
Nepříliš známý panovník se celý život musel vyrovnávat s dvěma klíčovými osobnostmi počátku tzv. dlouhého 19. století. Jednak byl na domácí půdě pod vlivem ambiciózního kancléře Metternicha a co hůř, na mezinárodní scéně se musel utkat s geniálním vojevůdcem a největším postrachem své doby Napoleonem Bonapartem.
12. února před 250 lety se narodil budoucí poslední císař Svaté říše římské národa německého. Tehdy to nikdo netušil nejen proto, že nikdo netušil o politických zvratech během Velké Francouzské revoluce a následné Napoleonovy vlády ale také proto, že se František nenarodil jako následník trůnu. Pocházel totiž z tzv. toskánské sekundogenitury Habsburků. Jeho otec Leopold byl totiž mladším bratrem císaře Josefa II. Ovšem císař Josef II. si svého zetě Františka velmi oblíbil a začal s ním počítat jako s následníkem trůnu, jelikož syn Marie Terezie Josef II. byl bezdětný i po dvou manželstvích. Josefova náklonost k Františkovi se dnes může zdát jako trochu paradoxní. Zatímco Josef II. byl velký vizionář a osvícenec, který ve velkém rušil staré pořádky, tak František se stal panovníkem velmi konzervativním a dá se říci, že částečně rušil výsledky Josefínských reforem.
Z Toskánska na trůn
Ale abychom nepředbíhali. Podle pravidel následnictví nastoupil po Josefovi II. na trůn Františkův otec Leopold. Ten však dva roky na to zemřel a trůn čekal na Františka. Ještě před tím se však František stihl dvakrát oženit. Jeho první manželka Alžběta Vilemína Württemberská totiž zemřela po porodu. Následně se František oženil z vlastní sestřenicí prvního stupně Marií Terezou Neapolsko-Sicilskou. Svazky mezi příbuznými byly mezi Habsburky poměrně běžné a dodnes jsou drobné degenerace vidět na dochovaných portrétech. Známý je zejména povislý habsburský ret. Ovšem potomstvo Františka a Marie Terezy odnesly blízkost svazku poměrně výrazně a některé z jejich dětí nebyly samostatné.
Válka s Napoleonem
Největším problémem Františkovy vlády byla Francouzská revoluce a její důsledky, s kterými se musel vypořádávat. František byl typickým zastáncem absolutismu a zavádění ústavy a podobné novoty mu šly bytostně proti mysli. Proto se snažil ve Francii intervenovat a celý revoluční proces zvrátit, v čemž byl de facto neúspěšný, neboť revoluční kvas z Francie totiž přinesl nevyhnutelné změny do evropské politiky, které vyústily v existenci dnešních demokratických států.
Osudovým soupeřem Františka nebyl nikdo menší než jeden z nejslavnějších vojevůdců všech dob samotný Napoleon Bonaparte. Po několik porážkách ve válkách vedených na samotném prahu 19. století, Napoleon donutil Františka v roce 1806 abdikovat na post císaře Svaté říše římské. Od tohoto okamžiku používali Habsburci titul rakouského císaře. Císaře ze sebe udělal i Napoleon a to doslova, jelikož si císařskou korunu oproti všem zvyklostem nasadil na hlavu sám.
Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlíp, dalo by se říci v případě soupeření mezi Františkem a Napoleonem. I když František neměl příliš smysl pro humor, nakonec se dočkal Napoleonovy porážky. A společně se svou pravou rukou kancléřem Metternichem začali utužovat režim prostřednictvím vídeňského kongresu. I když je možná otázkou, jestli nebyl František spíše pravou rukou ambiciózního technokrata moci Metternicha. Ten hrál na kongresu, kde se vítězové bojů s Napoleonem dohadovali nad rozložením vlivu v Evropě. Ustanovený konzervativní systém postavený na represivní politice byl dále znám jako Metternichův systém. A období, které následovalo v habsburské monarchii, bylo později nazváno jako Metternichovský absolutismus.
Samotný František, který byl velmi konzervativní v hodnotách, jaké uznával stejně jako ve státní politice, byl na druhou stranu příznivcem vědeckotechnického pokroku. Byl velkým fanouškem na svou dobu moderních dopravních prostředků a angažoval se například v umožnění první plavby parníkem na Dunaji.
Související

Masakr na Švédských šancích. Před 80 lety bylo zavražděno přes 250 nevinných Němců

Smutné výročí. Před 75 lety byla popravena Milada Horáková, bojovnice za práva žen i proti nacismu
historie , Rakousko-Uhersko , Napoleon Bonaparte , Vídeň, Rakousko
Aktuálně se děje
včera

Panika v letadle na Mallorce. Cestující skákali z křídla, šest lidí skončilo v nemocnici
včera

Šimkovičová se nezavděčí. Úřad dal na festival miliony, ministryni vypískali
včera

Britové si připomněli teror v Londýně. Král ocenil, jak se národ vzpamatoval
včera

Trump udělal z USA obchodního vyvrhele. Řešením je vyloučení z WTO
včera

Metrem se na Staroměstskou nedostanete. Stanice je do odvolání uzavřena
včera

Brankář Kovář je blízko odchodu do PSV Eindhoven. Schick bude v Leverkusenu pokračovat
včera

Agresivní včely napadly lidi ve Francii. Důchodci se zastavilo srdce
Aktualizováno včera

Duda je naposledy jako prezident v Praze. Na Hradě ho přijal Pavel
včera

Další podezřelá smrt v Rusku. Starovojt zemřel v den, kdy ho Putin odvolal
včera

Francouzi možná půjdou opět volit. Rozhodne frustrovaný a podrážděný Macron
včera

Policie odvolala pátrání po synovci herce Rychlého. Přihlásil se sám
včera

Až 200 milimetrů. Deštivé počasí udeří v Česku naplno, hrozí velká voda
včera

20 let od útoků v Londýně stále nejsme v bezpečí. DIY útoky jsou hůře zachytitelné, radikalizace probíhá přes internet
včera

Netanjahu míří do Bílého domu. Dohoda o příměří v Gaze je blízko, zásluhy chce převzít Trump
včera

Extrémně deštivé počasí. Meteorologové zmínili scénář pro úterý a středu
včera

Povodně v Texasu mají už 82 obětí. Nebezpečí stále nepominulo, tragická bilance poroste
včera

Trump hrozí cly všem zemím podporujícím BRICS. Problémy by způsobil Američanům
včera

Izraelci znovu zaútočili. Zasáhli cíle v Jemenu, následovala odveta
Aktualizováno včera

Z Muska je troska. Trump nešetří kritikou kvůli vzniku nové politické strany
včera
Vážná nehoda autobusu na D2. Několik zraněných, řidič je podezřelý z trestného činu
S komplikacemi se od brzkých ranních hodin setkávají řidiči na dálnici D2 ve směru na Brno. Převrátil se tam zahraniční autobus. Několik lidí se při nehodě zranilo. Panuje důvodné podezření, že řidič měl mikrospánek a vjel s vozidlem do příkopu.
Zdroj: Jan Hrabě