Opičí neštovice neboli mpox: Vše, co o nemoci potřebujete vědět

Přestože opičí neštovice nejsou zdaleka tak nebezpečné jako pravé neštovice, které byly v 20. století zodpovědné za miliony úmrtí, představují vážnou hrozbu pro lidské zdraví, zejména v afrických zemích, kde je virus endemický. V posledních letech se však onemocnění objevilo i mimo Afriku, což vyvolalo celosvětovou pozornost a otázky týkající se jeho šíření a prevence.

Historie a původ opičích neštovic

Opičí neštovice byly poprvé identifikovány v roce 1958 u opic chovaných pro výzkum, odtud pochází jejich název. První lidský případ byl zaznamenán v roce 1970 v Demokratické republice Kongo (dříve Zaire). Od té doby byly hlášeny případy především v afrických zemích, zejména v západní a střední Africe, kde virus přirozeně cirkuluje mezi zvířaty.

Původním rezervoárem viru jsou hlodavci, zejména krysy a veverky. Přestože se virus nazývá "opičí neštovice", opice jsou pouze náhodnými hostiteli. Zvířata, která virus přenášejí, mohou nakazit člověka prostřednictvím kousnutí, škrábanců nebo kontaktu s tělními tekutinami nakažených zvířat. Přenos mezi lidmi je méně častý, ale může se vyskytnout prostřednictvím přímého kontaktu s tělními tekutinami, lézemi nebo kontaminovanými předměty, jako jsou oděvy nebo ložní prádlo.

Příznaky opičích neštovic

Inkubační doba opičích neštovic je obvykle 7 až 14 dní, ale může se pohybovat od 5 do 21 dnů. Onemocnění začíná nespecifickými příznaky, které jsou podobné chřipce, a zahrnují:

• Horečku
• Bolesti hlavy
• Svalové bolesti
• Únavu
• Oteklé lymfatické uzliny (symptom, který pomáhá odlišit opičí neštovice od jiných virových onemocnění, jako jsou pravé neštovice nebo plané neštovice.)

Po počátečních příznacích se na těle objeví vyrážka, která obvykle začíná na obličeji a následně se šíří na další části těla. Vyrážka se vyvíjí přes několik fází:

1. Makuly – ploché červené skvrny na kůži
2. Papuly – vyvýšené hrbolky
3. Vezikuly – malé puchýřky naplněné tekutinou
4. Pustuly – puchýřky naplněné hnisem
5. Krusty – puchýřky se mění v krusty, které postupně odpadávají

Nemoc obvykle trvá 2 až 4 týdny. Většina pacientů se zotaví, ale v některých případech, zejména u dětí nebo u osob s oslabeným imunitním systémem, může dojít ke komplikacím, které mohou vést k vážnému onemocnění nebo smrti.

Diagnóza a léčba

Diagnostika opičích neštovic se provádí na základě klinických příznaků a potvrzuje se laboratorními testy, jako je PCR (polymerázová řetězová reakce), která detekuje DNA viru ve vzorcích odebraných z lézí.

Léčba opičích neštovic je převážně podpůrná, což znamená, že se zaměřuje na zmírnění příznaků a prevenci komplikací. Neexistuje specifický lék proti opičím neštovicím, ale antivirotika jako tecovirimat, vyvinuté původně proti pravým neštovicím, mohou být použita při závažných případech. Rovněž existují vakcíny proti opičím neštovicím, které jsou založené na vakcínách proti pravým neštovicím, jako například vakcína JYNNEOS.

Globální šíření a prevence

V roce 2022 došlo k neobvyklému rozšíření opičích neštovic do zemí mimo Afriku, což vedlo k obavám ze vzniku nové pandemie. Případy byly hlášeny v Evropě, Severní Americe a dalších regionech, přičemž k šíření docházelo zejména mezi lidmi s blízkým fyzickým kontaktem.

Světová zdravotnická organizace (WHO) a další zdravotnické organizace začaly v reakci na toto šíření posilovat monitorování a kontrolní opatření. Patří mezi ně sledování kontaktů, izolace infikovaných osob a očkování ohrožených skupin. WHO také vyhlásila opičí neštovice za globální zdravotní pohotovost, což upozorňuje na potřebu mezinárodní spolupráce při řešení této hrozby.

Prevence nákazy opičími neštovicemi zahrnuje:

• Vyhýbání se kontaktu s divokými zvířaty, zejména v endemických oblastech
• Používání ochranných prostředků při péči o nemocné osoby
• Důkladná hygiena, jako je mytí rukou
• Očkování proti pravým neštovicím nebo opičím neštovicím v ohrožených oblastech

Opičí neštovice představují významnou výzvu pro globální zdravotnictví, zejména v kontextu současné mobility obyvatelstva a možností rychlého šíření nemocí, přestože nejsou zdaleka tak nebezpečné jako pravé neštovice.