Byl Ludvík II., jeden z posledních bavorských králů, skutečně šílený?

V noci z 11. na 12. července 1886 k zámku Neuschwanstein neohlášeně přijel kočár. Král Ludvík II. Bavorský do něj ochotně nastoupil. Tehdy ještě nevěděl, že ho zemská vláda svrhla a označila ho za nesvéprávného. Velmi pravděpodobně vůbec netušil, že to bude jeho poslední cesta. Kočár krále odvezl k jeho letnímu sídlu, na zámek Berg.

Vila se ale nápadně změnila a pro Ludvíka II. se stala luxusním vězením. Za zavřenými dveřmi ho prohlédl lékař Bernhard von Gudden. Tento lékař byl jedním ze čtyř odborníků, kteří ve velmi krátké době posoudili králův duševní stav. Bez toho, aniž by vladaře byť jen jedinkrát viděli. Svou diagnózu opřeli o dopisy, jež Ludvík II. vyhodil do odpadkového koše. Diagnózou si však byli skálopevně jistí, král podle nich trpěl nevyléčitelnou psychotickou schizofrenií.  

Členové mnichovské vlády následně požadovali, aby se Ludvík II. vzdal trůnu. Nebyl prý již schopný vykonávat svůj úřad. 

Utopil se, nebo byl zastřelen?

13. června 1886 ve večerních hodinách se Ludvík II. vydal společně s von Guddenem na krátkou procházku. Ani ne o hodinu později byl král po smrti a von Gudden uškrcený.

Jak se to celé odehrálo? Chtěl von Gudden Ludvíka II. zastavit nebo ho zavraždit? A co král sám, pokusil se spáchat sebevraždu, nebo zemřel následkem srdečního selhání ve studené vodě?

Někdo ze služebnictva prý slyšel i výstřel. Oficiální záznamy o tom ale neexistují, protože nikdo ze služebných nebyl zbaven mlčenlivosti. Ani přizvanému lékaři nebylo povoleno zmiňovat se o střelné ráně. Dobová prohlášení uvádějí, že se Ludvík II. utopil. Dnešní odborníci to ale nepovažují za pravděpodobné. Jak se mohl 1,93 metru vysoký král utopit v mělké části jezera? 

Poddaných se stranil

Kdo by měl k vraždě nejlepší motiv? Finanční situace vladaře byla velmi špatná a zahraniční banky mu vyhrožovaly exekucí. To dělalo starosti i jeho mnohým ministrům. 

Ludvík II. se podle článku Claudie Frickelové pro web.de od jiných králů značně odlišoval. V noci se nejraději procházel svými zámky a přírodou. Svým poddaným se zpravidla vyhýbal. Na druhé straně je při setkání v kostele velkoryse obdarovával.

Po své korunovaci v roce 1864 se 18letý Ludvík II. rozhodl být mocným a moudrým vladařem. Již po pěti letech se ale pokusil uskutečnit svůj bláznivý sen a postavit monumentální zámek Neuschwanstein. Nehledě na finance ho nechal vybavit nejmodernější technikou včetně horkovzdušného vytápění.

Sladké sny vystřídala noční můra 

Jeho druhým architektonickým počinem se v roce 1870 stala královská vila Linderhof. Zasněný král se rád vydával do umělé jeskyně a nechával se oslnit světelnými efekty a nedalekým jezerem. 

Stavbu třetího a posledního zámku Herrenchiemsee Ludvík II. zahájil v roce 1878. Bavorský král ho věnoval svému vzoru, tehdy již zesnulému francouzskému králi Ludvíku XIV., kterému nechal postavit i přijímací sál a ložnici. Přestože se náklady na stavbu neustále zvyšovaly, Ludvík II. trval na tom, že se musí pokračovat.  

Ludvík II. se nakonec ponořil do sebe. Brzy přestal rozlišovat mezi svou fantazií a realitou a v nočních můrách ho opakovaně pronásledoval podivný vrah. Král začal podezírat své okolí a uvěřil své vlastní domněnce, že se ho někdo pokouší zabít. Na své vladařské povinnosti rezignoval a svým ministrům tak dal záminku ke svému umístění do domácího vězení.

„Ty nejkrásnější sny nakonec vystřídaly ty nejhorší,“ uvedla Claudia Frickelová. „I pohádkový král musí zemřít.“