Nová etapa války? Radioelektronická zbraň byla v tichosti otestována už ve dvou konfliktech

Systém Leer-3 je oficiálně označován jako aerodynamický předsunutý rušič přístrojů v síti standardu GSM. Jednoduše řečeno, toto zařízení dokáže narušit signál, který vašemu mobilnímu telefonu poskytuje operátor, a nahradit ho svým vlastním. Speciální vysílač systému Leer-3, jež je namontovaný na malém bezpilotním letounu, umí napodobit činnost základnových stanic sítě GSM a ovlivnit tak běžný provoz koncových zařízení.

Jak uvedl Kirill Rjaboj pro stránky topwar.ru, za vývojem a následnou výrobou zmíněného systému stojí petrohradská společnost Special'nyj těchnologičeskij centr. K jeho hlavním součástem patří nákladní automobil KamAZ-5350 s přívěsem vybaveným anténou, řídícími systémy a dvěma bezpilotními letouny Orlan-10. Přestože se KamAZ-5350 dokáže pohybovat i v obtížném terénu, podle potřeby lze Leer-3 namontovat i do jiných vozidel.

Bezpilotní letouny Orlan-10 se starají o rušení a nahrazování rádiového signálu. K jejich vybavení patří speciální vysílače, jež napodobují základnové stanice sítě GSM a umožňují blokovat práci mobilních telefonů na frekvencích 900 MHz a 1800 MHz. Tyto vysílače se nachází buď na křídlech, nebo a ve středové části Orlanů-10 a jejich výkon dosahuje 2 W v prvním případě a 10 W v tom druhém. Díky tomu může Leer-3 vyřadit z provozu až 2000 mobilních telefonů třech různých operátorů v okruhu šesti km.      

Zmanipulovat jdou SMS, videozprávy i volání 

Maximální doba letu Orlanu-10 je deset hodin, unese až čtyři kg zátěže a dosahuje rychlosti 150 km/h. Tyto vlastnosti systému Leer-3 umožňují efektivně plnit zadané úkoly v současných konfliktech. Celkovou dobu provozu v určité oblasti lze zvýšit střídavým nasazením několika bezpilotních letounů.

„V podstatě je to základnová stanice, jež je schopná převzít kontrolu nad voláním a komunikací v síti,“ řekl generální ředitel analytické společnosti Telecom Daily Denis Kuskov v rozhovoru pro iz.ru. „Uživatelé ani nezaznamenají změnu ve spojení s jinou základnovou stanicí. Operátor bezpilotního letounu jim pak může posílat SMS a volat na jejich telefony. Při pokusu o spojení se sítí internet se uživatelům jako první mohou zobrazit předem připravené videozprávy. Na stejném principu funguje připojení k Wi-Fi síti na veřejně přístupných místech.“  

Praktické nasazení systému Leer-3 je známé ze Sýrie. V roce 2016 ruská armáda například rozeslala ozbrojeným skupinám v konfliktních oblastech textovou zprávu s žádostí o příměří. Později při bitvě o Aleppo byli jeho obránci a obyvatelé podobným způsobem informováni o humanitárních koridorech určených k východu z města a o místech, na nichž docházelo k rozdělování léků či potravin. Je pozoruhodné, že v Aleppu tehdy nefungovaly téměř žádné základnové stanice GMS sítě, a přesto bylo možné pravidelně přijímat SMS zprávy.

Kombinace rušiče a dronů je bezprecedentní 

Podle článku Michaela Pecka pro nationalinterest.org došlo k využití systému Leer-3 také v okolí Doněcku na východní Ukrajině. Rusko ovšem není jediným státem, jež celulární neboli buněčné sítě využívá. I izraelské armáda posílala varování civilistům v pásmu Gaza předtím, než tam uskutečnila bombardování. Ruské využití bezpilotních letounů ale přináší zajímavé možnosti, jak narušit komunikaci hluboko na nepřátelském území.

Zvyšování technologické vyspělosti ruských zbraní s sebou přináší několik výzev. Pomineme-li současný stav ruského hospodářství, který brzdí vývoj a masovou produkci nejmodernější vojenské techniky, systémy jako je Leer-3 vyžadují velmi vysoké technické znalosti a zkušenosti obsluhy. Značnou část jeho vojsk ovšem stále tvoří branci, jejichž výcvik pro obsluhu sofistikovaných systémů nedává moc smysl. Po relativně krátké době totiž armádu opouští a prostředky vynaložené k jejich školení by se tudíž ztratily.    

„Rusko se vydalo cestou profesionalizace armády, ale dokončení tohoto procesu bude ještě nějakou dobu trvat,“ domnívá se Dave Majumdar ve svém příspěvku pro nationalinterest.org. „Profesionální vojáci s dobrým výcvikem tvoří asi jen čtvrtinu ruských pozemních sil. Tito vojáci z povolání… jsou součástí sil rychlé reakce. Rusové rovněž podnikli řadu kroků ke zlepšení výcviku a odborného vojenského vzdělání… Reformy jsou však neúplné a tato situace se v následujících letech příliš nezmění.“