Hrozivá smrt českého vynálezce. Osudným se mu stal choceňský tunel

Jan Perner přišel na svět dne 7. září roku 1815 do mlynářské rodiny v Bratčicích nedaleko Čáslavi. Když se narodil, byl velmi slabé dítě, a tak ho rodiče nechali urychleně pokřtít. Tehdy bylo totiž nemyslitelné, aby novorozenec zemřel nepokřtěný. Malý Honzík však naštěstí rychle nabral sílu a vyrostl z něj zdravý chlapec.

V roce 1827 ukončil školní docházku v Potěhách, o tři roky později Týnskou hlavní školu v Praze. Otec plánoval přenechat Janovi své řemeslo, ovšem Jan se rozhodl studovat na pražském technickém učilišti. Zde roku 1833 získal titul inženýra. Dnes se nám možná může zdát nezvyklé, že inženýrskou kvalifikaci získal po absolvování pouhého učiliště, ovšem v dané době byla náročnost studia na této škole srovnatelná s vysokoškolským. Titul inženýra zároveň neznamenal akademický titul (tedy jak ho známe dnes), ale označoval profesi.

Mladý inženýr se v roce 1836 vydal do Ruska, kde se věnoval práci na železnici vedoucí z Petrohradu do Carského Sela a Pavlovska. Ještě téhož roku však byl nucen Rusko opustit kvůli údajným sporům s tamními úřady. Další zkušenosti Perner nasbíral v Bruselu nebo v Anglii.

Po návratu ze zahraničních cest byl císařem pověřen výstavbou nové železniční sítě v Čechách. Jan Perner se tak stal vrchním železničním inženýrem, jeho úkolem bylo zejména dohlížet na stavbě tratě 010, která se mu později stala osudnou. Od roku 1837 do roku 1839 řídil stavbu železnice vedoucí z Břeclavi do Brna. Později vedl stavební práce na tratích mezi Ostravou a Osvětimí či Vídní a Prahou.

Stavební práce na trati 010 prováděla firma Adalberta Lanny, který patřil mezi významné osobnosti ve svém boru. Dále se na pracích podílela firma bratří Kleinů. Trať 010 měla spojovat Olomouc s Prahou, pokračovat pak měla do Drážďan. V listopadu roku 1844 se začalo se stavbou pražského (později Masarykova) nádraží. Dráha byla slavnostně otevřena dne 20. srpna 1845. První vlak, který dojel z Olomouce do Prahy, byl slavnostně vyzdoben. Na nádraží ho přivítal nadšený dav lidí, jednalo se o slavnostní událost spojenou s řadou kulturních akcí. Od 1. září 1845 byl zaveden pravidelný provoz na trati 010.

Z úspěchu se pochopitelně radoval také inženýr Jan Perner. Bohužel jenom pár dní. Dne 9. září 1845 totiž došlo na zmíněné trati k tragédii, která si vyžádala lidský život – život Jana Pernera. Nesrazili se však vlaky ani žádný z nich nevykolejil. Osudným se inženýrovi stal choceňský tunel.

Co se tedy osudného dne 9. září 1845 na trati odehrálo? Inženýr Perner se vydal na inspekci na Moravu. Když se vracel do Prahy, vlak projel choceňským tunelem a Jan Perner se postavil na schůdky vagónu, aby si mohl prohlédnout portál tunelu. To však neměl dělat. Praštil se totiž do hlavy a ramene o sloupek, tzv. označník. Utrpěl těžký otřes mozku, se zraněním pak dojel až do Pardubic. Zde se po vystoupení z vlaku zhroutil, odmítl však pomoc lékaře a vyslovil přání, aby byl dopraven do domu svých rodičů. Zde o den později Jan Perner svým zraněním podlehl. Inženýr zemřel v pouhých třiceti letech. Místem jeho posledního odpočinku se stal centrální hřbitov v Pardubicích.

Na památku Jana Pernera dnes nesou jeho jméno některé vlaky. Náměstí před vlakovým nádražím v České Třebové a Pardubicích jsou rovněž pojmenována podle tohoto významného inženýra. Na těchto místech také najdeme sochy tohoto muže. Dopravní fakulta pardubické univerzity také připomíná jeho jméno.

Dnes byste již místo tragédie, tedy choceňský tunel, nenašli. Ve 40. letech minulého století byl zrušen a vlakem tudy tedy neprojedete.