Pokus, omyl. Jak se stavěl hrad na příkladu hradu Vrškamýk

Hrady zaujímaly v krajině rozličná postavení. Stavitelé se dokázali vypořádat s nejrůznějšími podmínkami a možnostmi, které daly vzniknout vodním či skalním hradům. Nejčastěji však volba padla na okraj plošiny či ostroh. Tato místa kombinovala dobrou dostupnost hradu z prostoru předhradí či podhradí, přitom hrad dostatečně zabezpečovali. Důležitou podmínkou byla též dostupnost stavebního materiálu a dominance místa v daném prostoru, která byla důležitá pro jednu z mnoha rolí hradu – symboliku a demonstraci moci.

K volbě konkrétního staveniště často vedla i vazba na starší osídlení v daném místě či v jeho blízkém okolí. Tak tomu zřejmě bylo i v případě hradu Vrškamýk. První písemná zmínka hovořící o tomto místě pochází již z roku 1186. Tehdy podstatnou část ostrohu zaujímalo zřejmě hradiště, popřípadě dvorec s příslušenstvím, který byl až později nahrazen kamenným hradem.

Ten nechal v návaznosti na starší rezidenční sídlo vybudovat král Václav I. během 1. poloviny 13. století. Hrad tehdy zaujal nejvyšší, poměrně úzkou část ostrohu, která byla následně vymezena širokým příkopem s okružním valem. K dokončení hradu došlo nejspíše až za časů krále Přemysla Otakara II.

Dispozice hradu byla dvojdílná. Do přední části, která obsahovala zřejmě pouze dlouhou rozměrnou budovu při jedné boční straně, se vcházelo čtverhrannou věžovitou branou. Od zadního hradu ji odděloval široký příkop. Do této části hradu se vstupovalo od západu průjezdem se sediliemi, zaklenutým křížovou klenbou, situovaným v přízemí čtverhranné věže. Ta vedla na poměrně úzké nádvoří, které kromě věže ze zbylých tří stran lemovala minimálně patrová křídla. Šíře dlouhých bočních křídel odpovídala šíři nádvoří. Celek působí až dojmem trojlodního půdorysu, připomínající například objekt baziliky.

Předpokládá se, že obě delší palácová křídla byla plochostropá a obytná. V jižním křídle se dochovaly otisky dvou roubených komor. Kratší východní křídlo, které bylo zaklenuto křížovou klenbou, obsahovalo snad kapli či reprezentační sál. Spojení místností v prvém patře umožňovaly pavlače obíhající nádvoří kolem dokola. Interiéry hradu byly vyhřívány pomocí teplovzdušného topení, což ukazuje na vysoký obytný standard a značný rezidenční význam hradu.

Z palácových křídel se dodnes dochovaly nádvorní stěny a části příček, zatímco celý vnější okruh zdí se sesunul. Zánik hradu však není otázkou válečné akce, či opuštění během novověku, jako u většiny jiných lokalit. Hrad totiž doplatil na určitou nezkušenost stavitelů a nekvalitní staveniště.

Hrad byl důležitým centrem kraje a nejspíše také významným rezidenčním objektem posledních Přemyslovců, kteří se v okolí mohli věnovat loveckým radovánkám. Jeho zázemí tvořila soustava manství, která ale po založení Karlštejna převedl Karel IV. ke svému novému hradu. K tomuto kroku ho nevedla neobliba starého hradu, ale fakt, že Vrškamýk byl již v té době nejspíše ve špatném stavu, ne-li zcela v ruinách. Jak ukázaly archeologické nálezy, hrad zanikl již někdy na počátku 14. století.  Příčinou byly statické poruchy obvodových zdí zadního hradu, které se zřítily. Na vině bylo jistě nevhodné podloží a zřejmě nekvalitní základové práce. To společně s omezeným prostorem v podobě značně úzkého staveniště jistě zabránilo záměru obnovení hradu. Funkci a roli Vrškamýku tak přejal Karlštejn.

Podobné problémy ale měly i jiné hrady, které doplatily buďto na špatnou volbu staveniště, respektive podloží, popřípadě na nekvalitní provedení, které mnohdy připomínalo metodu pokus, omyl. Například parkánová hradba na nedalekém Křivoklátě se stavěla na třikrát.