ANALÝZA: Když začínal, stála Berlínská zeď. Hokejista Jágr slaví padesátiny. Virtuóz na ledě se slabostí pro mocné politiky

Svět se během jeho stále trvající kariéry změnil k nepoznání. Když pozdější pětinásobný vítěz kanadského bodování v NHL začal válet v československé lize, v níž si na hrudi s kladenskou paní Poldi odbyl premiéru 13. září 1988 proti Plzni, v zemi vládla komunistická totalita. Budoucí prezident pan Václav Havel, jehož tvář znalo jen málo spoluobčanů, byl ještě disidentem, jehož v zimě 1989 čekalo další vězení. Jakýkoli projev odporu v tehdejší době ze strany Charty 77 byl tvrdě potlačen, pohotovostní pluky vytahovaly pendreky a mlátily jimi odpůrce, včetně těhotných žen. Kolaboranti se při státních návštěvách na letištích vítali vášnivým objetím i polibky. Přesto se opozice začínala osmělovat, tři týdny před premiérou Jaromíra Jágra v nejvyšší hokejové soutěži režim musel rozehnat demonstraci k 20. výročí srpnové okupace, která byla prvním velkým vzdorem po dlouhých dvou dekádách šedivé normalizace, kdy národ zbaběle mlčel. A do Palachova týdne, který přispěl ke zhroucení bolševické diktatury, zbývaly ještě čtyři měsíce. V zaměstnání i školách občané nesměli říkat, že poslouchají Hlas Ameriky anebo Svobodnou Evropu.

Recept na silné nohy? Až dva tisíce dřepů denně

I při Jágrově premiéře v národním týmu, kterou absolvoval 2. listopadu 1989 v Praze proti tehdejšímu Sovětskému svazu (1:2) během přátelského duelu, nebyla celá východní Evropa pluralitní. Do pádu nenáviděné Berlínské zdi zbýval ještě týden. Nespokojení studenti v Praze vyjdou do ulic až za patnáct dní a po masakru na Národní třídě vypukne Sametová revoluce, která po po více než 40 lety přinese vytouženou svobodu. Při mladíčkově odchodu do NHL v roce 1990 Havlova administrativa řešila odchod sovětských okupantů z Československa, které mělo před sebou poslední dva roky života, než společný stát Čechů a Slováků 31. prosince 1992 po 74 letech, dvou měsících a třech dnech definitivně přestal existovat a stal se minulostí. Do připojení země k internetu zbývaly dva roky a mobily měli jen mafiáni. Už tehdy se ale mluvilo o klukovi s dlouhými, kudrnatými loknami, jehož silné nohy nezastavil téměř nikdo a jeho šikovné ruce rozehrávaly gólové symfonie. „Z toho kluka jednou něco bude,“ ševelili si lidé na stadionech, na ulicích i v hospodách. Doba se ukrutně změnila, je hyperkorektní, člověk se už bojí říci, že má doma černý krém na boty, ale jedno přece jen zůstalo. Stále se hovoří o Jaromíru Jágrovi, který dnes slaví své Abrahámoviny. Zpravodajský server EuroZprávy.cz připravil při oslavě půl století  analýzu týkající se kariéry i života nejlepšího československého a českého hokejisty všech dob.

Malý Jaromír Jágr, který se narodil 15. února 1972 v Kladně, trávil své dětství na rodinném statku v Hnidousích, přičemž na prázdniny k druhému dědečkovi jezdil i do Nezdic na Plzeňsku. Právě jeho děda, poté, co vždy brzy ráno vstal, mu dělal společnost na ledové ploše, kde s ním hrával hokej. Společně s jeho otcem prckovi ordinovali i nekonečné množství dřepů, aby měl nohy silné jako sloupy a soupeři jej nemohli odblokovat. Nebylo výjimkou, že za den udělal i více než tisíc, pak až dva tisíce dřepů a později si fyzickou kondici utužoval i prací na statku.

Zřejmě prvním, kdo si Jágrova nesporného hokejového talentu všiml, byl loni zesnulý Otakar Černý, známý především jako televizní legenda, díky níž můžeme v neděli v pravé poledne slýchat politické debaty a který stál za založením sportovního kanálu ČT sport. Právě on jako vedoucí mužstva totiž, dá se říct, pro hokejový svět objevil talent Jaromíra Jágra. V době, kdy malý Jaromír Jágr trénoval v žácích, ho právě v této věkové kategorii vedl právě Černý, jenž byl mimochodem jediným člověkem, kterému dokázal Jaromír Jágr vykat. Dělo se tak v klubu PZ Kladno, kde už tehdy Jágr prokazoval, že je mnohem lepší než všichni jeho tehdejší spoluhráči.

Legendě zasedl místo, o třetině jedl sádlo

V Kladně pak začal chodit na Střední průmyslovou školu stavební, zdejší studium ovšem nedokončil kvůli mnohačetným tréninkům, ovšem až v roce 2002 se rozhodl doplnit své vzdělání získáním maturity, a to konkrétně na Soukromém středním učilišti hotelového provozu. "Asi je jednodušší maturovat ve třiceti než v osmnácti. Nasbíral jsem zkušenosti, určitý přehled v byznysu, marketingu, ale i tak jsem byl nervózní. Nevěděl jsem, co můžu očekávat. Bál jsem se, abych se nezasekl. Ale nezasekl jsem se. Až jsem se divil, kde jsem bral slovní zásobu," říkal po úspěšných zkouškách z češtiny, angličtiny, obchodu a marketingu Jágr už coby olympijský vítěz z Nagana pro Hospodářské noviny. "Vytáhl jsem si české spisovatele mezi válkami. Vančuru, Majerovou, Haška. Ale ne Dominika," prozradil témata maturity tehdy s úsměvem útočník, pro kterého však byla daleko větší výzva česká gramatika. "To jsem se musel tvrdě učit, to se nedá okecat."

A jaké téma si vybral pro slohovou práci? "No, o čem jsem psal? Že peníze nejsou důležité, ale bez nich to nejde," řekl stručně.

Pak přišel čas, kdy se jméno Jaromíra Jágra objevilo poprvé i mezi extraligovými mantinely. Poprvé se v tuzemské nejvyšší soutěži představil v roce 1988 a to ještě s celoobličejovým krytem a s číslem 15 na dresu. Za tuhle příležitost mohl děkovat kouči Eduardu Novákovi, který tehdy šestnáctiletého hráče vytáhl z kladenského dorostu do A-týmu. V tehdejším středočeském týmu narazil na legendu Milana Nového, který v domácí lize a reprezentaci nastřílel celkem 592 branek, díky čemuž vévodí Klubu hokejových střelců. Na Kanadském poháru 9. září 1976 zajistil proti slovutné Kanadě vítězství, když překonal Vachona. Československo považované za outsidera tak v Montrealu šokovalo hvězdy z NHL. Oba dva se seznámili tak, že Jágr seděl v kabině na Nového místě, když k němu Nový přišel. „Říká: Dobrý den, pane Nový, já jsem Jarda. Tak já: Ahoj Jardo, sedíš mi na místě. Můžeš si, prosím tě, sednout jinam?“ vzpomínal na první setkání s Jágrem před časem pro idnes.cz Milan Nový.

Hokejista, který v NHL prošel devíti týmy, na sebe upozornil už po své ligové premiéře, která se odehrála 13. října 1988. Šestnáctiletý benjamínek v dresu TJ Poldi SONP Kladno sice v zápase proti Plzni, kdy musel strávit porážku s Plzní 3:6, ale už tehdy své jméno začal spojovat s komickými příhodami. O přestávkách se začal posilovat silným krajícem chleba namazaným sádlem jako tomu bylo například v zápase v Litvínově. Když neobvyklou scénu zpozoroval trenér Eduard Novák, stačil ostrý, zamračený pohled a mladíček občerstvení zabalil do ubrousku a schoval do tašky. Kouče si talent udobřil 4. října 1988, kdy vstřelil svůj první ligový gól, a to ve střetnutí proti Tesle Pardubice (4:4), v jejíž brance přelstil další hokejovou legendu Dominika Haška. Tehdy ještě oba nemohli tušit, jak za třicet let stanou na opačné straně politické barikády, která je názorově rozdělí.

Syn dřel angličtinu a maminka v zámoří vyvářela

Už o sezónu později 1989/1990 se začala projevovat Jágrova silná osobnost. Ačkoli ještě nebyl plnoletý, nepatřil do stáda ovcí. Odmítal si nechat diktovat věci, které se mu nelíbily. Před zápasem se Spartou byl frustrován z laviny kritiky od koučů, a tak se rozhodl, že bude marodit. Jeho otec Jaromír starší ho ale okamžitě poslal na zimák se slovy: „Děláš si srandu? Mazej na stadion!“ I když ho bolelo koleno, vyřešil nepříjemnou patálii injekcí a v duelu se Spartou hraném krátce po Sametové revoluci vstřelil gólmanovi Petru Břízovi hattrick. Svůj první v kariéře. Na počest tohoto počinu pak v novinách druhý den vyšel článek o zápase s titulkem „Jágr kouří Spartu.“ A právě tehdy se udál první z několika památných zápasů Jaromíra Jágra.

Svět naplno svými hokejovými dovednostmi zaujal díky své účasti na světovém šampionátu v roce 1990, kde s číslem na dresu 22 pomohl českému týmu k zisku bronzových medailí a v Bernu v zápase proti Finům vstřelil svůj první gól z celkových 55 zásahů v národním týmů. (Za Československo skóroval šestkrát, za ČR vstřelil 49 branek). Paradoxní je, že svoji poslední branku dal rovněž celku Suomi, a to o čtvrtstoletí později, na pražském a ostravském mistrovství světa v roce 2015 . Experty na šampionátu 1990 udivila řada mladých pušek Jágr-Reichel-Holík, všichni ohromili NHL a zanechali po sobě významnou stopu. Ve stejném roce se pak stěhoval do zámoří, kde po jeho službách sáhl Pittsburgh Penguins. A právě ve svém prvním zámořském působišti se rozhodl pro osmašedesátku, které od té doby zdobilo jeho číslo na všech dresech. Ke svému rozhodnutí měl dva důvody. Jednak se jedná o symbolické číslo odkazující na rok 1968 coby připomínku na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a také připomínka faktu, že za minulého komunistického režimu byli jeho rodiče perzekvováni. A za druhé, právě v tomto tragickém roce pro české a slovenské dějiny zemřel Jágrovi dědeček.

V nejprestižnější hokejové soutěži světa, v kanadsko-americké NHL, začal psát historii, a to 5. října 1990, kdy nastoupil za Pittsburgh k prvnímu zápasu proti Washingtonu. O dva dny později začal plnit statistiky gólů. První vstřelil o dva dny později 7. října, kdy nenápadnou dorážkou do sítě New Jersey (7:4) otevřel svůj impozantní střelecký účet ve slavné soutěži. Už v letech 1991 a 1992 s Pittsburghem, kde nakonec strávil celkem jedenáct let, získal Stanleyův pohár a ve svých devatenácti letech se stal nejmladším hokejistou v historii NHL, který skóroval ve finálovém zápase. Začátky však nebyly jednoduché. Nováček neuměl anglicky, cizí jazyky se musel dřít osm hodin denně, a aby se mu za mořem nestýskalo, společnost mu dělala maminka Anna, která mu vyvařovala a novináři jí dali přezdívku Mama Jágr. „Musel jsem si ji vzít s sebou, protože vy Američané neumíte vařit. Přijďte k nám na knedlo vepřo zelo a uvidíte,“ žertoval před zámořskými novináři. Paní Jágrová hrála důležitou roli i při výběru synových partnerek, není tajemstvím, že stála za několika Jaromírovými rozchody. Aby se lépe Jágr sžil s tamním prostředí, Tučňáci z Calgary Flames, kde Jágr za 27 let dopíše tečku za NHL, angažovali Jiřího Hrdinu, aby mu pomohl i s jazykovou bariérou a další aklimatizací. Mistr světa z roku 1985 a trojnásobný vítěz Stanley Cupu se však nyní s Jágrem kvůli politice rozešel a nestýkají se.

Gól proti Chicagu: přeměnil sci-fi v realitu

Během své kariéry několikrát přivedl fanoušky do euforické extáze, blaženého bezvědomí. Góly i akcemi. Jedna však bez debat ostatní převyšuje. Jágr 26. května 1992 v prvním finálovém zápase Stanley Cupu proti Chicagu Blackhawks předvedl zlatý fond své geniality, nadpozemskosti, kdy se sci-fi stala realitou. Pittsburgh hraje proti Chicagu a nedaří se mu. Prohrává 0:3 a poté 1:4. Do konce střetnutí za stavu 3:4 zbývají čtyři minuty, kdy Jágr předvedl akci jako z jiné dimenze. Už není tím zelenáčem jako před rokem, kdy se nesměle laskal se Stanley Cupem. Dvacetiletý útočník v obranném pásmu soupeře zachytí přihrávku Brenta Suttera nenávidícího Evropany. Čechoslovák vlétne mezi tři protihráče k levému mantinelu, když si jako prvního efektně obhodí Dirka Grahama. Sutter poté poklekl, aby zablokoval jeho případnou střelu, načež Jágr místo tažení k brance geniálně zatáhl kotouč k mantinelu. Zkušený sok vyrazil proti kořisti, aniž by tušil, že se právě nechal napálit. „Nejlépe se totiž obchází hráč, který je v pohybu proti vám,“ líčí Jágr v životopisu Z Kladna do Ameriky.

Vzápětí prohodil Sutterovi puk mezi nohama a zprava ho objel. Další brilantní kličkou do bekhendu potupil krajana Františka Kučeru a už řítí se mezi kruhy. Parťák Mackenzie MacEachern mu odblokuje Rusa Igora Kravčuka a Jágr má před sebou jen soupeřova brankáře Ed Belfoura, jehož nepříliš prudkou ranou přes ruku překonává a vyrovnává na 4:4. Gólmanově potupě a pohromě Chicaga přihlíží ze střídačky i náhradník Dominik Hašek. Střelec v prvním momentě netuší, že byl úspěšný, až ryk mu potvrdí, čeho dosáhl. Domácí aréna exploduje, kamera zabírá hlediště, kde krajané rozvinou transparent s nápisem Živio, Jágr, Živio a vše je ozdobené číslem 68. Komentátoři řvou jako smyslů zbavení, když se uklidní, tvrdí, že jsme byli svědky nejkrásnější branky v play off. Nakonec je vyhlášena druhou nejkrásnější v dějinách NHL. Mario Lemieux poté obrat třináct vteřin před sirénou dokoná. Experti se shodli, že tehdy Jágr velkolepým představením nasměroval Pittsburgh k obhajobě trofeje, kterou tým 1. června 1992 opět zvedl nad hlavu.

V sezóně 1994/1995 zažil Jágr první výluku NHL a místo toho, aby zamířil nejdříve do Česka, oblékl nečekaně dres německého Schalkeru. Do doby, než se tato sezóna v zámoří opět rozjela, nejdříve hrál za italské Bolzano na Turnaji šesti národů. Pak tedy zamířil do Německa a v tamní divizi za zmiňovaný Schalker v jediném zápase vstřelil jeden gól a nasázel deset asistencí, tedy deset přihrávek na branky. Jednalo se pro něj, světe, div se, bodově nejlepší zápas v jeho kariéře.

V zajetí gamblerství, za večer prohrál i milion dolarů

Protože se však jednalo o divoké devadesátky, i Jaromír Jágr je prožil ve velkém stylu. Jeho neustále stoupající celosvětová sláva jej vyšvihla do světa reklam, v nichž se stal tváří několika produktů. Propagoval třeba žvýkačky Bubble Type či své jméno spojil s tehdy populární loterijní soutěž Bingo. Během zámořské výluky 1994/1995 se Jágrovi do České republiky na tuzemská kluziště nechtělo. Nakonec se na nich objevil. Za Kladno hrál v té době  zadarmo a před zápasem v Ostravě tehdy pozval celé kladenské mužstvo na diskotéku. Jak ke zmíněné události ve své knize „Z Kladna do Ameriky“ poznamenal: „Klukům jsem večer navrhl, že bychom mohli jít omrknout místní diskotéku.“ Zajímavostí je, že zápas po bujarém skotačení, kdy se Jágr jako zapřísáhlý abstinent nedotkl alkoholu, vyhrálo Kladno nakonec vysoko 7:2 a pozdější majitel klubu k tomu přispěl dvěma přesnými trefami.

Do svých třiceti let pak měl ještě Jágr problémy s gamblerstvím, často létával hrát do Las Vegas, města hříchu. Za jeden večer byl schopen na automatech prohrát 1,5 milionu dolarů. Jeho problémy se závislostí se stupňovaly. Jak totiž uvedl před časem americký magazín Complex, v roce 2003 měl mít závazek půlmilionu dolarů u společnosti CaribSports sídlící v Belize. Ve stejném roce pak řešil patálie i s nezdaněnými třemi miliony dolarů.

Divoký život byl ale nadále prolnut obrovskou dřinou, tolik typickou pro Jaromíra Jágra, a nezpochybnitelnými hokejovými úspěchy. Tím největším byl ten v reprezentačním dresu a jedná se pochopitelně o olympijské Nagano. Mezinárodní olympijský výbor s vedením NHL se dohodlo na tom, že právě v Naganu 1998 se poprvé pod pěti kruhy na hokejovém turnaji představí i ti nejlepší hráči hrající NHL. Turnaje století se tak tedy zúčastnila i česká megahvězda, která se tam zapsala především důležitou brankou ve čtvrtfinále proti USA, po níž předvedla typické zasalutování. Jágr tak dopomohl k historickému triumfu na zimních olympijských hrách, díky němuž se na chvíli zastavil život v zemi a cestou z letiště hrdiny doma na zahradě přijal i prezident Václav Havel. Po olympijskými kruhy se objevil ještě pětkrát a cenný kov vydobyl s týmem ještě na v Turíně před šestnácti lety, kde dodnes fanoušci vzpomínají na drsný faul Fina Jarkka Ruutua, po němž Jágr zůstal otřesený a v obličeji měl krvavý šrám. Nakonec však turnaj dohrál a na krk si tak pověsil další medaili.

Zlomený malíček navýšil slávu, každý si ho zavázal

Dvojnásobný mistr světa z let 2005 a 2010 napsal v národním týmu během 152 reprezentačních bitev několik kapitol. Bohužel i smutných jako v roce 1996 na Světovém poháru, kdy tým tvořila kostra hráčů, kteří před čtvrtrokem vybojovali zlato ve Vídni. Reprezentace schytala debakly od Finů 3:7, doma od Švédska 0:3 a trapas vyvrcholil poníženým výkonem v Německu, kdy svěřenci trenéra Bukače prohráli 1:7. Jágr s odstupem let naznačoval, že v týmu nevládla dobrá atmosféra. Mnozí spoluhráči mu měli dávat najevo, že se chová jako hvězda, která žádá privilegia. Jaromír Jágr starší pro už dnes neexistující Denní Telegraf otevřeně líčil, jak jeho syn trpěl. „Po prohře se Švédy v Holešovicích, kdy fanoušci zasypali led plechovkami, mně druhý den volal do práce na pevnou linku. S odstupem času se mně přiznal, že mi chtěl oznámit svůj konec v týmu. Ale nedovolal se mi. Kdyby se se mnou spojil, v jeho rozhodnutí bych ho podpořil. K Jardovi se mančaft tehdy nechoval dobře.“

Souboje pod českou vlajkou mu ale přinášely hlavně radost. Na šampionátu ve Vídni se stal doslova miláčkem země. Když si v průběhu mistrovství zlomil po souboji s Němcem Schauerem malíček, čeští fanoušci v hledišti si jej na jeho podporu také zafačovali a mávali na něj, stejně jako lidé, kteří vítali zlaté hochy při cestě z rakouské metropole. Jágrova sláva se tak ještě navýšila. O pět let později se Jágr projevil jako lídr. Po historické prohře ve skupině s Norskem si vzal v kabině slovo a pronesl legendární projev, v němž sázel i na vlastenectví. „Řekli jsme si, že se spojíme, abychom za Česko umřeli. Musíme se bít za český hokej,“ prohlásil tehdy v mixzóně. Opřel se i do hráčů z NHL, kteří se ze srazu omluvili. „Měli by se zamyslet, z jakého důvodu se dostali do NHL. Díky starším hráčům, kteří jezdili na šampionáty.“ 

Jeho slova zabrala a Češi před téměř dvanácti lety vybojovali poslední zlato. Jako skvělým tahounem se ukázal i na světovém šampionátu v Bratislavě v roce 2011, kdy Američany 11. května ve čtvrtfinále znemožnil hattrickem, jediným v jeho reprezentační kariéře, a přispěl tak k bronzu. Při své derniéře na mistrovství v Praze a Ostravě před sedmi lety pomohl tým protlačit přes zakleté čtvrtfinále, když 14. května 2015 nastřílel Finům dvě branky. V metropoli se ale medaile nedočkal a nejcennější dres tak ze sebe definitivně vysvlékl 17. května 2015.

Pravoslavná víra pomohla k hattricku proti USA

Nové tisíciletí začal Jaromír Jágr v NHL změnou působiště a učinil tak své první velké životní rozhodnutí. Po jedenácti letech totiž odešel z Pittsburghu do klubu Washington Capitals. Při zmiňovaném transferu byl v létě 2001 vyměněn s dalším Čechem Františkem Kučerou za Krise Beeche, Michala Sivka a Rose Lupaschuka. Ve stejném  roce to ale nebyla jediná novinka, ke které se Jágr odhodlal. V září 2001 ho totiž pokřtil pražský patriarcha a od té doby se stal věřícím, pravidelně chodícím do kostelů v Americe i v Česku. Začal inklinovat k pravoslavné církvi, jehož vztah se k ní prohloubil i při jeho angažmá v Avangardu Omsk při stávce v NHL v sezóně 2004/2005 .„Do chrámu chodí taková zvláštní skupina lidí, kteří něčemu věří a jejichž energie je tak silná, že se tam člověk cítí dobře,“ nechal se slyšet v jednom z rozhovorů pro idnes.cz, ve kterém se tak vyznal k lásce k víře. S humorem sobě vlastním pak vysvětlil, proč mu nevadí to, že se jedná o víru s tradicí především na Balkáně, v Řecku a Rusku. „To mi nevadí. Aspoň se v kostele zlepšuji v ruštině.“ V šatně má ikonu Bohorodičky Vladimírské, na šampionátu v Bratislavě 2011 jej fotografové zachytili, jak si před zápasem čte na střídačce z Bible. Právě před už vzpomínaným čtvrtfinále proti USA zašel věřící hráč dlouho před zápasem na prázdnou střídačku, na níž si natáhl holé nohy na mantinel a četl si z Bible. Bylo na něm vidět, jak nevnímá okolní svět, ocitl se právě ve své bublině, z níž se nikým nenechal vytrhnout.

V hlavním americkém městě ale zůstal daleko za očekáváním a začátkem roku 2004 byl zase vyměněn, tentokráte do New Yorku Rangers. Právě v jeho dresu zažil další výluku, kterou strávil opět částečně v Česku a kde jinde než v Kladně. Pak si vyzkoušel tehdejší ruskou Superligu v dresu Avantgardu Omsk. Tehdy ještě nikdo netušil, že se tam podívá ještě jednou. Po výluce pokračoval až do roku 2008 v New Yorku Rangers, kde překonal řadu rekordů. Stal se třeba nejlepším Evropanem v NHL. Na jaře roku 2006 totiž díky duelu s Philadelphií, nad kterou Rangers vyhráli 6:1 a kdy český útočník zaznamenal dvě branky a jednu asistenci, se dostal v kanadském bodování na celkový počet 1400 bodů.

V listopadu zmíněného roku se pak ještě vytáhl na metu 1468 bodů, čímž se tak stal historicky dvanáctým nejproduktivnějším hráčem NHL, což se nepodařilo žádnému jinému hokejistovi NHL s evropskými kořeny. V roce 2005 se pak Jaromír Jágr spolu s Jiřím Šlégrem stali členy „Triple Gold Clubu“, tedy hokejisty, kteří dokázali k olympijskému zlatu a Stanley Cupu přidat i zlato z mistrovství světa.

V Omsku viděl umírat mladého parťáka

Výše zmiňované zlepšování ruštiny díky pravoslavnému křesťanství se pak Jágrovi hodilo při dalším jeho angažmá, kdy překvapil odchodem do ruské Kontinentální hokejové ligy. Opět tam oblékl dres Avantgardu Omsk, kde nakonec vydržel navzdory všem spekulacím až do sezóny 2010/11, kdy s tímto ruským celkem vyhrál titul. Kdyby nebylo této anabáze, možná by jeho statistiky v NHL vypadaly ještě skvostněji. V Omsku byl také svědkem obrovské tragédie, 13. října 2008 zkolaboval na střídačce jeho spoluhráč Alexej Čerepanov. I když Jágr okamžitě zburcoval zdravotníky, mladý útočník, který se netajil obdivu k Čechovi, zemřel na zástavu srdce.

Po návratu do zámoří už se mu tolik nedařilo uchytit se v nějakém tamním klubu na delší dobu než na jednu sezónu. Ať už to bylo ve Philadelphii, kde se ve svých 39 letech stal nejstarším hráčem, co kdy nastoupil v NHL, v Dallasu, kam přestoupil za téměř pět milionů dolarů či v Bostonu, kde se setkal třeba s Davidem Krejčím nebo Zdenem Chárou. S bostonskými Medvědy byl blízko opět k zisku Stanley Cupu, ve finále 2013 ale nestačili na Chicago. Kariéru v NHL (prozatím) zakončil v týmech Floridy a Calgary, kde k poslednímu zápasu v NHL nastoupil na Silvestra roku 2017 Když přestupoval do zmiňované Floridy, tamní generální manažer Dale Tallon o Jágrovi řekl: „Jsme ti, co nakupují. Chceme vítězit a získávat trofeje. Dáváme dohromady jednotlivé kousky skládačky, jdeme krok po kroku. Doufáme, že Jaromír dovede náš tým do země zaslíbené“, následně ještě dodal: „Já bych ho chtěl vidět hrát za náš klub ještě rok nebo i dva. Jeho fyzička je nadále perfektní.“ V roce 2016 pak byl Jágr oceněn Bill Masterton Memorial Trophy za svoji oddanost hokeji.

Mimochodem, za celou dobu v NHL si vydělal Jágr stamiliony korun, přičemž se jednalo o platy v rozmezí od 150 000 dolarů do 11 milionů dolarů,  nejvíce inkasoval v letech 2002 až 2004.

Po letech, v roce 2018, se pak (prozatím) definitivně vrátil do Kladna, kde je zároveň několik let také majitelem. S velkou slávou se tedy představil poprvé po letech v jeho dresu v prvoligovém zápase proti Benátkám nad Jizerou, za které při té příležitosti nastoupil do svého posledního zápasu Petr Nedvěd. Nyní se pokouší své Kladno zachránit v extralize a to nejen na ledě, ale také snahou přivést do Kladna nějaké posily a to i ze zámoří.

Spor s Haškem. Babišovým spojením popřel symbol 68

Mimo kluziště se do jisté míry stává kontroverzní, rozporuplnou tváří. Jágr má slabost pro vlivné, mocné politiky a jejich přízně využívá bez ohledu na fakt, z jaké strany jsou. Stejně jako na ledě, tak i mimo něj obratně kličkuje mezi těmi, kteří právě vládnou. „Je pravdou, že Jágr vždy podporuje lidi, kteří jsou právě u moci,“ řekl předloni v září pro EuroZprávy.cz legendární brankář Dominik Hašek, který se jako příznivec koalice Spolu vymezuje proti hnutí ANO, jehož barvy někdejší spoluhráč z reprezentace v poslední době hájí. Držitel nejužitečnějšího hráče soutěže NHL se do politického dění zapojil už při Sametové revoluci v listopadu 1989. Časopis Forbes připomněl, že na podporu stávkujícím studentům Jágr a zbytek kladenského týmu nenastoupili v překotných dnech k několika ligovým zápasům. Například v Českých Budějovicích místo utkání šli na Žižkovo náměstí a kapitáni obou týmů přečetli společné prohlášení.

Jágr byl dlouho spojený s ODS, které věnoval sponzorské dary. Někdejšího ministra financí Ivana Kočarníka na společných fotografiích podporoval už před volbami v roce 1992. Aktivní byl například před krajskými volbami v letech 2004 až 2008, kdy vsadil na občanského demokrata Petra Bendla, kandidujícího na Středočeského hejtmana. Před volbami v roce 2010 se zase objevoval po boku předsedy ODS a pozdějšího premiéra Petra Nečase. Po zásahu na Úřadu vlády ČR v červnu roku 2013, kdy padl Nečasův kabinet a zcela se v zemi změnila exekutiva, se Jágr přeorientoval na hnutí ANO, konkrétně jeho lídra a následně i ministerského předsedu Andreje Babiše. Hned s ním udělal spot na Vodňanské kuře.

I jeho bývalí spoluhráči Jágrův politický obrat nechápali. Útočník sympatizoval s člověkem, který je příkladem komunistického kariérního kádra a čelí vážnému podezření, že za minulého režimu spolupracoval se zákeřnou StB. Jágr tak propagací Babiše popřel svůj symbol, který představuje číslo 68 na jeho dresu. Právě před lidmi jako byl Babiš lidé za normalizace prchali na Západ. Popřel i svého dědu, který byl v padesátých letech komunisty vězněn.

Naganský šampion Dominik Hašek v květnu 2019 na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii před našlapaným Václavským náměstí prohlásil, že Babiš se za minulého režimu upsal ďáblu, čímž vyvrcholil názorový politický spor s Jágrem. „Nikdy bych hnutí ANO, v jehož čele stojí estébák, nepomáhal. Jarda má zřejmě za politickou propagaci slíbenou podporu při rekonstrukci zimního stadionu na Kladně,“ doplnil v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Dominik Hašek.

Hnutí ANO jej využilo a na stadion nepřispělo

 Ano, rekonstrukce chátrajícího stadionu na Kladně byla pravděpodobně velkou motivací, proč nezakrytě sympatizoval s hnutím ANO ohrožujícím svobodu a demokracii v zemi. Jenže Babiš a spol. Jágra ve své kampani využili a po prohraných volbách se už k němu nehlásí. Přitom před krajskými volbami v roce 2020 nadšeně garnitura hnutí ANO vystupovala před zimním stadionem, fotila se s Jágrem a slibovala mu, jak může počítat s miliony na opravu. Tehdejší ministryně financí Alena Schillerová, bývalá hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová a exšéf Národní sportovní agentury (NSA) brankář Milan Hnilička, Jágrův spoluhráč z Nagana, ubezpečovali, že peníze nejsou problém a hala z roku 1959 je v tak zuboženém stavu, že finance automatiky připlují. Majitel Rytířů Kladno byl nadšen a fotografické spouště jen cvakaly. Jenže přišla tvrdá realita. Hnutí ANO neuspělo v krajských ani loňských sněmovních volbách a přešlo do opozice. K Jágrovi se politici z hnutí přestali hlásit, ale co víc, žádné slibované peníze na rekonstrukci neposlali. Primátor Kladna Milan Volf, bývalý člen ODS a nyní Volba pro Kladno, celý projekt rekonstrukce musel zastavit s tím, že městská kasa skutečně nemůže vyplatit 470 milionů korun, jak upozornil internetový deník Svobodné fórum. Hnutí Ano tak využilo někdy až dětské naivity dnes padesátiletého muže. Když neuspělo, nějakého Jágra najednou hnutí ANO už nezná a nehlásí se k němu. Přesto není vyloučené, že hokejista může Andreje Babiše podpořit při jeho eventuální prezidentské kandidatuře na Hrad.

Z kontaktů s vlivnými ale pravděpodobně těží. Například loni na jaře při sedmém rozhodujícím barážovém utkání s Duklou Jihlava o postup do extraligy, dostalo Jágrovo Kladno výjimku od tehdejšího vedení ministerstva zdravotnictví a do hlediště na klíčové střetnutí mohlo 250 domácích fanoušků, ačkoli jinak se v té době kvůli epidemiologické koronavirové situaci musely ostatní zápasy hrát bez diváků. I když se Jágr, jehož sítě zaplavily nenávistné komentáře, dušoval, že o výjimku nežádal, pachuť podezření do dnešních dní přetrvala, hlavně u slovutné Dukly Jihlava. Rovněž na ledě občas zneužívá svoji osobnost, soupeři si stěžují, že sudí je k jeho zákrokům benevolentnější, jakoby se jej báli vylučovat. Někdy neváhá rozhodčí zasypat vulgaritami.

Hrdinu dopálila ignorace lidských práv v Číně

Dalším politickým přešlapem Jaromíra Jágra je zviditelňování se v okolí prezidenta Miloše Zemana, který otevřeně sympatizuje s diktátorskými režimy jako je Ruská federace a Čína. Do komunistické a totalitní Číny hokejista dokonce na jaře roku 2019 doprovodil společně s fotbalistou Pavlem Nedvědem hlavu státu, která do asijské nedemokratické země létá, aby se naučila stabilizovat společnost. Jágrova přítomnost u čínského prezidenta a generálního tajemníka Ústředního výboru komunistické strany Číny Si Ťin-pchinga doslova dopálila dalšího Jágrova spoluhráče Jiřího Hrdinu, který mladšímu kolegovi v Pittsburghu dělal jakéhosi mentora. „Zarazilo mě už to, že Jarda (Jágr) udělal reklamu s Babišem na jeho kuřata. Ale říkal jsem si, že jeden výstřelek asi nebude úplně důležitý. Ale vyjet do Číny už znamená určitou pozici, která se mi nelíbí. Je mi líto, že si není schopný vyhodnotit reálie zemí, jako jsou Rusko s Čínou, a že mu nevadí režimy, které tvrdě potlačují lidská práva a demokratické principy,“ kritizoval pro lidovky.cz mistr světa z roku 1985 a trojnásobný vítěz Stanley Cupu Jiří Hrdina.

Kladenská ikona se měla dokonce stát tváří právě probíhajících zimních olympijských her v Pekingu. Zeman si ale lidí, kteří mu vyjadřují oddanost, váží. Proto Jágrovi za osobní angažmá na poli budování vztahů s Čínou udělali 28. října 2019 medaili Za zásluhy I. stupně – za zásluhy o stát v oblasti sportu. Zemanův předchůdce Václav Klaus hráče vyznamenal už v roce 2010 medailí Za Zásluhy II. stupně. Impuls k metálu ale tehdy vyslal titul mistrů světa dobytý v Německu, na němž se hvězda významně podílela. Jágr se tak stal jediným sportovcem, který byl dvakrát vyznamenaný od různých prezidentů.

Populární sportovec, který dvanáctkrát vyhrál anketu o nejlepšího domácího hokejistu, nepřestal být kontroverzní ve svém vztahu k Číně. Dvakrát svoji tvář spojil s technologickou čínskou firmou Huawei, kterou Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vyhodnotil jako bezpečnostní riziko.

Po reklamě na elektrokola ztratil pověst dříče

Díky působení na reklamním poli si znepřátelil další českou sportovní celebritu, a to nejlepšího tuzemského basketbalistu Tomáše Satoranského. Hvězdu NBA rozlítilo, že Jágr dělal reklamu na elektrokola. „Jak jsme si ho všichni idealizovali, že byl pro nás největší dříč, tak člověk, který dělá reklamu na elektrokola... Stačí to říct takhle. Prostě pro mě skončil,“ řekl Satoranský předloni v srpnu v rozhovoru pro pořad Ranní klub rozhlasové stanice Expres FM. Jeho citaci například převzali i lidovky.cz

Daleko příjemnější je ale vidět, že je Jaromír Jágr inspirací pro umělce. Mnohokrát se dokonce objevil na filmovém plátně. Například se objevil v thrilleru Alexeje Balabanova BRAT 2, ale třeba i po boku Martina Dejdara v seriálu České televize Poslední sezóna. Dokonce oscarový filmový režisér Miloš Forman o něm prohlásil: „Jágr v hokejovém světě? To je jak Amadeus v hudbě …“ Populární písničkář Pokáč pak o Jágrovi před dvěma lety sepsal „Lovesong pro Jágrovu holku“, když se tehdy přišlo na jeho nový vztah s Dominikou Branišovou. Jágr pak natočil svou reakci na píseň, kde říkal, co je všechno v písni pravda a co lež. Před tím se objevil i v klipu Ewy Farné pro píseň „Na ostří nože“.

Jágr však fascinuje i sportovce z jiných odvětví. Například lyžařka a snowboardistka Ester Ledecká měla veliký problém, koho zvolit v anketě Sportovcem roku, kterou vyhlašuje Klub sportovních novinářů. A tak se nechala před třemi lety, kdy vyhrála dvě olympijská zlata, pro portál blesk.cz slyšet: „Musím respektovat pravidla hlasování, ale pro mě jsou všichni druzí za Jardou.“

Inspirovat svou pílí a tím, co díky ní ve své stále nekončící kariéře dokázal, bude hokejista Jaromír Jágr určitě nadále i dlouho poté, co svou bohatou a veleúspěšnou kariéru ukončí. Otázka však zůstává jediná, a to kdy a jestli vůbec to někdy nastane.

Oddanost nemůže nahradit morální hodnoty

Přesto má dvě tváře, které je třeba rozlišovat. Kdokoli by zpochybňoval Jágrovy úspěchy na ledě, musí urgentně vyhledat odbornou péči. V NHL nakonec  v základní části odehrál 1733 zápasů, v nichž nasbíral 1921 bodů za 766 branek a 1155 asistencí. To jej řadí na druhé místo produktivity za nedostižného Waynea Gretzkého, v pořadí střelců i odehraných zápasů je třetí. V play off přidal dalších 201 bodů, když v 208 zápasech dal 78 branek a připsal si i 123 asistencí. Zatím je nejlepším Evropanem v soutěži, která dlouho muži ze starého kontinentu opovrhovala. Jeho výčet milníků je tak obsáhlý, že by byl tlustší než telefonní seznam.

Za svoji kariéru si nic jiného než aplaus nezaslouží. Hokeji je naprosto oddaný, díky němu ani nezaložil rodinu, aby se mohl na něj stoprocentně koncentrovat. Je neuvěřitelné, že jeho kariéra se nepřetrhla ani v padesáti letech a stále je do hry zapálený jako tehdy, kdy byl vykuleným šestnáctiletým benjamínkem. Je nedostižnou legendou, zázrakem, jaký se už nikdy neobjeví a i značkou České republiky, díky níž mnozí vědí, kde malá země v srdci Evropy leží.

Pak je tady ale Jaromír Jágr kličkující mezi vlivnými a mocnými. Měnění politické orientace kvůli určitému profitu, byť se znovu týká hokeje, anebo jistá náklonnost ke komunistické totalitní Číně porušující lidská práva si potlesk nezaslouží. Co se týče hodnoty morálních vlastností, tak tady padesátiletý velikán prohrává.