IBM odhalilo první komerční kvantový počítač

Navíc má provoz kvantového počítače nemalá omezení. Tím prvním je jeho velikost, i když do sálových počítačů rané éry křemíkových počítačů má daleko, měří na výšku 2,7 metru, pořád je to poměrně hodně. Hlavní problém, ale spočívá v tom, že kvantový počítač musí být uzavřen do vzduchotěsné skleněné tuby, která ho izoluje od okolního prostředí a udržuje extrémně nízkou teplotu. Tu počítač potřebuje ke svému provozu. Kvantové počítače nevyužívají tradiční bity (tzn. 1 a 0) ale quibity, což jsou vlastně specifické kvantové stavy částic. Ty jsou extrémně náchylné na okolní vlivy, jako změna teploty nebo elektromagnetického pole, a tak musí být počítač od okolního prostředí co nejlépe izolován.

Q System One není schopen stabilně používat více než pouhých 20 quibitů a kvůli relativně vysoké chybovosti musí být navíc několik quibitů vyhrazeno na opravy dat. To se zdá málo oproti konkurenčním kvantovým počítačům, které zvládají práci i 2048 quibity. A co teprve oproti desítkám Gb klasických počítačů. Díky jinému způsobu výpočtů jsou kvantové počítače teoreticky schopné provádět algoritmy, které jsou klasickým počítačům nedostupné. Výpočetní výkon quibitů tak roste exponenciálně a už pouhých 150 quibitů znamená více možných stavů, než je atomů v celé Zeměkouli, a to už rozhodně není malé číslo.Kromě potencionálu značné výpočetní kapacity, najdou kvantové počítače uplatnění zejména v kyberbezpečnosti a šifrování dat. Kvantové šifry budou několikanásobě komplikovanější k prolomení, což je v době rozšíření různých hackerských útoků a hrozby hybridní války vedené přes internet zcela zádní oblast výzkumu. Ale kvantové šifrování je prozatím pouze hudba budoucnosti.

V čem spočívá tedy význam Q System One, když jde o velmi nepraktický stroj, který navíc zatím není ani rychlejší než analogové počítače?  Q System One sám o sobě rozhodně nezmění svět informatiky, ale je to významný krok na cestě za rozšířením kvantových počítačů. Q System One představuje první plně integrovaný počítačový systém, který může být bez problémů využíván běžnými komerčními uživateli (samozřejmě za předpokladu, že najdou dostatek prostředků, protože kvantové počítače jsou všechno možné jenom ne levné, a to i v měřítkách mezinárodních korporací). I když tedy nejdu nějakou zásadní technologickou inovaci, uvedení Q System One může opravdu hodně napovědět na významnou otázku, kterou je praktická uplatnitelnost kvanotvých výpočetních systému. V komerčním provozu se totiž teprve projeví technologické limity přístroje a vědci získají velké množství dat, které poslouží k sestrojení dalších strojů. 

Jen tak se ukáže, jestli potenciál, které kvantové výpočetní systémy potencionálně mají, půjde doopravdy uplatnit v praxi. Podle některých vědců totiž jsou snahy o sestrojení kvantového počítače srovnatelné se snahou zkonstruovat perpetuum mobile. A to jak víme, fungovat podle současných fyzikálních zákonů ani nemůže. Doufejme, že se s kvantovými výpočetními systémy na tom budeme lépe. Každopádně více budeme vědět brzy a to i díky Q System One.