Jak vyřešit nedostatek operátorů bezpilotních letadel? Pomoci by mohli hráči videoher

Kontrolní stanice bezpilotního letadla by leckomu připomněla ložnici náruživého hráče videoher. Najdete v ní několik obrazovek, kvalitní sluchátka a joystick. Nesmí chybět pohodlně polstrovaná židle. Operátor mačká tlačítka, hýbe joystickem a reaguje na podněty na obrazovce. Mluvíme o hráči her, nebo o profesionálovi?

Právě toto zaujalo psychology z University of Liverpool a přimělo je to k myšlence, jestli by nebylo řešení nedostatku operátorů bezpilotních letadel možné trochu obejít. Technologie bezpilotních letadel se rychle vyvíjí a strojů přibývá – ovšem počet profesionálů, kteří je dokážou ovládat, moc neroste. Nebyl by hráč ideální náhradou?

Tým se rozhodl to vyzkoušet a ve svém experimentu proti sobě postavili hráče videoher, pilota a pilota z povolání. Dali jim k ovládání bezpilotní letadlo a čekali, který z nich ho dokáže ovládat nejlépe a nejbezpečněji. Za každou skupinu se studie účastnilo 15 hráčů. Dohromady tedy bylo účastníků 60, 9 z nich byly ženy, zbytek muži.

Výzkumníci porovnávali úrovně přesnosti, sebevědomí a rovnováhu mezi hodnocením sebejistoty a přesnosti. Účastníci měli ovládat simulovaný let. Během této simulace je vědci postavili před 21 složitých rozhodnutích, které měly za úkol zvednout úroveň rizika a nebezpečí.

Studie varuje, že přílišné sebevědomí není vždy úplně dobrou záležitostí. „Sebevědomí, ačkoliv velmi důležité, se stane přehnaným sebevědomím, pokud není usměrněno pomocí přesných rozhodnutí.“ Úroveň sebejistoty i přesnosti klesla, jak se navyšovalo nebezpečí.

To se dá při hektickém scénáři očekávat. Nicméně hráči a profesionální piloti prokazovali nejvýraznější známky sebevědomého rozhodování. Hráči navíc projevovali neustálý pozitivní vztah mezi jistotou a přesností, bez ohledu na to, jestli se riziko zvyšovalo či snižovalo. Dá se z toho vyčíst, že si hráči umí udržet chladnou hlavu i v riskantních situacích.

„Porozumět tomu, která skupina potenciálních operatérů má nejlepší schopnosti, by mohlo velmi pomoci ovládání bezpilotních letadel,“ uvedla autorka studie Jacqueline Wheatcroft v tiskovém prohlášení. „Všeobecně byli hráči méně přehnaně sebevědomí ve svém rozhodování.“

Videohry jsou vnímané trochu jako strašák společnosti a něco, čemu by bylo radno se vyhnout. Odpůrci prohlašují, že propaguje a také způsobuje násilí a lenost. Nicméně více a více vědců projevuje, že videohry mají výhody v reálném životě – ať je to zlepšení kognitivních funkcí nebo zlepšení paměti.

Nebo získání pohádkové práce.