožívá druhé Nagano. „Národní tým měl tehdy v brance Dominika Haška, který celku dodával jistotu a klid. On je dovedl k triumfu. Přesně tak se choval Petr Fiala. Byl takovým naším Dominikem Haškem, který nás mimochodem podporoval.“ Chvála na Petra Fialu míří také od Markéty Pekarové Adamové.  I ona spustí euforii, když řekne: „Konečně budeme mít slušného premiéra. Změna není blízko, změna je tady,“ a vzápětí se ozve: „Markéta, Markéta.“ Mikrofon si převezme i Marian Jurečka. Když poděkuje všem za podporu, dav spustí: „Marian, Marian.“ Emoce projevuje i předseda Senátu Miloš Vystrčil. Veselé juchá, ačkoli jindy je známý svou rezervovaností. Nejvíce ale křepčí starostka Městské části Prahy 2 Jana Černochová. Neustále pumpuje rukama, křičí a poskakuje. „Mám pocit, že se mně to všechno jen zdá. Stále našemu triumfu nevěřím,“ líčí své pocity.

Radost nevyprchává, číšnicí nestíhají dolévat číše vína, i když pozdní večer se přehoupl do noci. Červené i bílé okamžitě mizí ve vyprahlých hrdlech, která ještě před chvílí pištěla. „Největší radost mám z toho, že se komunisté po dvaatřiceti letech nedostali do Sněmovny,“ říká svým kolegyním postarší dáma. Lidé mají na tvářích zase úsměv a těší se na další dny. Teď už věří, že se jim vítězství nezdá, je realitou. Svoboda a demokracie se zase usídlí v České republice. A nablyštěné sklenice cinkají na počest triumfu dlouho do noci. Láska a pravda nepřestávají vítězit, jen to někdy prostě chvíli trvá, než se temnou nenávistí proderou na světlo.