Bludný Holanďan plný krys? Záhada sovětského parníku ještě nemá konec

Herečka Ljubov Petrovna Orlova (Любо́вь Петро́вна Орло́в) byla jednou z prvních známých hereckých hvězd a podle některých pramenů dokonce oblíbenkyně Josifa Stalina. Její slávu ji dokonce předpovídal legendární Fjodor Šaljapin, a to v době, kdy jí bylo sedm let. Svůj poslední film Skřivánek a Lyra (Cкворец и Лира) natočila dva roky před svou smrtí v roce 1975. O rok později byla na její počest pojmenována loď třídy Marija Jermolova (nebo též projekt 1454).

Arktická výletní loď Ljubov Orlova o výtlaku 4521 BRT nebyla žádnou obří lodí na bázi Titanicu nebo pozdějších kolosů Normandie, Queen Mary či Queen Elizabeth. Protože se počítalo s její plavbou v oblasti častého výskytu ledových ploch, byl její trup upraven podle finsko-švédské specifikace L1. Postavila ji jugoslávská Titova loděnice Uljanik plovidba v Pule společně s dalšími šesti plavidly, která většinou nesla jména ruských umělkyň.

Loď provozovala Dálněvýchodní námořní společnost (Дальневосточное морское пароходство), dnešní FESCO Transportation Company, která i v dobách Sovětského svazu sídlila ve Vladivostoku. Její služba trvala až do roku 1999, kdy se jí FESCO rozhodlo podrobit důkladné rekonstrukci a najímat jako charterové plavidlo. Nejdřív plula pod vlajkou Marine Expeditions, poté si ji najímala společnost Quark Expeditions k cestám do Antarktidy, Cruise North Expeditions zase do Arktidy.

Kritické problémy začaly pro Ljubov Orlovu v roce 2006. psal se 27. listopad a loď u Deception Island (Jižní Shetlandy) najela na podmořskou skálu. Nebyla schopná se vlastními silami vyprostit, takže musela počkat na španělský ledoborec Las Palmas, který loď uvolnil z nedobrovolného vězení. Ljubov Orlova poté vlastním pohonem doplula do cíle své plavby v Ushuaia na Sierra del Fuego (Ohňová země).

Od té doby se dalo říci, že se parníku lepila smůla na kormidlo. Několik dalších plánovaných plaveb kvůli zhoršujícímu se technickému stavu bylo zrušeno, takže nakonec skončila Ljubov Orlova v kanadském přístavu St. John’s na New Foundlandu. Tady byla zadržena kvůli dluhu ze strany Cruise North Expeditions, který se vyšplhal až do výše 251 000 dolarů. Dalším důležitým faktem bylo 51 členů posádky, kterým nebyla po pět měsíců vyplacena mzda. Takže od září 2010 až do února 2012 byla Ljubov Orlova držena v docích, poté byla provedena nucená dražba lodi. Nakonec ji za 275 000 $ získal podnikatel Reza Shoeybi, majitel firmy Neptune International Shipping. Hodlal ji dopravit do Dominikánské republiky a tam prodat do šrotu – odhadem za ní hodlal utržit až 800 000 dolarů.

Problém byl v tom, že plavidlo po 18 měsíců trčelo v přístavu a nikdo na něm nic nedělal. Přístavní dělníci prohlásili, že Ljubov Orlova byla v tak dezolátním stavu, že by transport nevydržela. Proto byly chvatně provedeny úpravy a na scéně se objevil tažný remorkér Charlene Hunt (výtlak 157 BRT) společnosti Hunt  Marine. Z přístavu vytáhl loď 27. ledna 2013, ovšem po dni vlečení se zpřetrhala lana a veškeré pokusy o jejich znovunavázání selhaly. Zabránilo v tom značně rozbouřené moře, třímetrové vlny a vichr o síle 35 km/h. Zhroucený Shoeybi prohlásil, že ho tato událost zruinovala, protože přišel o dvanáctileté úspory.

Loď se nacházela v kanadských vodách a společnost Husky Energy pověřila zásobovací loď Atlantic Hawk, aby držela Ljubov pod kontrolou. Plavidlo totiž mířilo k jihovýchodnímu konci poloostrova Avalon a stávalo se hrozbou pro ropné plošiny. Atlantic Hawk se k Ljubov přiblížil 31. ledna 2013, ale spokojil se jenom s tím, že volně plující loď sledoval.

Na začátku února překonala Ljubov Orlova hranici mezinárodních vod a Kanadu přestala zajímat. Společnost Trasportation Canada uvedla, že nemá důvod dále plavidlo sledovat, protože pro vrtné plošiny, jejich personál nebo mořskou dopravu nepředstavuje nebezpečí, navíc by za ní měl i nadále zodpovídat vlastník, v tomto případě Reza Shoeybi nebo jeho společnost. Dne 4. února 2013 byla vydána zpráva, že se loď nachází asi 250 námořních mil od St. John’s (zhruba 50 mil od hranice kanadských vod).

Loď se mohla vydat kamkoli od norských osad až po africké pobřeží. Ještě dvakrát byl zachycen její signál, 23. února nějakých 1300 mil od irského pobřeží. O pět dní později už se o její přítomnosti zmínila média na Islandu a v Irsku. Současně vyslala National Geospatial-Intelligence Agency varování pro menší plavidla o přítomnosti velké lodi.

Existuje zařízení EPIRB (Emergency Position-Indicating Radio Beacon), které dle mezinárodního práva musí být nainstalováno na každém záchranném člunu. Při jeho spuštění na vodu vyšle paprsek, který spolehlivě udá GPS plavidla. Aktivace EPIRB může proběhnout jak manuálně, tak automaticky. A právě takový signál byl zachycen 700 mil od irského pobřeží Kerry. Podle něj by v případě Ljubov Orlove mohlo dojít k takové situaci, že se dostala pod vodu, jenže 13. března se objevil další signál a z jiného místa. A záhada byla na světě.

Záležitosti se chopily britské bulvární deníky The Sun a Daily Mirror a spustily kampaň, děsící obyvatele Království před zmutovanými krysami z paluby Ljubov. Přitom nikdo neměl důkaz, že se něco takového na lodi odehrává, pouze hlášku jistého belgického dobrodruha Pima de Rhoodese, který se hodlal na palubu lodi dostat. Pokud by ji nalezl, hodlal její útroby nacpat jedem, ale Ljubov vůbec nenašel. Na místě posledního výskytu lodi bylo pusto, takže i když se poté psalo o jejím potopení, nebylo možné to tvrdit s jistotou. Jak uvedla ekologická organizace Robin de Bois, rizika jsou velmi vážná: „V případě kolize, potopení nebo havárie se z lodi uvolní palivo, jiné toxické látky, azbest, rtuť a další nerozložitelný plovoucí odpad.“ Šéf irské pobřežní hlídky Chris Reynolds byl podstatně střízlivější. „Za posledních pár měsíců jsme zaregistrovali pár velkých bouří. Jenže ne dost velkých na to, aby dokázaly tak velké plavidlo potopit. Je třeba zachovat opatrnost.“

Důkaz, že by se na palubě vyskytovaly agresivní hlodavci, tedy neexistuje, ale také nejde jednoznačně tvrdit, že jde pouze o bulvární nesmysl. Odborníci nevylučují, že by taková situace mohla nastat. Krysy v podpalubí jsou tradičním námořním jevem a není důvod předpokládat, že Ljubov Orlova by měla být výjimkou. Když se parník nacházel rok a tři čtvrti v přístavu St. John’s a kanadská vláda rokovala o jejím dalším osudu, nesměl nikdo z lodi nic odnést, a to ani zboží podléhající rychlé zkáze. Tedy ideální prostředí pro inkriminované hlodavce.

Jak uvádějí odborníci i námořníci, krysy dokáží přežít i za těžkých podmínek. Ovšem po roce, pokud není loď zásobována, nutně dojde k boji o přežití – silnější zvířata začnou útočit a požírat slabší jedince.

Na první pohled by se mohlo zdát, že stačí do určité oblasti vyslat pátrací týmy, ale s ohledem na obrovskou plochu oceánu to není vůbec jednoduché. Navíc opravdu neexistují indicie, kde by se parník mohl nacházet, protože v posledních místech indikovaných EPIRB se nic nenašlo. Čtyři roky po posledním výskytu Ljubov Orlove tedy nemůžeme s určitostí říci, že se loď potopila. Ovšem stejně tak nejsou k dispozici důkazy, že tento novodobý Bludný Holanďan brázdí nadále vody Atlantického oceánu.