ROZHOVOR | „Vietnamské Lidice“. Masakr v Mỹ Lai byl výbuch bezbřehého násilí, hodnotí historik Crhák

V rozhovoru pro EuroZprávy.cz mimo jiné Crhák vysvětlil, že zásadní novinkou bylo odhalení válečného zločinu doslova v přímém přenosu, což ilustrovalo svobodu amerických médií. Rovněž dodává, že za účast na tehdejších protiválečných demonstracích ve Spojených státech nehrozilo vězení či „náhodný pád z okna“, jak je tomu v současném Rusku.

Masakr civilistů v Mỹ Lai dne 16. března 1968 proběhl v rámci operace typu „najdi a znič“ zaměřené na pacifikaci bojovníků Vietkongu, který na konci ledna téhož roku zahájil neblaze proslulou ofenzivu Tet. Nakolik byla povaha bojů v dané fázi války určující pro charakter zásahu amerických vojáků, který přerostl v hromadné vraždění? 

Určitě záleželo na tom, kde se dané operace odehrávaly a jak tam ofenzíva Tet probíhala. Nicméně je jasné, že za zvýšenou míru brutality a eskalaci násilí stál motiv pomsty právě po těchto bojích. Kromě toho boje během Tet ukázaly, jaké schopnosti Vietkong má. De facto to americkému velení říkalo, že „nepřítel je všude“. Takže kombinace strachu, pocitu obklíčení a touhy po pomstě vedla dozajista k páchání excesů. Je nutno ale dodat, že podobné věci se ve Vietnamu děly již od začátku celé války. Jen se o nich hovoří velice málo a díky svému malému rozsahu tolik nepřitáhly pozornost. 

Udávaný počet obětí se velmi různí. Dá se říci, jaké číslo se s odstupem 55 let jeví jako nejbližší skutečnosti?

Čísla pořád zůstávají nepřesná. Nejvyšší číslo, které jsem dohledal, je 504 obětí. Číslo je dáno na základě posledního vyšetřování vietnamské strany. Americké úřady zatím uvádějí číslo 347. Nicméně bez nějakého přístupu k datům ve Vietnamu se dá jen spekulovat, které z těch čísel je přesné. Jako výsledek vyšetřování uznala americká armáda dle amerických zákonů pouze 22 obětí vraždy. Na základě tohoto uznání pak byly vydávány tresty. 

Čím se incident v Mỹ Lai vymykal z kontextu ostatních zásahů proti jihovietnamským vesnicím podezřelým ze spolupráce s prokomunistickými povstalci? Šlo o rozsah, nebo především formu, tedy skutečnost, že krom zabíjení docházelo také k sexuálnímu násilí, mučení a zohavování těl?

Určitě to byl rozsah i forma. Události v Mỹ Lai jsou největším známým zločinem během vietnamské války. Pokud se stalo ještě něco horšího, tak o tom nevíme. Co se týče té formy, lze masakr popsat jako totální výbuch bezbřehého násilí.  Řada obětí byla před smrtí prokazatelně mučena nebo i znásilněna. Mrtví vesničané byli navíc po smrti znetvořeni a jejich domy spáleny…

Zásah v Mỹ Lai byl součástí širší protipovstalecké operace. Odhlédneme-li od nezanedbatelných civilních ztrát, měla z vojenského hlediska výraznější vliv na situaci na indočínském bojišti?

Skoro vůbec. Operace okolo Mỹ Lai byla spíše střípkem ve velké mozaice hledaní a ničení nepřítele. V oblasti sice operovaly značné síly Vietkongu, ale s ohledem na kontext celého bojiště by dobytí nebo nedobytí Mỹ Lai nehrálo zas až takovou roli. 

Informace o událostech v Mỹ Lai na veřejnost sice nepronikly bezprostředně, ale s téměř osmnáctiměsíčním odstupem. Přesto, souhlasil byste s tím, že tematizace masakru v tehdejších amerických médiích ilustrovala výraznou proměnu válečného zpravodajství, které na rozdíl od minulosti stavělo veřejnost jedné z bojujících stran před podstatně komplexnější, mnohdy velmi znepokojivé aspekty probíhajícího konfliktu? 

Bylo to něco naprosto nového a šokujícího nejen pro novináře, ale pro celou Ameriku. Vietnamská válka představuje obecně v práci válečných novinářů velký zlom. Do zpráv se dostávala kritika americké armády a negativní dopady jejího působení. Případ Mỹ Lai se do tisku dostal díky investigativnímu novináři Seymourovi Hershovi v listopadu 1969. Takové přímé odhalení válečného zločinu byla naprostá novinka. Jeho práce přispěla k otevření vyšetřování a obecně tematizaci této stránky působení americké armády. Obecně to také poukázalo na to, že i vojáci bojující pod praporem demokracie jsou schopni páchat ty největší hrůzy, které si dovedeme představit. 

Nakolik pobouření americké veřejnosti stupňovala skutečnost, že v příslušném soudním procesu na počátku sedmdesátých let byl odsouzen jediný voják, který se masakru účastnil, poručík William Calley? Jak bylo vnímáno, že krátce poté, co si vyslechl rozsudek doživotního vězení, byl tehdejším prezidentem Spojených států Richardem Nixonem omilostněn?

Tehdejší americká společnost byla silně rozdělená právě okolo otázky Vietnamu. Kritici tamějšího amerického působení toto samozřejmě nevnímali pozitivně. Z pohledu protiválečného hnutí to byla jasná munice proti vládě a tyto události se staly předmětem protestů a různých demonstrací. Co se týče politické reprezentace, část politiků byla samozřejmě vůči takovým krokům velice kritická a obecně se v procesu angažovali. Nicméně valná většina z nich k tomu měla velice vlažný postoj. 

Jak silně je masakr v Mỹ Lai přítomný v současné paměti Vietnamců? Zaujímá mimořádné místo, nebo jen zapadá do širšího výkladu a vnímání války?   

Řekl bych, že ten masakr spíše zapadá do obecného narativu celého konfliktu. V současnosti je z Mỹ Lai místo paměti. Jsou zde hroby a pamětní desky. Pokud si mohu dovolit to přirovnání, tak v současném narativu a vnímání toho místa jsou to takové „vietnamské Lidice“ s tím rozdílem, že stojí v kontextu dalších zničených vesnic a válečných zločinů. V současné době, kdy se Vietnam kvůli obavám z Číny sbližuje se Spojenými státy, je toto téma spíše u ledu. 

Nakonec dovolte zamyšlení. Válečné zločiny a zabíjení civilistů provází většinu ozbrojených konfliktů. Spočívá význam událostí v Mỹ Lai především v tom, že byly silně a s krátkým časovým odstupem veřejně tematizovány v zemi, jejíž vojáci se krajně zavrženíhodných aktů dopustili? A co to vypovídá o americké společnosti té doby? Přece jen se nabízí mnohá srovnání, například s tvrdým embargem na debatu o zabíjení civilistů v ukrajinské Buči v současném Rusku.

Ta veřejná tematizace a následná medializace je v tom naprosto zásadní. Nesmíme také zapomínat na propagandistické využití takových událostí, které je ještě více dostane do veřejného prostoru. V případě Spojených států v tom hrála obrovskou roli média a mírové hnutí. Vláda a armáda se díky tomu dostaly do situace, kdy nebylo možné nic nedělat a musely se pustit do vyšetřování. Rozhodně to vypovídá něco o síle svobodného tisku a jeho podpoře ze strany společnosti. 

Co se týče srovnání se současným Ruskem, rozdíl je jasný. Ve Spojených státech panovala a panuje svoboda pro média a za účast na protiválečné demonstraci vám nehrozí vězení nebo náhodný pád z okna. V Rusku nic takového není, ten režim uzamknul společnost natolik, že ani protiválečné protesty, kterých jsme byli svědky, nic nezmohly.