Pozor, tento článek brzy zmizí. Jak nás klame mozek? Budete překvapeni

Pozor, tento článek zmizí:1. zítra2. za 1440 minut3. za 86.400 sekund

Když najdete u článku, který vás zajímá, jedno z těchto upozornění, které z nich vás přinutí, abyste si článek přečetli co nejdříve?

Při prvním varování mnozí odloží jeho četbu na druhý den. Při druhém upozornění je pravděpodobné, že četbu nebudete odkládat a při třetím ho ještě více lidí přečte okamžitě. Nicméně 24 hodin, jež nás dělí od zítřka, je totéž jako 1440 minut či 86.400 sekund. Aby však náš mozek dostal silnější impuls, potřebuje rozdělení času na co nejmenší úseky.

Daphna Oysermanová z Michiganské univerzity a Neil Lewis z Jihokarolínské univerzity ve své studii nazvané Kdy začíná budoucnost? ukázali, že jedna minuta a 60 vteřin pro mozek není totéž. Ve studii zkoumali chápání času u některých vysokoškolských studentů, o nichž je známo, že často trpí prokrastinací. Podobná tendence se projevuje také u důchodců, které vědci rovněž sledovali.

Studie zahrnovala 162 studentů, kteří měli dosáhnout určitého výsledku. Jestliže uvažovali v rámci dní, a nikoli měsíců či let, chápali cíl svého snažení jako bezprostřednější. Jestliže však byla dotázána skupina, která uvažovala ve dnech, kolik času chybí do zkoušky, udávali její členové nižší počet dní, než ti, kdo uvažovali v perspektivě měsíců. Je-li zkouška za 90 dní, zdá se být mnohem bližší, než když uvedeme, že bude za tři měsíce, a motivace začít studovat se stává silnější.

A jedno užitečné tajemství nejen pro studenty, ale také pro ty, kdo trpí syndromem prokrastinace. Ve druhé části studie bylo 1100 budoucích studentů dotázáno, kdy by začali shromažďovat částku potřebnou ke studiu. Ti, jimž bylo řečeno, že mají k dispozici 18 let, plánovali investice s průměrným zpožděním čtyři roky ve srovnání s těmi, jimž bylo oznámeno, že budou přijati na univerzitu za 6570 dní.

"Když si zvyknete dělit čas na malé části, používat dny místo let, bude se vám budoucnost zdát bližší," uvádí Oysermanová, kterou citoval italský list Corriere della Sera.

O prokrastinaci hovoříme (test zde) tehdy, když dojde ke vzniku neúměrně veliké časové prodlevy mezi úmyslem či odhodláním začít pracovat na úkolu (nebo jej dokončit) a skutečným zahájením (nebo ukončením) práce. Časová prodleva je neadekvátní tehdy, když čas, který je potřebný pro jeho zdárné splnění neodpovídá vnitřním normám a/nebo schopnostem jedince, který prokrastinuje, vysvětluje adiktologie.cz.

Fenomén prokrastinace má úzký vztah s vývojem naší společnosti, která je orientována na výkon. Pokud vyjdeme z předpokladu, že výkonní jedinci jsou obvykle také úspěšní, lze podle této teze považovat prokrastinátory za neúspěšné. V prostředí vysokoškolského studia hovoříme o takzvané akademické prokrastinaci. Vysokoškolský systém je nastaven tak, že poskytuje studentům dostatečný prostor a volnost ve vzdělávání. Přes nesporné výhody však tato forma vzdělávání v sobě nese jistá úskalí. Jedním z nich je i prokrastinace.