Přepište učebnice: Mor ve středověku krysy nešířily, na vině je jiné zvíře

"Pokud se ukáže, že máme pravdu, budeme muset přepsat část dějin," řekl britské BBC biolog Nils Christian Stenseth z univerzity v Oslu, autor studie zveřejněné v americkém odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Doposud se předpokládalo, že za rozšíření moru mohly nakažené krysy, hostitelky blech, které později skočily na člověka. Vědci porovnávali letokruhy se záznamy o více než 7700 případech morové epidemie v Evropě, aby zjistili, jestli v inkriminované době panovaly dobré podmínky pro vypuknutí nákazy způsobené krysami. Aby se krysám dobře vedlo, potřebují léto s malým množstvím srážek.

"Zkoumali jsme široké spektrum klimatických ukazatelů a nenašli jsme vztah mezi výskytem moru a počasím," říká Stenseth.

Stenseth a jeho kolegové dospěli k závěru, že "černá smrt" v Evropě souvisela s počasím v Asii. Zjistili, že epidemie moru v Evropě přicházely poté, co ve střední Asii zažívali vlhké jaro a teplé léto. To jsou ideální podmínky pro rozmnožování pískomilů a s nimi se šířil i mor. Blechy nakažených zvířat pak přeskočily na domácí zvířata nebo na lidi a nákaza se zřejmě po hedvábné stezce dostala do Evropy, kde za oběť morovým epidemiím mezi polovinou 14. století a 18. století padlo 100 milionů lidí.

Tato teorie podle portálu amerického deníku The Washington Post vysvětluje, proč nemoc nesužovala kontinent neustále, ale objevovala se ve vlnách, i když krysy nevymizely.

Po bodnutí blechou dochází k rozvoji onemocnění během 2–6 dnů. Náhle se objeví vysoká horečka, bolesti hlavy, končetin, břicha. Bakterie (Yersinia pestis), které se dostanou do rány, jsou pohlceny buňkami imunitního systému, které je zanesou do nejbližších spádových mízních uzlin (většinou ve tříslech nebo v podpaží). V nich se bakterie množí a uzliny na to reagují těžkým zánětem, při kterém se enormně zvětší, až do velikosti pomeranče (bubonický mor). Takto zvětšené lymfatické uzliny mohou prasknout a vytvořit otevřené rány, ze kterých vytéká krvavá tmavá tekutina. Pokud uzliny prasknou, nebo jsou uměle otevřeny, dochází k jejich pozvolnému zahojení, a pacient má naději na přežití.

U většiny nemocných však dochází k průniku bakterií z lymfatické tkáně do krve, kudy se mohou dostat do plic a dochází tak ke vzniku druhotní plicní formy moru, která je vždy smrtelná, vysvětlue Vitalion.cz.

Přítomnost bakterií v krvi vyvolá vznik septické formy moru. Septický mor se ale také může vyvinout i bez předchozího zvětšení uzlin. K takovému průběhu dochází zejména u jedinců se špatným stavem imunity. Projevy jsou velmi dramatické- dochází k rychlému poklesu krevního tlaku, kolapsu. Krvácení do kůže se projeví splývajícími skvrnami hnědofialové barvy po celém těle. Septická forma moru vede vždy ke smrti pacienta.