Zrod východního impéria: Jak se Rusové probíjeli až na Aljašku?

Takřka každý velký státní útvar měl v historii tendence, co nejvíce rozšířit své území. Konec konců se o to pokoušely i státy menší. Nám bude asi blízky příklad středověké Koruny české. Tento státní útvar na našem území také znatelně rozšiřoval své území,  především tedy zásluhou dynastie Lucemburků. Největší imperiální řádění však nastalo v důsledku zámořských objevů, které vedly k vzniku koloniálních mocností.

Asi není potřeba mluvit o tom, že ve svých časech bylo britské koloniálních impérium největším státním útvarem v historii lidstva, ale obrovská území takto ovládaly i ostatní evropské mocnosti. Ale vraťme se k Rusku. Zásadní rozdíl totiž spočíval v tom, že zatímco zámořské kolonie se postupně emancipovaly a dnes tvoří více či méně nezávislé státy, tento proces na územích obsazených Rusy nikdy nenastal, pomineme-li rozpad Sovětského svazu.

Jeden Ivan za druhým od Kyjeva po Ural

Pohled do ruských dějin z dnešní perspektivy je plný paradoxů. Prvním centrem ruské státnosti byl ukrajinský Kyjev a do dnešního centra v Moskvě se hlavní město stěhovalo až později a pak ještě jednou za bolševiků, jelikož Petr I. Veliký přestěhoval hlavní město do Petrohradu. Počátky ruské rozpínavosti není příliš těžké identifikovat. Musíme však na konec 15. století, kdy vládl Ivan Veliký z rodu Rurikovců. Dalším paradoxem je, že Rurikovci byl původně rodem Varjagů, čili vikinských nájezdníku ze Skandinávie. Ovšem v jeho časech se tehdejší Moskevské knížectví muselo vypořádat se zcela jinou hrozbou.

Dlouhá léta totiž byla ruská knížectví v područí mongolské Zlaté hordy. Nicméně tatarský stát se postupně dostal do krize a Ivan Veliký zavelel do útoku, sjednotil ruská knížectví, porazil mongolské nájezdníky a začal rozšiřovat svá území. V úspěšně expanzi navázal Ivan Hrozný, který už praktikoval útočnou dobyvatelskou politiků vůči Mongolům a obsadil Kazaňský a Astrachaňský chanát.

Vzhůru na Východ

Chuť rozšiřovat území se Rusovi upřít očividně nedala. Přestože Ruští carové vedli celou řadu více či méně úspěšných válek se západními sousedy, tak možnosti rozšiřovat svá území na úkor přeci jenom vyspělejšího Západu byly značně omezené. Na druhou světovou stranu to však bylo zajímavější. Přestože se na první pohled nekonečná sibiřská tajga zdá jako zcela nezajímavé území, na prahu novověku nabízela jednu ekonomicky zajímavou komoditu, a to kožešiny a právě ovládnutí obchodu s kožešinami nasměrovalo ruskou expanzi tímto směrem.

Na skok na Aljašku

Ruské ambice rozprostřely tuto zem dokonce až na třetí kontinent, když Rusové začali kolonizovat Aljašku. Jejich největším zájmem na Aljašce byly opět kožešiny, které jim opatřovali domorodí Indiáni. Jejich služby si však nově příchozí vynucovali často i násilím, navíc jak bylo obvyklé, zavlekli mezi domorodce celou řadu chorob, což mělo za následek celou řadu smrtících epidemií. Z aljašských kožešin se však car neradoval dlouho. Po prohrané krymské válce v polovině 19. století obsadilo anglické a francouzské námořnictvo přístav Petropavlosk. Rusům nezbývalo než si přiznat, že nemají prostředky na obranu vlastního, natož koloniálního území a tak raději Aljašku prodali do USA, o nalezištích ropy však tenkrát neměli ani zdání.